Administrace komentářů

Převzal jsem údržbu aplikace, která byla napsána podobně hnusným přístupem. Šetření proměnnými se dělalo v dřevních dobách programování, kdy se musel šetřit každý byte. V mém případě to značně ztížilo údržbu, kusy kódu jsem musel přepsat a při té příležitosti jsem našel i pár fatálních chyb, které původní autor udělal, ale v rámci "úspor" si jich prostě nevšiml.

Netvrdím, že by se pamětí mělo plýtvat, ale v daném případě se nic neušetří, spíš naopak. V obou případech dojde k alokování nového prostoru, v "úsporné" variantě se uvolní původní řetězec do smetí. Při opuštění funkce či metody se v "úsporné" variantě uvolní další proměnné do smetí, ale vznikne o jeden fragment víc. Garbage collector bude mít o něco víc práce. A jak funguje GC v PHP, to přece víme. Takže "úsporná" varianta je vlastně méně úsporná.

Pokud se jedná o malý projekt nebo jen pokus, tak plácání proměnnými nás nemusí trápit. V případě velkého projektu zase musíme hlídat udržovatelnost kódu. Ani v jednom případě tedy tyto "úspory" nejsou vhodné. I při pokusech je potřeba udržovat kulturu programování, protože se tím získávají správné návyky. Takže to hraje roli vždy.

Mnoho špatných postupů se dostalo i do různých učebnic programování, protože si na ně autor tak zvykl, že mu vlastně přišly v pořádku. Typickou učebnicovou chybou je například SQL dotaz "SELECT * FROM tabulka;", který nacházím i v komerčních aplikacích. Prostě si to někdo zjednodušil a pak už se k danému kódu nevrátil, protože mu připadal OK. Chybu to nezpůsobí hned a nemusí to způsobit nikdy, ale udržovatelnosti programu to neprospěje. Ovšem je to mnohem menší zlo, než modifikace superglobálních polí.