Administrace komentářů

Jj, na základy C je Herout asi to nejlepší, co je. Pokud člověk začne programovat, tak z něj sice tak za tři týdny vyroste, ale i tak rozhodně stojí za to. Kompilátor a linker na Linuxu mají samozřejmě svá specifika, nicméně těmi bych se zabýval až po pochopení základů. Je samozřejmě dobré umět alespoň základ od všech možných jazyků (a jejich obvyklých systémů distribuce a instalace -- Java, Perl, Python, etc. mají každý svoje jary, MakeMakery, distutilsy, etc.), aby na to člověk nekoukal jako tele na nová vrata, ale to je na roky... Jsou schopnosti, jako např. nacházení toho, co je vlastně ta důležitá chyba v těch dvaceti obrazovkách, co to na mě právě vyplivlo, které člověk asi musí získat praxí. Pokud jde o problémy s kompilací, tak zásadní je porozumět make -- v Heroutovi něco myslím je, už si nevzpomínám co přesně. Ale řekl bych, že sekce Introduction v info stránkách make je dost srozumitelná. Většina programů (v C, C++) dnes ovšem používá GNU auto- nástroje (automake, autoconf, libtool, příp. další), které tvoří jakousi nadstavbu nad make, kompilátorem, linkerem a dalšími programy. K nim existuje kromě info stránek např. GNU autobook, která je sice mírně zastaralá, ale nějaké základy poskytuje. A v poslední době k nim přibyl ještě pkg-config, ale k tomu nevím, jestli existuje rozumná dokumentace. Když něco selže, tak se kromě zkušeností hodí: editor se zvýrazňováním syntaxe pro všechny myslitelné jazyky (tj. vim ;-) grep, ctags (pokud už se do zdrojáků skutečně zanořuji, je nedocenitelný), diff & patch (příp. gvimdiff). Nejčastějším problémem jsou nicméně špatně nastavené cesty nebo chybějící hlavičkové soubory/knihovny -- k řešení těchto situací je třeba vědět, co je CFLAGS, LDFLAGS a spol., k čemu jsou optiony -L a -I gcc, jaké jsou obvyklé optiony configure, ... a asi 100 dalších věcí. Ve výše uvedeném jsou sice na všechno odpovědi, ale universální metodu kdybych měl, tak si ji nechám patentovat.