Administrace komentářů

Mimochodom, dala by sa viac rozviesť tá myšlienka ohľadom tohto:

-A INPUT -m conntrack --ctstate RELATED,ESTABLISHED -j ACCEPT

Před tím pravidlem jsou pravidla, která sežerou všechny možné vadné nebo nechtěné pakety — nechtěné nebo vadné za všech okolností, bez ohledu na to, jestli existují nějaká TCP spojení. (Ne že by taková pravidla byla nutná, ale někteří správci je rádi používají kvůli logování — aby měli přehled o případných pokusech o útok.)

Po tom pravidle následují pravidla, která sežerou pakety předstírající existenci nějakého TCP spojení, přestože ve skutečnosti žádné neexistuje. Taková pravidla se používají snad jedině kvůli logování; každopádně ale nechceš, aby se k nim řetězec dostal v případě, kdy spojení opravdu existuje. Že spojení existuje, o tom ví právě modul conntrack.

Pravidlo s conntrack se dá použít ještě v jednom případě: Když je nějaký řetězec extrémně dlouhý. Pak se toto pravidlo dá někam na začátek řetězce a ušetří tak průchod celým řetězcem při každém paketu. V některých jiných systémech (FreeBSD, Solaris) má firewall stromovitou strukturu, která se samovolně přeuspořádá a rotuje v závislosti na přijímaných paketech, aby se vždycky nejčastěji přijímaný typ paketu ocitl nejblíž kořeni stromu. (Tím pádem není potřeba řešit dělení pravidel do řetězců a počet pravidel.) Tohle ale v Linuxu (zatím) není, takže se někdy může hodit průchod dlouhým řetězcem zkrátit. Na gigabitovém ethernetu to rozhodně nehraje roli, zatímco u 10 Gb/s se už o takových věcech uvažovat musí.