Administrace komentářů

Většina dnešních síťových karet (3com, Intel, Realtek, Marvell, 10/100/1000 Mbps) má dvě flashky: řádově 16-64 kB "bootrom" a malou (128B) sériovou konfigurační EEPROM (24C01 na I2C nebo 93C46 na Microwire). Bootrom tradičně obsahuje modul pro zaháčkování do hostitelského BIOSu (doslova "BIOS option ROM"), který se určitým standardizovaným způsobem detekuje a spustí při startu hostitelského PC = hostitelský procesor provede z bootromky nějakou inicializační rutinu (pro hardware síťovky a pro hostitelský BIOS) a případně vloží další bootovatelné zařízení do bootovací sekvence hostitelského BIOSu. Čili BIOS option ROM proběhne na hostitelském procesoru. Naprostá většina síťovek funguje správně i bez bootROMky - PCI zařízení je tak jako tak vidět (PCI IDčka jsou buď hardwired nebo v konfigurační ROMce) a košer inicializaci zvládne ovladač v Linuxu nebo Windows. Čili reálně je bootROMka dobrá právě tak pro boot po síti.

Karet, které mají firmware v pravém slova smyslu (kód, který běží na hardwaru síťovky) je poměrně málo - napadá mě Myricom 10Gb Eth. Tahle varianta předpokládá, že čip síťovky obsahuje CPU/MCU jádro. Takové karty mívají vlastní flashku na firmware (může jít o jiný segment stejného čipu, který obsahuje option ROM pro hostitelský BIOS), případně lze firmware uploadnout "za jízdy". Taková zařízení se v Linuxu vyznačují tím, že jejich ovladač buď tahá firmware z /lib/firmware, nebo je firmwarový blob vidět ve zdrojákách ovladačů...

U onboard síťovek výrobce obvykle ušetří za samostatného EEPROM švába pro bootROMku, a pouze přiloží BIOS option ROM modul (ve standardním formátu) do hostitelského modulárního BIOSu.

Občas potkám archaickou onboard síťovku, která má sice bootROMku, ale tato obsahuje pouze Novell RPL stack (o PXE v době svého mládí nezaslechla). A většinou se na ni prostě vykašlu - buď dokážu bootnout PXE stack z CDčka (Etherboot/gPXE), nebo bootuju bez PXE.

Čili pokud máte na motherboardu BIOS se zapečeným modulem pro síťovku, je tu teoreticky možnost vyměnit si ten modul sám. Předpokládá to, že máte dostatečné vědomosti/zkušenosti/zápal a vybavení (sadu utilit, a nejlíp odpovídající HW programátor) pro hrátky se flashováním a kucháním systémového BIOSu. Nejprve je třeba pořídit image stávajícího systémového BIOSu (získat obsah flashky), pak ho editovat, nakonec ho flashnout zpátky. Pokud se Vám úprava nepovede, nebo se nepovede flash, může motherboard přestat bootovat - pak je potřeba flashnout zaručeně dobrý (originální) image nějak out of band. Potíž je s motherboardy, které mají flash čip se systémovým BIOSem naletovaný na desce a není jiný způsob, jak se k němu dostat "out of band", než ho odletovat. Lepší/dražší motherboardy mívají BIOSovou flashku v patici, nebo "dual BIOS" (dva švábi, v jednom je recovery image který nejde přehrát), nebo nové boardy s SPI flashkou mívají poblíž flashky pin header pro in-circuit programování...

Existují tři základní značky BIOSů: AMI, Award a Phoenix - všechny tři s mnoha lety historie a několika dílčími verzemi, kterým odpovídají různé verze kuchacích utilitek. Kuchací utilitky nejsou běžně k sehnání, zejm. poslední verze nebývají dostupné ani jako kradware. Pro Award a snad i AMI se něco sehnat dá (CBrom a amibcp/MMtool), pro Phoenix je to vysloveně bída. Naštěstí solidní noname boardy používají většinou Award nebo AMI, Phoenix se vyskytuje v různých těžce upravených variantách hlavně ve značkových mašinách (Intel / HP / SuperMicro, snad i IBM). Ale třeba i Asus nebo Gigabyte mají svoje vlastní úpravy formátu modulárního BIOS image (nebo snad používají novější verze), takže si na nich dostupné nástroje často vylámou zuby...
Další věc je, že zřejmě existuje několik verzí standardu pro rozhraní síťovkové option ROMky - klasická option ROMka se prostě zaháčkuje do bootovací sekvence a čeká až ji někdo spustí, modernější option ROMky spolupracují s hostitelským BIOSem, kterému sdělují jméno bootovatelného zařízení (viz obecné "legacy LAN" vs. konkrétní "IBA Ge slot 010"). Nebo se option ROMka aktivuje ve chvíli, kdy v boot sekvenci zvolíte "LAN1" nebo "LAN2". Apod. Prostě ta integrovaná option ROMka bývá s hostitelským BIOSem svázaná různými ne zcela průhlednými pentličkami...
Pokud se týče třeba síťovek Intel, pro ty lze stáhnout čerstvé image option ROMky z webu. Bohužel se jedná o image pro stand-alone síťovky s vlastním flash čipem, které technicky nelze nacpat do BIOSu Přesněji lze, ale nefungují. Pro integraci do BIOSu je potřeba modul ve zřejmě lehce speciálním formátu, kterému se často říká "LOM" (Lan On Motherboard) - a není volně ke stažení. Existuje způsob, jak se k option ROMce dostat: sehnat si image nějakého BIOSu, který kýženou option ROMku obsahuje, a ten LOM modul si vypárat - a tranplantovat do image BIOSu pro svou desku.
Případně se dá stáhnout image ROMky z nezávislého zdroje - dříve NetBoot, dneska spíš Etherboot/gPXE. K dispozici jsou option ROMky v různých formátech, pro integraci do BIOSu se hodí tuším .ROM nebo .ZROM. Když budete mít kliku, bude gPXE ROMka přilepená do BIOSu fungovat aspoň "po staru" (ala legacy LAN).

Základní poučka praví, že ROM/LOM modul musí ve standardní hlavičce "PCI PnP option ROM" obsahovat PCI IDčka zařízení, které bude obsluhovat. Jinak se vůbec nenatáhne. Pro toto zařízení smí být v BIOSu nanejvýš jeden modul (další modul už se nenatáhne). A i když tohle dodržíte, nemáte jistotu, že hostitelský BIOS Vaši transplantovanou option ROMku skutečně natáhne. Už se mi podařilo přidat / vyměnit option ROMky v nějakých mírně starších BIOSech na bázi Award 6.00. Dokonce jsem onehdá potřeboval LOM pro trochu exotickou síťovku od Intelu, tak jsem vypáral nějakou podobnou LOMku, upravil jsem hexa editorem PCI Device ID v hlavičce, vložil do cílového BIOSu a voila: síťovka bootovala jako vzteklá... V embedded hardwaru dodnes člověk potkává síťovky bez option ROMky, přestože hostitelský BIOS má třeba 1MB flashku (to je docela dost) a v obrazu spoustu volného místa, nebo tam výrobce sice vložil nějaký LOM modul, ale neodpovídající apod. Naštěstí to typicky nevadí koncovým zákazníkům, vadí to spíš mě, protože nemůžu svoje testovací/klonovací prostředí bootovat jednoduše po síti, musím připojovat CDROM apod.

Mimochodem, VIA Rhine je čip starý 5 let, tak by mě neuráželo, že ten LOM modul je podobně starý Hlavně jestli aspoň v základu funguje. Na PXE toho člověk moc nevymyslí.

Už jsem taky viděl zmetkové motherboardy (spíš série boardů), kde byly prázdné nebo zmršené konfigurační EEPROMky u síťovek. Třeba taková 24C01 se dá programovat in-circuit, ale bohužel se běžněji používá 93C46, a tam je třeba buď letovat, nebo sehnat utilitu od výrobce síťového švába pro flash této konfigurační ROMky (nebývá volně k dispozici ke stažení). Některé vybrané síťovky lze flashnout (konfigurační ROMku) přes ethtool v Linuxu. Ale to asi nebude Váš problém...

Další odkazy:

http://www.etherboot.org     = open-source bootROMky pro všechny možné síťovky (Etherboot/gPXE)

http://www.rom-o-matic.net     = klikaci generátor binárních obrazů bootROMek Etherboot/gPXE s HTML rozhraním

http://rayer.ic.cz/romos/romos.htm    = Rayerovy podrobné poznámky ohledně option ROMek

http://rayer.ic.cz/elektro/spipgm.htm     = Rayerův LPT programátor na SPI flashky (na některých motherboardech lze připojit na "in circuit" header)

http://www.coreboot.org/Flashrom     = program na in-band flashování systémových BIOSů pro Linux. Asi nejrychlejší dostupný programátor, navíc vendor-independent a open-source. Na čem nabootujete Linux, na tom běží flashrom. Konec věčných bitev s obskurním hardwarem, aby na něm nabootoval DOS s dostatečnou konvenční + EMS/XMS pamětí. Dokonce bych řekl, že statisticky vzato je úspěšnější / méně chybovatý, než originální DOSové flashovací utilitky od výrobců motherboardů. Na moderních boardech s LPC a SPI flashkami funguje takřka stoprocentně. Nicméně přes to všechno pozor, pokud použijete flashrom, chce to mít pro sichr v záloze out-of-band hardwarový programátor, už jsem se dostal do situace, kdy jsem ho musel použít. Na flashky v patici máme koupený programátor od Elnecu.