ArchLinux 0.8 za dveřmi

23.12.2006 23:50 | Přečteno: 2870× | Linux |

Před několika dny se na serveru http://www.archlinux.org objevila informace o dostupnosti testovacích ISO obrazů verze 0.8 s kódovým označením Voodoo. Obrazy jsou dostupné pro procesory i686 a x86_64 kompatibilní.

Do této doby jsem nevěděl o verzi pro 64 bitové procesory. Chvilku jsem si rozmýšlel můj čin a pak jsem si řekl ano, chci využít plnou výpočetní sílu mého PC.

V pátek jsme se školou měli jít na vánoční koncert. Ve čtvrtek večer mi napsal jeden kamarád, jestli bych mu nepůjčil nejmenovaný film. Protože mám strašně pomalé připojení k internetu, rozhodl jsem se s ním uzavřít obchod. Půjčím, ale jen když mi stáhněs jeden obraz CD. Souhlasil. V pátek jsme si tedy na koncertě "vyměnily" placky. Koncert byl strašně nudný a já se nemohl dočkat, až přijdu domů a nainstaluji si onu 64 bitovou verzi mé oblíbené distribuce.

V PC mám dva disky. Na jednom se nachází boot oddíl, swap a oddíl s kořenovým adresářem. Na druhém se nacházel oddíl s adresářem home. Takže jsem smazal z domovského adresáře nějaká ta nepotřebná data, aby se jeho obsah vešel na ten první disk a patřičně upravil fstab. Zajistil jsem si tak, že se tak budu moci kdykoli vrátit k 32 bitové verzi, kdyby se něco nepovedlo při instalaci té 64 bitové.

Po restartu jsem chvilku mačkal F8, aby na mě vyskočila nabídka BIOSu s výběrem zařízení, z kterého bootovat (ti, kteří nemají toto podporující BIOS si musí nastavit boot z mechaniky v SETUPu). Vybral jsem svou DVD-RW mechaniku a ťuknul do klávesy Enter.

Přivítala mě nabídka GRUBu. Možnosti byly nabootovat z instalačního CD nebo spustit nainstalovaný systém z disku. Jelikož CD obsahuje jádro 2.6.19, jsou IDE disky pojmenovány stejně jako SATA disky. Tedy /dev/sda, /dev/sdb, ... CD mechaniky mají zase názvy /dev/sr0, /dev/sr2, atd. Jádro 2.6.19 už jsem nějakou tu dobu používal, takže mě to nerozhodilo.

Po docela rychlém bootu jsem spustil cfdisk a přerozdělil svůj disk. 50 MB oddíl pro boot (ext2), 600 MB pro swap a zbytek pro kořenový oddíl (JFS). Následovalo spuštění instalace příkazem /arch/setup. Instalace se od předchozí verze příliš neliší. Snad jedinou změnou, kterou jsem zaregistroval je nabídka pro změnu hesla superuživatele v poinstalačním nastavení a možnost úpravy souborů /etc/mkinitcpio.conf a /etc/rc.conf nějakou automatickou utilitou, což jsem raději odmítl a nastavil si všechno sám.

Jestli se ptáte, proč jsem vytvářel nový boot a swap oddíl, když už ho mám na prvním disku, je to z důvodu, že první disk jsem měl v úmyslu "pročistit", pokud bude vše správně fungovat.

Po restartu jsem jsem netrpělivě odentroval Arch64 v GRUBu a ... i když jsem čekal nějaký zádrhel, systém naběhl bez jediného. Rychlost bootu jsem zatím neporovnával s 32 bitovou verzí, protože v té se spouštělo mnohem více služeb. Nastavil jsem wvdial pro připojení k internetu a stáhnul KDE. Ano, trvalo to hodně dlouho, ale já jsem si už zvykl čekat. Ze starého systému jsem si zkopíroval nějaké to nastavení a všechny ostatní důležité soubory, nastavil X server, upravil seznam spouštěných služeb v /etc/rc.conf a restartoval.

Po restartu na mě po chvilce koukala plocha s KDE, které vypadalo téměř shodně s tím, co jsem v pátek opouštěl. Teď už bylo jasně vidět, že je systém o něco svižnější. Není to sice rozdíl nějak extra veliký, ale i při běžné práci si ho všimnete. Hlavně se to pozná u OpenOffice, které startuje o poznání rychleji.

V novém systému mi zatím funguje vše, co fungovalo ve starém. Až na flash (který se mi v konqueroru ale snad podaří rozchodit pomocí nsplugin). Dokonce se mi zkompilují i mé vlastní prográmky. Zatím tedy spokojenost. Pokuď se vše bude dařit, "pročistím" svůj první disk, což možná ani nebude potřeba. Pod vánočním stromečkem by na mě měl čekat nový 400GB SATA disk. Možná ho spíše než pročistím schovám do krabice, abych ten nový nemusel dám mezi ty dva stávající a trochu ho neusmažil z důvodu né moc dobrého větrání mé skříně (té na oblečení nemyslím).

       

Komentáře

[kozzi]

Dneska si ho taky zkusím nainstalit, nadělím si ho jako dáreček k vánocům.

[frdrx]

0.8-alpha voodoo už jsem nainstaloval. Vyřešil mi prozatím tenhle problém. Deska je to D965RY a ani jádro 12.6.19.1 nedokáže ovládat CDromku. Tak jsem zvolil instalaci přes FTP (fakultní připojení je rychlé, zvlášť v jedenáct večer). S intalátorem Debianu jsem to nezvlád (o Ubuntu ani nemluvě). NTFS jsem smrsknul pomocí ntfsresize, který už je v Archi a fdisk.

[belisarivs]

Co jsi s instalatorem Debianu nezvladl? Ja instaluju z ftp bez problemu a nevidim na tom nic tezkeho. Instalace noveho systemu je u me v podstate zavisla pouze na rychlosti pripojeni. A to nejsem zadne Linuxove eso.

[frdrx]

Chtěl pořád mountovat CD, což nejde (chybí ovladač). V expertním módu netinstall CD Etche je "Load installer components from CD", bez čehož jsem se nehnul. Možná to jde snadno obejít, ale neměl jsem s tím trpělivost. Taky jádro v Etchi asi není dost aktuální. Debian bych tam měl raději, ale naučit se Arch nemusí být k zahození. Připadám si v tom jako ve Slackware. Zatím pohoda, ale myslím že nakonec Arch vyhodím a dám tam Debian, případně Ubuntu až budou fungovat, protože nemám čas se patlat s nastavováním desktopu. Ale je to zábava. A pacman se mi docela líbí. Už se těším jak objevím jeho možnosti.

[Pinhead]

Myslel jsem, že u distra jako je Arch nemá smysl čekat až vyjde nová verze. Že prostě stačí jenom občas napsat pacman -Syu

[Pinhead]

Aha, už se o tom mluvilo tady.