Byl jsem hostem na islámské svatbě I.

29.6.2006 18:03 | Přečteno: 3962× | poslední úprava: 3.1.2008 19:11

Inspirován vynikajícími blogy Jana Jílka z cest, nedalo mi, aby se též nepodělil o nevšední čerstvý zážitek z islámské svatby, na kterou jsem byl pozván.
Na cestu do jámy lvové jsem se vydal se svou dcerou, která se s budoucí nevěstou znala už mnoho let. Kromě toho s námi cestovali manželé ve středním věku z Brna, kteří nám byli však představeni až po příletu.
Ten nevšední zážitek už začal již v Praze na letišti, kdy s námi čekali na letadlo záhadní šejkové v bílých hábitech a naboso, kteří jedli spoustu čokolády. Zjevně to Turci nebyli. Jeden z nich přistoupil ke mně, aby mi nabídl - hlavně abych dal té krásné dámě vedle mne (dcera se jim zjevně líbila, ale jako Arabové si ženu nedovolili oslovit přímo) a já jsem stěží zadržoval smích. Čekal jsem, že mi za ni začnou nabízet velbloudy, ale naštěstí se mělo už nastupovat do letadla.
Další zážitek přišel ihned po přistání v Istanbulu, do běla rozpáleném červnovým sluncem. Cesta k našemu hotelu, který pro nás objednal otec nevěsty, byla dlouhá asi 60 kilometrů, nicméně trvala 6 hodin. Otec nevěsty jel první, nevěsta řídila druhý vůz, nádherné Audi s klimatizací a automatikou, to dostala od táty k narozeninám před 2 měsíci. Moje dcera s deset let starým Roverem jen tiše polykala závistí. Nevěsta očividně auto neměla v ruce, ale to nevadilo, tatík jel jak o závod, přejížděl z pruhu do pruhu a ona se potila a snažila držet balanc mezi drožkami a pouličními prodavači zmrzliny, kteří se motali před auty a zoufale se snažili prodat aspoň Eskymo. Pak přišel most přes Bospor a provoz zhoustl. Silnice sice měla pět pruhů, ale vešlo se tam aut deset. Co mělo kola, jezdilo po krajnici a pravou stranou ve svahu, levou na cestě. Zapnuly se blikačky a klakson a jelo se nonstop. Ale to nejlepší teprve mělo teprve přijít...
Když už jsme si kolem půlnoci libovali, že to konečně jede, dva mikrobusy před námi zastavily a vystoupilo z nich asi 15 lidí. Se zájmem jsme sledovali, co mají vlastně v úmyslu. Ti lidé v hnědých hábitech si klekli do svahu a začali se hlasitě modlit, hluboce se klanět se a vzývat Alláha. Asi proto, aby zapršelo nebo aby jim ta rachotina dojela do cíle. Nevím. Ale každopádně vytvořili další kilometr kolony aut a svým hlasitým kvílením přehlušovali klaksony aut rozčílených řidičů.
Když se překonala tahle překážka, dojeli jsme do nějaké restaurace, abychom si odpočinuli. Já osobně už bych se viděl nejraději v posteli, ale hostitele nebylo možno urazit. Tak jsem urazil aspoň dvě piva, to mají v Istanbulu vynikající. Cestou jsem stále vzpomínal na přeplněnou Prahu - to je u nás stále procházka růžovým sadem. Město, čítající 16 milionů lidí vás spolkne jako malinu.Jede se desítky kilometrů a stále stejný obrázek - mrakodrapy jako na Manhattanu, mezi nimi mešity a malé domky, zvláštní koktejl supermoderní techniky s prastarým duchem Orientu. Neuvěřitelné, co se za 4 roky, kdy jsem v Istanbulu nebyl, se dokázalo postavit.
Konečně jsme byli na místě, půl třetí ráno. Teď jsme teprve měli pořádně povečeřet. Taková večeře, to je v Turecku obřad, to není nic "na stojáka", všechno nejméně pět chodů. A dvě hodiny. Naštěstí jsme měli jeden den oddechu, který jsme strávili u bazénu ve stínu ovocných stromů. Prostě balada.
Pak přišel den svatby. Ale ouha - to není jako u nás: Vlastní svatební hostina, která obsahovala zároveň i svatební obřad, začínala až v 8 hodin večer. Otec nevěsty - své jediné dcery, si nechal svatbu něco stát:Obřad se konal ve vojenské akademii, kterou využívá jen místní generalita, ale díky svým známostem umožnil tam nahlédnout i nás.
Hostů bylo přes 250. My cizinci (včetně váženého hosta z Taiwanu) jsme seděli na prestižním místě vedle přímé rodiny nevěsty a ženicha, hrdý táta se pyšnil před příbuzenstvem tím, že má na svatbě mezinárodní účast, což nás nesmírně pobavilo a jemu zvedlo prestiž v rodině. Byl nesmírně rád, že nemusí sedět pohromadě s bratry své manželky, kteří se neustále hádají o dědictví.
Akademie nás uvítala strážnými se samopaly a ostnatým drátem, museli jsme se prokazovat pasy, jejich čísla měli na seznamu dva týdny dopředu a pouštěli nás po osobní prohlídce dovnitř - bezpečnostní důvody, v téhle oblasti to dost chápu. Konečně jsme mohli vstoupit do hlavního dějiště svatby - slavnostně vyzdobeného prostranství s květinami. O tom pokračování zase příště.        

Komentáře

[Käyttäjä 11133]

Hezký

[Mikos]

Pěkný

Jen mam takový dotaz - je "islámská svatba" správný výraz? Učení je sice Islám, ale věřící jsou muslimové, neměl by tedy ten nadpis být spíše "Byl jsem hostem na muslimské svatbě"? Ale je to jen detajl a sám nevím co z toho je správně (nebo zda třeba není správně oboje ).

[Dalibor Smolík]

Slyšel jsem oba výrazy - ale máte pravdu, výraz "muslimská" svatba je určitě logičtější.

[Dag]

Odhaduji, že Muslim je složené slovo které znamená "ten, kdo vyznává islám". V tom případě, pokud chci zdůraznit, že jsem byl na svatbě, kterou pořádali vyznavači islámu, muslimové -- muslimské svatbě. Pokud chci zdůraznit že to bylo podle tradice a náboženství, tak asi islámské svatbě. Ale to je jen můj dohad.

[podlesh]

Já bych řekl, že tato svatba byla především turecká a v jiných zemích bude vypadat i trochu jinak.

[Dalibor Smolík]

Určitě jsou v různých zemích rozdíly . Ale dědeček nevěsty byl vysoký náboženský funkcionář, velmi oddaný islámu a sponzor islámských škol. Chod a organizace svatebního obřadu byly tím pochopitelně ovlivněny. Proto zdůraznění slova "islámský" v názvu blogu.

[podlesh]

A tak to jo, to je důležitý detail

[yennefer]

modlili se k Mecce, prostě byl čas modlitby. Když jsme přiletěli do Egypta a čekali na odbavení, tak taky najednou zavřeli budky a šli si to odbýt, to neva, že tam čekal dav uondaných turistů, co cestovali celou noc

[Honza Jaroš]

Tak mě nedávno napadlo: kterým směrem jsou otočeni při modlitbě v Austrálii?

[Dag]

Hlavně, že jsi to obžerství přežil. To muselo bejt!

[Dalibor Smolík]

no počkej, nepředbíhej. Bude ještě druhá část

[msk]

Tak to gratulujem k odvahe.