Administrace komentářů

Jen strucne:

Ke String/StringBuilder uz jsem se vyjadroval vyse.

Definovat promennou pro citac kazdeho pismene je desne, stejne tak vlastni vetev if, tak by zadny program opravdu vypadat nemel. Pro toto konkretni zadani lze vyuzit ulozeni citacu v poli podle ascii kodu znaku, ktere, nebo obecne pro libovolne znaky bych udelal Map<Character, Integer> a cital to tam (ale bylo by to mnohem mene efektivni z hlediska rychlosti), kazdopadne by byla jedna promenna pro citac a jeden citajici blok, napr:

  int counter[26];
  for (int i = 0; i < len; i++) {
    int asciiVal = (int) vstup.charAt(i);
    if (asciiVal >=97 && asciiVal <= 122) {
      int idx = asciiVal - 97;
      counter[idx] += 1;
      toPrint[i] = counter[idx];      
    }  
  }

Tisk cetnosti na radky pod sebou bych resil az nakonec, tve reseni s dvojrozmernym polem jednak prenasi prezentacni etail do logiky se kterou vubec nesouvisi, jednak nemuzes vedet zda ta cetnost nebude mit vice cifer nez dve. Tzn. zaznamenej si ty cetnosti jako cisla a az dojde na jejich tisk, tak to teprve res (muzes si behem nacitani napriklad udrzovat maximum ze vsech cetnosti, abys vedel kolik radku je treba na konci vytisknout).

Ulohu lze resit bez nacitani souboru do pameti (to bych preferoval), ale malicko se tim zeslozituje to vytisknuti cetnosti pod sebou, protoze neni predem znama delka radku - to ale jde lehce resit treba samozvetsujicim se polem pro citac (tzn. kdyz uz mi pole nestaci, alokuju si nove treba dvakrat vetsi, stare si do nej presunu a jedu dal). Proste kazdy znak co nactes vypises na vystup (+ transformace newline) a nacitas do citace, k nacteni do stringu neni zadny duvod.