Administrace komentářů

Muzu se jeste zeptat jak nejlepe nastavit FW tak aby co nejmene vytezoval jadro(nejakym odmitanim paketu atd)

Pokud používáte DROP a ne REJECT, žádné odmítání paketů se neděje, pakety se prostě zahazují. Vysoké zátěže jádra bych se nebál, pokud nemáte příliš komplikovanou strukturu pravidel, příliš vysoký provoz (tisíce až desetitisíce paketů za sekundu) a pomalý procesor. Jinak to '-p all' můžete klidně vynechávat, to je jen jeden z takových artefaktů, které jednou někdo někde použil v článku a od té doby to od něj všichni opisují.

K politikám: politiku každý builtin řetězec mít musí (uživatelským ji naopak nastavit nelze), protože builtin řetězec musí vždy rozhodnout o osudu paketu (propustit nebo zahodit). Nemůžete se dostat do stavu, kdy paket projde celým builtin řetězcem a jádro pořád nebude vědět, co s ním. Takže pro takový případ se definuje politika - ta definuje, co se udělá pakety, které prošly celým řetězcem, aniž by se rozhodlo. Proto také nemá smysl uvažovat o nějaké "politice jen pro jedno rozhraní" apod. Na rozlišování paketů podle rozhraní máte pravidla.

Celkově je náročnost filtru dána tím, kolik a jak složitých podmínek je potřeba testovat a kolik a jak složitých akcí je potřeba provést pro jednotlivé pakety. Takže chcete-li nějak optimalizovat náročnost filtru, je dobré řadit pravidla tak, aby se jako první testovala ta, která rozhodnou o co největším množství paketů. Typickým příkladem je pravidlo povolující veškeré ESTABLISHED a RELATED pakety (používáte-li stavový filtr) nebo pravidla povolující veškerý provoz z konkrétního rozhraní (nechcete-li výjimky). Tak docílíte toho, že o většině paketů rozhodne prvních pár pravidel a ta další se budou testovat jen pro "mimořádné". Ty "optimalizace", které navrhujete vy, jsou ale celkem bezpředmětné.