Jak spravovat software pomocí Subversion - I

13. 2. 2004 | Ondřej Zloský | Programování | 42665×

Hledáte způsob jak udržovat svůj software? Umíte s CVS a nechcete se učit nic moc nového? BitKeeper vás neláká a Arch vám přijde složitý? Tak zkuste Subversion.

Něco málo o samotné Subversion

Subversion je nástroj pro správu verzí software. Je to přímý konkurent CVS, kterou jistě všichni velmi dobře znají. Snaží se implementovat většinu funkcí z CVS, dokonce i podobně ovládaných, ale je napsána kompletně od nuly s důrazem na odstranění některých nedostatků CVS. Licence Subversion je stejná jako "Apache Software Foundation license" s tím rozdílem, že vlastníkem autorských práv je firma CollabNet. Je tedy možné ji volně používat a zdrojové kódy jsou samozřejmě k dispozici.

Jak možná někteří tuší, již velmi brzo vyjde první oficiální verze Subversion. Verze 1.0 by měla vyjít 23. února. Termín se samozřejmě může lehce změnit, ale podle mých zkušeností tým okolo Subversion termíny opravdu dodržuje. Vydání verze 1.0 nasvědčuje i fakt, že koncem loňského roku byla z verze 0.35 udělána "beta verze"(1.0 stabilization) a koncem ledna se verze 0.37 stala prvním "release candidate".

Hlavní přednosti a vlastnosti

Ze seznamu, který je na domovské stránce Subversion, vyberu jen ty podle mého názoru nejzajímavější:

• zachovává většinu hlavních funkcí CVS a pokud je to možné, používá i podobné ovládání
• veškeré změny zvyšují verzi, tj. nejen změna obsahu souboru, ale i přejmenování, přesunutí, změna na metadatech, ...
• síťovým serverem pro přístup k repository (= repozitář) může být webový server Apache a pro přístup přes http je použit WebDAV/DeltaV protocol
• je možné přistupovat i přes samostatný Subversion server (podobně jako u CVS) nebo třeba jen lokálně bez jakéhokoli serveru
• zasílání diff (rozdílů mezi soubory) v obou směrech, CVS posílá diff pouze od serveru ke klientovi, obráceně posílá vždy celé soubory
• podpora pro výběr libovolného diff programu, pokud se používá Subversion pro ukládání specifických souborů, kde textový diff spíše mate než pomáhá (např. xmldiff, zdiff, ..)
• a nejdůležitější a pro spoustu lidí matoucí vlastnost nakonec - Subversion neudržuje verze každému souboru zvlášť, ale udržuje jedno číslo verze pro celou repository!

K poslednímu bodu raději podám bližší vysvětlení. Tato vlastnost vychází z myšlenky, že uživatele příliš nezajímá v jaké verzi je který soubor, ale v jaké verzi se nachází celá repository nebo jak vypadal soubor ve verzi programu xxx. Logy se tedy neukládají ke každému souboru zvlášť, ale je jeden log pro každou verzi. Z toho plyne, že číslování verzí je u Subversion poněkud rychlejší než u CVS, protože jakákoli změna na libovolném souboru zvedne číslo verze u všech ostatních, tedy i nezměněných.

Například samotná Subversion je dnes ve verzi 8578, přičemž poslední změna proběhla na jediném souboru z jedné kapitoly dokumentace. Nebo třeba soubor LICENSE byl podle logů za celou dobu vývoje změněn celkem pouze šestkrát, a přesto má také číslo verze 8578. Tento způsob verzování má své zastánce, ale samozřejmě i odpůrce. Někde se to hodí více, někdě méně, může se nám to líbit, ale také nemusí, a to je tak všechno, co s tím můžeme udělat (tm).

Instalace

Nejjednoduší a s největší pravděpodobností úspěchu je instalace z binárních balíků. Na stránkách projektu je možné najít balíky takřka pro libovolný systém. Jmenovitě - RedHat, Fedora, Debian, SuSE, [Free|Net|Open]BSD, ale i Mac OS X nebo Windows. Vzhledem k tomu, že Subversion je stále ve vývoji a přímo využívá knihovny APR (Apache Portable Runtime), je potřeba nainstalovat i tuto knihovnu v aktuální verzi. Dále pro přístup přes http je potřeba mít aktuální verzi balíků httpd a neon. Subversion také vyžaduje Berkeley DB ve verzi 4.0.14 nebo vyšší (doporučuje se však současná 4.2.52). Ve většině distribucí je minimálně verze 4.0.14 nainstalována.

Instalace na systémech s balíčkovacím systémem 'rpm' by tedy měla probíhat pomocí příkazu rpm -ivh subversion*.i386.rpm. Stejně tak i pro další potřebné balíky. Pokud budete chtít nejen klienta, ale i vytvořit vlastní repository, je potřeba nainstalovat i balík subversion-server*.i386.rpm, který obsahuje nástroje pro administraci repository a modul pro httpd. Na Debianu by mělo stačit apt-get install subversion a make install na BSD systémech (na BSD jsem to sice nezkoušel, ale věřím, že to funguje, protože mě to zanedlouho čeká).

Instalace ze zdrojových souborů je o něco zajímavější, ale pro zkušenější uživatele by to neměl být až takový problém. Když budete mít štěstí a splněné všechny závislosti, tak bude stačit klasické ./configure && make && make install s případnými následujícími volbami pro 'configure':

• --enable-maintainer-mode - zapíná debug mód
• --with-ssl - komunikace přes ssl s knihovnou neon
• --with-zlib - podpora pro odesílání komprimovaných dat
• --with-apxs="/cesta/ke_knihovnám_httpd"
• --with-berkeley-db="/cesta/k_berkeley_db"

Nicméně popisovat všechny možnosti instalace nemá smysl, protože by to zabralo celý článek - a navíc je velmi detailně popsána v souboru INSTALL.

Jestli se instalace povedla, se dá jednoduše ověřit následovně:

svnadmin create /cesta/k_repository/ svn co file:///cesta/k_repository/

a mělo by se vypsat "Checked out revision 0". Pokud máte správně nainstalován server i klienta, mělo by vše proběhnout bez chyb. Pokud máte jen klienta a nechcete server, můžete zkusit například:

svn co http://svn.collab.net/repos/svn/trunk svn

což by mělo do adresáře 'svn' stáhnout aktuální verzi Subversion.

Co to všechno znamená si v zápětí povíme. Jen předešlu, že pokud se chcete dozvědět pouze to, jak se ovládá Subversion klient, tak si budete muset počkat na příští díl. Zbytek tohoto už bude jen o serverové části.

Na straně serveru

Pokud nechcete pouze stahovat aktuální verze programů a hodláte použít Subversion jako správce verzí pro své vlastní výtvory či cokoli jiného, musíte si vytvořit vlastní repository a nějak si ji zpřístupnit, pokud možno nejen lokálně.

Vytvořit novou repository je velmi jednoduché. Stačí k tomu příkaz: svnadmin create /cesta/k_repository/. Tím se na daném místě vytvoří nová repository, ke které se dá přistupovat celkem čtyřmi různými způsoby. A to (způsob - adresa):

• lokálně - file:///cesta/k_repository/
• vzdáleně bez serveru přes ssh - svn+ssh://[uzivatel@]adresa_serveru/cesta/k_repository
• vzdáleně se samostatným serverem - svn://adresa_serveru/cesta (viz dále)
• vzdáleně přes http a WebDAV - http://adresa_serveru/cesta (viz dále)

U lokálního přístupu je třeba mít na paměti, že cesta se zadává v URI (Unified Resource Identifier) formátu a tři lomítka za sebou tudíž nejsou překlep. Přístup přes ssh je vcelku intuitivní. Jen doplním, že je možné použít proměnnou SVN_SSH, která bude definovat ssh klienta a jeho parametry. Tedy například:

export SVN_SSH="/usr/local/bin/ssh -l user -p 2222"

Pro oba dva případy stačí, pokud má uživatel na serveru účet a práva k souborům z adresáře repository. Zbylé dva případy jsou o něco veselejší.

Standalone server

Ke spuštění samostatného interního serveru slouží program 'svnserve'. Má jen pár parametrů, které je rozumné použít.

-d

'svnserve' se spustí v daemon režimu

-r

Jeho účelem je zkrátit cestu v URL a je to částečná nebo celá cesta k repository. Pokud bude repository v /home/user/repository a použijeme svnserve -d -r /home/user/, zkrátí se cesta na svn://adresa_stroje/repository/ místo svn://adresa_stroje/home/user/repository

--listen-port

port, na kterém bude server otevřen

--listen-host

hostname, na kterém bude server otevřen

Aby bylo možné s repository trochu pracovat, je potřeba definovat nějaká přístupová práva. Nastavení se provádí v souboru /cesta/k_repository/conf/svnserve.conf, kde je potřeba dopsat, resp. odkomentovat, několik řádků.

[general] anon-access = read auth-access = write password-db = soubor_s_uzivateli realm = moje repository

Znamená to, že anonymní uživatelé budou mít právo pouze ke čtení a autentizovaní uživatelé budou mít i právo zápisu. Soubor s hesly a jmény oprávněných uživatelů je soubor_s_uzivateli a při výzvě k autentizaci bude uživatel požádán o přihlášení k doméně moje repository.

Soubor s hesly a uživateli má také velmi jednoduchou strukturu.

[users] user1 = user1_pass user2 = user2_pass

Hesla jsou v textové podobě. Je tedy nutné rozumně nastavit přístupová práva k souboru. Nicméně představu o bezpečnosti ať si udělá každý sám.

WebDAV - přístup přes http

Poslední možností je přístup přímo přes http nebo https. Pro použití je třeba mít nainstalován httpd (v současné chvíli 2.0.48) a trochu si pohrát s jeho konfiguračním souborem httpd.conf. Pokud máte správně nainstalován subversion-server, měli byste mít v adresáři s moduly web serveru (na RH třeba /usr/lib/httpd/modules/) soubor mod_dav_svn.so. V httpd.conf je třeba tento modul nahrát, a to řádkem:

LoadModule dav_svn_module modules/mod_dav_svn.so

Dále je nutné říct webserveru, kde se nachází repository a kdo k ní může přistupovat. To se dělá zápisem do httpd.conf:

<Location /repository> DAV svn SVNParentPath /cesta/k_repository </Location>

Tyto řádky zařídí přístup k repository na adrese http://adresa_stroje/repository, ačkoli fyzicky jsou někde na /cesta/k_repository.

A nakonec ještě zajištění přístupu oprávněným uživatelům.

<Location /repository> DAV svn SVNParentPath /cesta/k_repository AuthType Basic AuthName "Moje repository" AuthUserFile /cesta/k_repository/svn-auth-file <LimitExcept GET PROPFIND OPTIONS REPORT> Require valid-user </LimitExcept> </Location>

Toto zajistí základní autentizaci http serveru s tím, že vyjma akcí GET PROPFIND OPTIONS REPORT smějí k repository přistupovat pouze oprávnění uživatelé vypsaní v souboru /cesta/k_repository/svn-auth-file. Vyjmenované akce odpovídají pouze čtení, které smějí provádět všichni.

Do souboru /cesta/k_repository/svn-auth-file se uživatelé přidávají pomocí příkazu:

htpasswd '/cesta/k_repository/svn-auth-file' [-m] user

Při vytváření tohoto souboru je potřeba použít přepínač -c (create) a doporučuje se používat -m pro ukládání hesel pomocí hashovací funkce MD5.

S bezpečným přístupem přes http je možné dělat ještě spoustu dalších věcí (ssl, omezení přistupu k jednotlivým adresářům, definování skupin,..), ale to je na delší povídání a v dokumentaci k Subversion a k autentizaci http serveru je toho opravdu spoustu k nastudování.

Pokud je http přístup dobře nastaven, je samozřejmě možné k repository přistupovat přímo z libovolného webového prohlížeče. Výpis je celkem strohý a bez použití nadstavby je možné zobrazovat pouze poslední verzi. Je ale možné použít program ViewCVS (který uživatelé CVS dobře znají) a tím zobrazovat celou repository, včetně její historie a rozdílů mezi verzemi.

Ještě je potřeba zálohovat

Repository jsme vytvořili a zpřístupnili, tak si ještě povíme, jak ji zazálohovat a posléze obnovit. Jsou to velmi jednoduché operace, každá na jeden příkaz:

svnadmin dump /cesta/k_repository/ | gzip -9 > backup.gz

uloží a gzipem zabalí celou repository do souboru backup.gz a

gunzip -c backup.gz | svnadmin load /cesta/k_repository/

rozbalí soubor backup.gz a v adresáři /cesta/k_repository/ vytvoří repository s jeho obsahem.

Tím jsme probrali instalaci a přípravu repository k rozumné práci. Možná, že to bylo trochu náročnější, ale příští díl už se budeme věnovat práci s klientem. Bude to rozhodně klidnější a zajímavější čtení.

       

Komentáře

[llama]

zrovna jsem to potreboval.. mozna jen v uvodu mohlo byt vysvetleni, proc ne bitkeeper ani arch ani nic jineho. doufam ze bude probrana i moznost win klikaciho klienta (jestli je), u CVS nas drzi vynikajici http://www.tortoisecvs.org/

jo a technicka - v clanku ve vete "zápisem do <code>httpd.conf':</p>" chybi ukoncovaci tag code, cimz se jeho konec pomrsi...

[pmr]

ked uz tortoise, mozes skusit TortoiseSVN http://tortoisesvn.tigris.org/

prip. dalsie zdroje k Subversion: http://dmoz.org/Computers/Software/Configuration_Management/Tools/Subversion/

[Vojta]

Pro subversion existeje ekvivalent k tortisecvs a jmenuje se tortoisesvn a lze ho stáhnou ze stranek svn

[networ]

srovnani ruznych programu http://better-scm.berlios.de/

[butruz]

1) umi svn synchronizovat nekolik repozitaru mezi sebou? (napr. mam repozitar u sebe na notebooku a pak je hlavni repozitar a ja chci kazdou rozumnou zmenu commitnout u sebe a ty pak jednou za cas vsechny naraz nalit do hlavniho repozitare?)

2) umi svn nejak importovat cvs repozitar (i s historii)?

Diky

[Pavel Novák]

Používám často svn jako uživatel a přesně tyhle věci mě chyběly a pořád jsem neměl čas si sendou k manuálu a nastudovat to. Momentálně mě na svn trápí snad jen dvě věci. - Nefungující proměnné $blabla$ - nutnost například při diffu zadat 4x heslo

[Roman Vasicek]

SVN umi nahrazovat klicova slova na zpusob CVS, jenom mu to musime rici - bohuzel vsak pro kazdy soubor zvlast. Deje se tak pomoci properties.

Umi nahrazovat nasledujici:

• LastChangedDate (nebo Date)
• LastChangedRevision (nebo Rev)
• LastChangedBy (nebo Author)
• HeadURL (nebo URL)
• Id

Interpretovani $Id$ a $Author$ v souboru test.pm v aktualnim adresari zajistime pomoci

svn propset svn:keywords "LastChangedDate Author" test.pm

[Roman Vasicek]

Ach jo, zase jsem si to po sobe poradne neprecetl Takto zapsany prikaz samozrejme zajisti interpretaci $LastChangedDate$ a $Author$. Spravne tam melo byt

svn propset svn:keywords "Id Author" test.pm

[BuFran]

No ted jsem to hledal, a v konfiguracni casti serveru /etc/subversion/config staci odkomentovat a poupravit nasledujici radky:

enable-auto-props = yes

[auto-props]
*.c = svn:eol-style=native;svn:keywords="Date rev Author Id"
*.cpp = svn:eol-style=native;svn:keywords="Date rev Author Id"
*.h = svn:eol-style=native;svn:keywords="Date rev Author Id"
*.hpp = svn:eol-style=native;svn:keywords="Date rev Author Id"

pak pro vsechny cpp,c,h a hpp soubory budou automaticky tyhle props nastavovany (bez zasahu uzivatele) a $Id$ bude v techhle souborech fungovat.

[Honza_m]

Diky za super navod, urcite pomohl, jen bych jeste potreboval pomoct s http pristupem... kdyz zadam localhost/repository zahlasi mi to, ze nemam prava.. mozna mam problem v apachi.. netusim. Predem diky

H.

[Techi]

Jenom bych doporučil používat javovskej SmartSVN