Administrace komentářů

Knihovna rozhodně neslouží k překladu aplikace, na to je překladač. Knihovny poskytují snadno použitelné řešení programátorských problémů (exportované funkce).

Dynamické knihovny se mohou linkovat (spojovat s programem) při kompilaci (compile time linking), takové knihovny potom program vyžaduje pro spuštění, nebo při běhu (run time linking), bez kterých se program obejde; těm druhým se říká moduly nebo plug-iny.

Rozdíl mezi dynamickou (tou linkovanou při kompilaci) a statickou knihovnou je v tom, kde se po kompilaci nachází — statická knihovna je při kompilaci vložena dovnitř kódu programu (chová se jako součást programu), dynamická zůstává samostatná a použije se teprve při spuštění.

Používání dynamických knihoven se preferuje, protože při opravě chyby v dynamické knihovně stačí nainstalovat novou verzi oné knihovny a všechny programy, které ji používají, jsou automaticky chráněné, zatímco u statických knihoven by se musely nahradit všechny programy. Dynamické knihovny také umožňují lepší využití paměti (v paměti je taková knihovna jenom jednou) a některé další triky (sdílení dat mezi více aplikacemi, hookování = nahrazování funkcí z jedné knihovny jinou, upravenou implementací ap.). Na druhou stranu ze stejného důvodu se někde preferuje používání statických knihoven: aplikace závislá na novější verzi knihovny nemůže ohrozit bezpečnost jiné aplikace, která byla důkladně otestována se starší verzí knihovny; pokud by se použily dynamické knihovny, ta první aplikace natáhne do systému novější verzi té knihovny, která ale nemusí být dostatečně otestovaná jako starší verze a tak může obsahovat vážné chyby. Stejně tak funkce statické knihovny nelze hookovat a tedy třeba přidat před kontrolu hesla jeho vypsání nějakému útočníkovi (což by šlo, pokud by heslo kontrolovala dynamická knihovna).