Portál AbcLinuxu, 2. listopadu 2025 02:35
…tak je tma? Řekli bychom asi, že ano. Normálně tma vznikne tak, že zhasneme a zatáhneme. Jako třeba teď tady v mém pokoji. Luxmetr ukáže krásnou nulu a je vyřešeno, máme tmu. Co kdybychom to ale chtěli udělat nějak definitivněji a rozhodněji? Použijeme tedy německou metodu, jenom místo proudu popřeme existenci světla. Není, neexistuje, nestojíme o něj. Takže jsme ve stavu, kdy není světlo.
Máme tmu. Jenže bytí tmy je možné jenom díky nebytí světla. A to už není, ne že jen není přítomné. Co tedy s naší nebohou tmou? Když teď zkusíme luxmetr, nevyhodí nám nulu, nevíme co udělá, nemáme to definované. Popřu-li tedy světlo, můžu říct, že tu mám tmu? Nedává to teď smysl, tma nic neznamená, nedokážu říct co to je, jak teda můžu říct, že mám tmu? Takže mohu nebo ne?
A když ne, jak se to má jmenovat?
Tiskni
Sdílej:
Ta otázka je prostě nesmyslná a zbytečná.
Čas je jen jednou z dimenzí našeho časoprostoru a vznikl v té době společně s 3 prostorovými dimenzemi (i když možná v té době bylo dimenzí mnohem více a ty "nadbytečné" se kompaktifikovaly, přesněji 10 či 11, viz. teorie superstrun a M-teorie).
Tohle právě používá Grygar.
Čas je jen jednou z dimenzí našeho časoprostoru a vznikl v té době společně s 3 prostorovými dimenzemi (i když možná v té době bylo dimenzí mnohem více a ty "nadbytečné" se kompaktifikovaly, přesněji 10 či 11, viz. teorie superstrun a M-teorie)Mimochodem, četl jsi Elegantní vesmír (Brian Greene)? Dobrá knížka, můžu doporučit.
Jako třeba teď tady v mém pokoji. Luxmetr ukáže krásnou nulu a je vyřešeno, máme tmu.Teď? Nevěřím...
Asi bychom dokázali určit, kolik si ten luxmetr bude svítit a přepočítat to. Ne, že by na tom nějak záleželo, ta nula na luxmetru byla čistě pro ilustraci, asi bychom to nenaměřili a když, tak to nestojí za to s.aní
Spontánně ne. Jen když se pohybuje se zrychlením - to vychází tuším z Maxwellových zákonů.
Ale inak, viete vymyslieť príklad z kvantovej mechaniky, ktorý má s realitou niečo spoločné? IMHO všetky reálne príklady sú tak nechutne zložité, že si to môžeme predstaviť len ako aproximáciu.
) a kdybys z toho prostoru odstranil veškeré záření i veškeré částice, tak bys zjistil že ten prostor není prázdný
Ono totiž i absolutní fyzikální vakuum má svou energii, je to dáno kvantovou mechanikou - Heisenbergovým principem neurčitosti. Ve vakuu neustále vznikají a zanikají páry virtuálních částic a antičástic, energie vakua fluktuuje.
A není to jen nějaká hloupá matematická představa jak by si někdo mohl pomyslet, my jsme schopni toto dokonce v praxi předvést, viz. Casimirův jev.
To se ve vakuu vezmou dva tenké kovové pláty, přiblíží se hodně blízko k sobě a co se nestane? Sami se k sobě smrsknou (a nestojí za tím ani elektrostatická síla, ani gravitace, ani nic takového)
Čím to je? Velmi zjednodušeně řečeno dojde v prostoru mezi těmi dvěma pláty k vyrušení těch kvantových fluktuací vakua, jejichž vlnová délka je větší než prostor mezi těmi pláty. Vakuum mezi těmi pláty tedy pak má menší hustotu energie (tedy se tomu občas populárně říká "negativní energie") než okolní vakuum a okolní vakuum tedy začne pláty tlačit k sobě.
Ale stejně musim upozornit, že studuju jadernou chemii (a teprve ve druháku), ta s těmito jevy moc nesouvisí. Takže muj názor je taky de facto laický (zajímam se o to především proto, že mě to baví a rozumím tomu spíše populárně-vědecky, než po matematické stránce... matematika mi vždy dělá trochu problémy
).
Ale žádný tu nemám…
E? Já nejsem fyzik, tak se ptám.
Zatim prosím nerušit!
Je to dobry!
Mimochodem, za par minut bude dost svetla, ale nebude abicko :-/ Takove zatmeni abicka.
To samo o sobe by mohlo stacit, aby sis to rozmyslel
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.