Byl vydán Nextcloud Hub 8. Představení novinek tohoto open source cloudového řešení také na YouTube. Vypíchnout lze Nextcloud AI Assistant 2.0.
Vyšlo Pharo 12.0, programovací jazyk a vývojové prostředí s řadou pokročilých vlastností. Krom tradiční nadílky oprav přináší nový systém správy ladících bodů, nový způsob definice tříd, prostor pro objekty, které nemusí procházet GC a mnoho dalšího.
Microsoft zveřejnil na GitHubu zdrojové kódy MS-DOSu 4.0 pod licencí MIT. Ve stejném repozitáři se nacházejí i před lety zveřejněné zdrojové k kódy MS-DOSu 1.25 a 2.0.
Canonical vydal (email, blog, YouTube) Ubuntu 24.04 LTS Noble Numbat. Přehled novinek v poznámkách k vydání a také příspěvcích na blogu: novinky v desktopu a novinky v bezpečnosti. Vydány byly také oficiální deriváty Edubuntu, Kubuntu, Lubuntu, Ubuntu Budgie, Ubuntu Cinnamon, Ubuntu Kylin, Ubuntu MATE, Ubuntu Studio, Ubuntu Unity a Xubuntu. Jedná se o 10. LTS verzi.
Na YouTube je k dispozici videozáznam z včerejšího Czech Open Source Policy Forum 2024.
Fossil (Wikipedie) byl vydán ve verzi 2.24. Jedná se o distribuovaný systém správy verzí propojený se správou chyb, wiki stránek a blogů s integrovaným webovým rozhraním. Vše běží z jednoho jediného spustitelného souboru a uloženo je v SQLite databázi.
Byla vydána nová stabilní verze 6.7 webového prohlížeče Vivaldi (Wikipedie). Postavena je na Chromiu 124. Přehled novinek i s náhledy v příspěvku na blogu. Vypíchnout lze Spořič paměti (Memory Saver) automaticky hibernující karty, které nebyly nějakou dobu používány nebo vylepšené Odběry (Feed Reader).
OpenJS Foundation, oficiální projekt konsorcia Linux Foundation, oznámila vydání verze 22 otevřeného multiplatformního prostředí pro vývoj a běh síťových aplikací napsaných v JavaScriptu Node.js (Wikipedie). V říjnu se verze 22 stane novou aktivní LTS verzí. Podpora je plánována do dubna 2027.
Byla vydána verze 8.2 open source virtualizační platformy Proxmox VE (Proxmox Virtual Environment, Wikipedie) založené na Debianu. Přehled novinek v poznámkách k vydání a v informačním videu. Zdůrazněn je průvodce migrací hostů z VMware ESXi do Proxmoxu.
R (Wikipedie), programovací jazyk a prostředí určené pro statistickou analýzu dat a jejich grafické zobrazení, bylo vydáno ve verzi 4.4.0. Její kódové jméno je Puppy Cup.
Já bych grub legacy vůbec neinstaloval a nechal grub 2 zavádět oba systémy (jádra).
Taková možnost zatím neexistuje, bohužel.
Nemusí se tlouct. Nejlepším řešením je použít chainloading, tj. nechat GRUB 2 jako hlavní bootloader nainstalovaný přímo na úvodních blocích disku a poté nainstalovat fosilní GRUB od OpenIndiany přímo do oddílu (nebo do jednoho z oddílů), kde OpenIndiana bude. Měl by to být primární MBR oddíl. (Jak by to fungovalo s GPT, to jsem nezkoušel.) GRUB 2 pak může mít v menu položku pro chainloading toho fosilního GRUBu, který bude dobře fungovat s OpenIndianou, tj. bude ukazovat seznam dostupných BE a podobně.
Poněkud krkolomný návod je zde. Když jsem já instaloval dual boot ArchLinuxu a OpenIndiany, prostě a jednoduše jsem nainstaloval ArchLinux a jeho GRUB 2 a nechal jsem prázdný oddíl pro OpenIndianu. Při následné instalaci OpenIndiany jsem pak nenechal bootloader zapsat přímo do úvodních stop disku, ale do oddílu (resp. před oddíl, podle toho, jak se to vezme) s OpenIndianou. Stačilo už jen přidat do GRUBu 2 položku pro chainloading a vše bylo vyřešeno. Ani náhodou jsem nemusel provádět nějaké podivné zápisy pomocí dd
či něco podobného.
V podstatě jedinný důvod, kdy vidím oprávění dual bootu je situace, kdy nutně potřebuji přímý přístup k HW a to mě kromě hráčů her a jejich přistupu ke výkonu grafiky, nic nenapadá, co by požadavek na dual boot dělalo tak nutným.
Jako diplomovou práci jsem implementoval RCU pro kernel (UTS) OpenSolarisu. Takže přístup k hardware sice nebyl (přísně vzato) stoprocentně nutný, ale KVM tehdy v multiprocesorech příliš nevynikal (mírně řečeno) a pro jakékoliv seriózní ověření funkčnosti a praktických výhod toho RCU byl bare metal v podstatě nutností. To by mohl být příklad situace (byť ne úplně obvyklý), kdy virtualizace nevyřeší úplně všechno.
Dual boot se ovšem vůbec nevylučuje s virtualizací. V mém případě to fungovalo následovně: Když jsem nabootoval do ArchLinuxu, sestavil se lineární RAID, který sestával ze souboru (loopbacku) s fiktivním MBR, následovala skutečná partition s OpenSolarisem a na konci byl zase soubor/loopback s další partition (čistě pro formu, aby sedělo číslování disků, pokud si to dobře pamatuju). Takže se OpenSolaris dal spustit normálně v qemu-kvm
jako virtuální stroj s přímým přístupem na disk. Při přebootování systému se ovšem dal zvolit ten chainloading na fosilní GRUB a ten samý OpenSolaris z toho samého oddílu se tak dal nabootovat i přímo a bez virtualizace. Jenom se nesmělo zapomenout na touch /reconfigure
, kdykoliv bylo potřeba přebootovat OpenSolaris „z virtualizace na opravdový hardware“ nebo naopak. Byla to velmi užitečná konfigurace, protože se dalo pracovat s novějšími vývojovými nástroji a s virtualizací přímo na Linuxu a podle potřeby občas nabootovat Solaris na opravdovém hardwaru, když šlo o benchmarky.
Ovšem dlužno dodat, že to už je hodně dávno. OpenSolaris je už jen historie. Jenom se divím, že dodnes není pro takovou konfiguraci podpora v nějakém klikátku typu virt-manager, tj. možnost zvolit partition, ze které se má přímo nabootovat virtuální stroj, k té partition vygenerovat a lineárním RAIDem připojit fiktivní MBR nebo GPT a nakopnout z toho virtuální stroj.
Tiskni Sdílej: