Přijďte si zasprintovat na Djangu, jiném Python open-source projektu, nebo jen potkat ostatní vývojáře!
… více »Letos v říjnu se v Praze uskuteční hned několik konferencí. Odehraje se zde nově vzniklá konference LinuxDays. K ní se přidá čtvrtý ročník openSUSE Conference, dvanáctý ročník SUSE Labs conference a aby to nebylo málo, přidá se i první ročník Gentoo miniconf. A to vše ve stejné dny a na stejném místě.
… více »Hudba dokáže většině lidí přinést dobrou náladu. Proto je téma květnového openMagazinu audio. Existuje pro Linux zvukové studio, které milovníci hudby potřebují? Ano, květnové číslo obsahuje rozsáhlý článek o nastavení realtimového zvukového serveru. Ale nejen to. Přehrávat skladby lze v několika přehrávačích. Seznamte se s nimi. Až se sbírka rozroste, lze ji uspořádat programem, na to určeným.
… více »
Léta páně 1994 se zrodila legenda. Legenda z pera géniů jako Doug Church, Greg LoPiccolo a další. Legenda, kterou stvořili herní mágové z dílen Looking Glass Technologies. Legenda, jež nese jméno System Shock…
O pět let později se vrací na scénu silnější než kdykoli předtím. Sequel nazvaný prostě System Shock 2 přináší pokračování vpravdě dokonalé, prosté jakýchkoli závažnějších designérských prohřešků, zato tak narvané atmosférou, že krabici museli tavit do speciálního obalu, neb ta vytékala samovolně ven. Co vytékala, prýštila, až v JRC každý den večer vytírali pod regály.
Nedlouho poté, po završení druhého dílu Thief Metal Age, však Looking Glass Studios balí kufry, zavírají krám a tisícům hráčů po celém světě nezývá než ukonejšit své rozervané srdce čímkoli polovičatým, co se namane.
Trvá to totiž celých 8 let, než mohou krvácející ránu skutečně začít léčit. Léčba však neprobíhá ani na Citadel, ani na von Braunu, ale v podmořském městě Rapture.
BioShock byl, je a bude mnohými označován za duchovního následníka System Shocku 2. Můžeme se stavět na hlavu, je to prostý fakt. Ostatně za ním stojí hlavní designer Ken Levine, který má mezi svými vavříny právě System Shock 2. I další lidé jsou z „původního týmu“ a na BioShocku je to vidět.
Ano, neodolal jsem, nevydržel jsem to. A jak jsem slíbil, nejsem pirátské prase, takže BioShock jsem zakoupil. Cena je mimochodem velmi příjemná, jen 680 Kč.
Vybalení, strčení média do mechaniky, instalace. Žádný problém, o nějakém SecuROM nevím. Zadávám pouze standardní sériové číslo, aktivace na firemním webu je automatická a trvá dvě vteřiny. Stahuji Patch 1.1 a poté se pouštím do hry samotné.
Znaje demo prosvište úvodní „NPC sekvenci“ automaticky a již si to šinete první lokací Rapture.
A od prvního momentu máte naděláno v kalhotách. Od prvního momentu se jen snažíte nechcípnout za současného vychutnávání si podvodního světa a skvěle ponuré atmosféry. Čím byl pro System Shocky vesmír, tím je pro Bioshock voda. Je to mezní hranice, za kterou vás tvůrci nepustí a právě kouzlo omezeného prostoru a všudypřítomného pocitu, že „ta klaustrofobie už musí přijít“ dělají velký kus práce. Ostré tempo, nečekané zvraty a tvrdí nepřátelé (hlavně nehrát na Easy!) to vše stupňují do výšin, ze kterých je vidět na obě předchozí legendy.
BioShock však přináší i další aspekt. Shánění Adama, stěžejní prvek hry totiž sebou nese obrovské morální dilema. Adama lze získat jen jedním způsobem, a to z malé sestřičky (Little Sister), kterou jako oko v hlavě střeží tuhý protivník, nefalšovaný Robin Hood jménem Velký taťka (Big Daddy).

A tu je vidím. malá sestřička zrovna provádí přeměnu a taťka hlídá. Likviduji tedy taťku, což jen tak mezi řečí není žádná prdel. Padá k zemi a jeho malé sestřičce se rázem hroutí celý svět, jak už to tak u děvčátek tohoto věku bývá. Oplakává taťku jakoby si neuvědomovala, že „zlo“ je stále zde. Zlo, které chce Adama. Ona ví, že chci Adama, ona ví, že neuteče, ona ví, že se „něco“ stane.
Blížím se k ní, chytám ji kolem pasu. Je tak lehoučká, třese se, vyděšená k smrti. Volím její svobodu i za cenu toho, že Adama z ní získám jen půlku.
Nemám to srdce zabít malou holčičku pro svůj snazší život. Možná příště, podle toho, jestli vydrží zásoby, lékárničky, Eva. Anebo ne? Kolik životů zachráním? Kolik jich zmařím? Mohu na tuto otázku vůbec nalézt odpověď? Ne, musím dál, není čas…
Rapture je prokleté město. Nechte lidstvo oprostit se od svých morálních hodnot a zábran, které nám bůh ve své moudrosti seslal, a trest nás nemine. Budeme navždy odsouzeni strávit zbytek života způsobem nehodným lidské existence. Rapture a jeho představitel Andrew Ryan jsou sice pevností, ale i tu lze ošálit, i ji lze obehrát v kartách a získat tak svobodu. Ale za jakou cenu? Je to vůbec svoboda? Lze prožít zbývající dny bez vzpomínek a myšlenek, jež hlavou honí se nechtěje ji opustit?
Dost otázek, na které odpověďi zavčasu nepoznáme. Dost bloumání, zpět do reality.
BioShock se zkrátka povedl. Atmosféra dob System Shocku 1 i 2 je minimálně z 80, spíše 90 % zpět a Ken Levine se svým týmem dokázal, že i v dnešní době lze stvořit legendu.
Nesmíme zaponenout, že původní System Shock vyšel v dobách, kdy mít dostatečně slušný počítač a hrát na něm nejnovější hry bylo privilegiem dostupným pouze malé skupince vyvolených, kteří byli normálnímu světu pro smích, či důvodem k nechápavému kroucení hlavou.
System Shock 2 se objevil již v době, kdy se trh rozvinul natolik, že se PC stalo z větší části běžnou součástí domácností, ale naštěstí pro něj (a naneštěstí pro prodeje) vyžadoval 3D akcelerátor, který tehdy nebyl ještě zcela běžnou záležitostí.
BioShock naproti tomu přichází v době, kdy hodně našlapané PC koupíme za pakatel. Přichází podpořen více než roční masáží ze strany vydavatele, herního studia a tisíců novinářů po celém světě. Přichází do světa zlenivělých hráčů nechtících příliš náročnou hru, toužících naopak po spíše bezduchých akcích v pestrém DirectX 10 prostředí.
Navíc hype kolem vydání hry je obrovský, až hrozí zlomit vaz samotnému Kenu Levinovi, který celého půl roku před vypuštěním v demonstračním hodinovém HD videu ukazuje dvojici taťky a sestřičky v akci. Nestalo se však a BioShock je skutečně absolutní peckou, pro kterou nenacházím dostatek superlativů. Po technické stránce jde o precizní dílo postavené na Unreal Engine 3, atmosféra si opět žádá vytírání regálů v obchodech a hratelností i příběhem je dle mého dále než jakákoli hra za posledních 5 let.
Technická stránka:
Takže tedy vězte, že na této konfiguraci to BioShock valí na plné detaily v rozlišení 1680x1050 naprosto plynule, ani žádné viditelné swapování se nekoná (za běhu si ukousne něco kolem 700MB v počátečních lokacích, takže počítám, že 2GB jsou tak akorát):
(Historicky, tolik dal Andrej Anastasov System Shocku ve SCORE 11
)
Tiskni
Sdílej:
(Historicky, tolik dal Andrej Anastasov System Shocku ve SCORE 11ANDREWa jsem nesnášel...vypadá to hustě...)
P.S. Jo, abych si jeste flejmul: DeusEx (jednicka) je stejne nejlepsi! :DLepší než Half-Life? Těžko.
To neni o nejakym papirovym seznamu napadu. To je o umeni designu - vsechny 3D hry pred halflifem mi pripadaly delany stylem: vymyslet par klicovych napadu ktery se dobre vyjimaji na screenshotech, rovnomerne rozprostrit a meziprostor vyplnit vatou. Halflife nemel nejlepsi napady ale taky zadnou vatu. Menilo se prostredi, menila se zapletka (nebo to co se u 3d akci poklada za zapletku 
Pokud jde o atmosferu a pribeh, Thief a Halflife jsou ve svych zanrech moji favoriti. Ale to je mozna tim ze jsem systemshocku nejak neprisel na chut.
Ale to je mozna tim ze jsem systemshocku nejak neprisel na chut.tak jest. znal jsem pár takových, kteří nechápali, co na tom sshocku vidím. já zase nechápal je, jaktože oni to nevidí.
) obzvlášť (ta část, kdy se v naprosté tmě bojuje se zombíky, než přijede výtah, je opravdu hnusná. Na druhou stranu si člověk aspoň užije.)
@all ... jo a prdlej je, to potvrzuju
moc hezké, recenze her jsou fajn