Všem vše nejlepší do nového roku 2026.
Crown je multiplatformní open source herní engine. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu pod licencí MIT a GPLv3+. Byla vydána nová verze 0.60. Vyzkoušet lze online demo.
Daniel Stenberg na svém blogu informuje, že po strncpy() byla ze zdrojových kódů curlu odstraněna také všechna volání funkce strcpy(). Funkci strcpy() nahradili vlastní funkcí curlx_strcopy().
Byla vydána nová verze 25.12.30 svobodného multiplatformního video editoru Shotcut (Wikipedie) postaveného nad multimediálním frameworkem MLT. Shotcut je vedle zdrojových kódů k dispozici také ve formátech AppImage, Flatpak a Snap.
Společnost Valve publikovala přehled To nej roku 2025 ve službě Steam aneb ohlédnutí za nejprodávanějšími, nejhranějšími a dalšími nej hrami roku 2025.
Byly publikovány výsledky průzkumu mezi uživateli Blenderu uskutečněného v říjnu a listopadu 2025. Zúčastnilo se více než 5000 uživatelů.
V dokumentově orientované databázi MongoDB byla nalezena a v upstreamu již opravena kritická bezpečností chyba CVE-2025-14847 aneb MongoBleed.
Při úklidu na Utažské univerzitě se ve skladovacích prostorách náhodou podařilo nalézt magnetickou pásku s kopií Unixu V4. Páska byla zaslána do počítačového muzea, kde se z pásky úspěšně podařilo extrahovat data a Unix spustit. Je to patrně jediný známý dochovaný exemplář tohoto 52 let starého Unixu, prvního vůbec programovaného v jazyce C.
FFmpeg nechal kvůli porušení autorských práv odstranit z GitHubu jeden z repozitářů patřících čínské technologické firmě Rockchip. Důvodem bylo porušení LGPL ze strany Rockchipu. Rockchip byl FFmpegem na porušování LGPL upozorněn již téměř před dvěma roky.
K dispozici je nový CLI nástroj witr sloužící k analýze běžících procesů. Název je zkratkou slov why-is-this-running, 'proč tohle běží'. Klade si za cíl v 'jediném, lidsky čitelném, výstupu vysvětlit odkud daný spuštěný proces pochází, jak byl spuštěn a jaký řetězec systémů je zodpovědný za to, že tento proces právě teď běží'. Witr je napsán v jazyce Go.
Před několika dny se na serveru http://www.archlinux.org objevila informace o dostupnosti testovacích ISO obrazů verze 0.8 s kódovým označením Voodoo. Obrazy jsou dostupné pro procesory i686 a x86_64 kompatibilní.
Do této doby jsem nevěděl o verzi pro 64 bitové procesory. Chvilku jsem si rozmýšlel můj čin a pak jsem si řekl ano, chci využít plnou výpočetní sílu mého PC.
V pátek jsme se školou měli jít na vánoční koncert. Ve čtvrtek večer mi napsal jeden kamarád, jestli bych mu nepůjčil nejmenovaný film. Protože mám strašně pomalé připojení k internetu, rozhodl jsem se s ním uzavřít obchod. Půjčím, ale jen když mi stáhněs jeden obraz CD. Souhlasil. V pátek jsme si tedy na koncertě "vyměnily" placky. Koncert byl strašně nudný a já se nemohl dočkat, až přijdu domů a nainstaluji si onu 64 bitovou verzi mé oblíbené distribuce.
V PC mám dva disky. Na jednom se nachází boot oddíl, swap a oddíl s kořenovým adresářem. Na druhém se nacházel oddíl s adresářem home. Takže jsem smazal z domovského adresáře nějaká ta nepotřebná data, aby se jeho obsah vešel na ten první disk a patřičně upravil fstab. Zajistil jsem si tak, že se tak budu moci kdykoli vrátit k 32 bitové verzi, kdyby se něco nepovedlo při instalaci té 64 bitové.
Po restartu jsem chvilku mačkal F8, aby na mě vyskočila nabídka BIOSu s výběrem zařízení, z kterého bootovat (ti, kteří nemají toto podporující BIOS si musí nastavit boot z mechaniky v SETUPu). Vybral jsem svou DVD-RW mechaniku a ťuknul do klávesy Enter.
Přivítala mě nabídka GRUBu. Možnosti byly nabootovat z instalačního CD nebo spustit nainstalovaný systém z disku. Jelikož CD obsahuje jádro 2.6.19, jsou IDE disky pojmenovány stejně jako SATA disky. Tedy /dev/sda, /dev/sdb, ... CD mechaniky mají zase názvy /dev/sr0, /dev/sr2, atd. Jádro 2.6.19 už jsem nějakou tu dobu používal, takže mě to nerozhodilo.
Po docela rychlém bootu jsem spustil cfdisk a přerozdělil svůj disk. 50 MB oddíl pro boot (ext2), 600 MB pro swap a zbytek pro kořenový oddíl (JFS). Následovalo spuštění instalace příkazem /arch/setup. Instalace se od předchozí verze příliš neliší. Snad jedinou změnou, kterou jsem zaregistroval je nabídka pro změnu hesla superuživatele v poinstalačním nastavení a možnost úpravy souborů /etc/mkinitcpio.conf a /etc/rc.conf nějakou automatickou utilitou, což jsem raději odmítl a nastavil si všechno sám.
Jestli se ptáte, proč jsem vytvářel nový boot a swap oddíl, když už ho mám na prvním disku, je to z důvodu, že první disk jsem měl v úmyslu "pročistit", pokud bude vše správně fungovat.
Po restartu jsem jsem netrpělivě odentroval Arch64 v GRUBu a ... i když jsem čekal nějaký zádrhel, systém naběhl bez jediného. Rychlost bootu jsem zatím neporovnával s 32 bitovou verzí, protože v té se spouštělo mnohem více služeb. Nastavil jsem wvdial pro připojení k internetu a stáhnul KDE. Ano, trvalo to hodně dlouho, ale já jsem si už zvykl čekat. Ze starého systému jsem si zkopíroval nějaké to nastavení a všechny ostatní důležité soubory, nastavil X server, upravil seznam spouštěných služeb v /etc/rc.conf a restartoval.
Po restartu na mě po chvilce koukala plocha s KDE, které vypadalo téměř shodně s tím, co jsem v pátek opouštěl. Teď už bylo jasně vidět, že je systém o něco svižnější. Není to sice rozdíl nějak extra veliký, ale i při běžné práci si ho všimnete. Hlavně se to pozná u OpenOffice, které startuje o poznání rychleji.
V novém systému mi zatím funguje vše, co fungovalo ve starém. Až na flash (který se mi v konqueroru ale snad podaří rozchodit pomocí nsplugin). Dokonce se mi zkompilují i mé vlastní prográmky. Zatím tedy spokojenost. Pokuď se vše bude dařit, "pročistím" svůj první disk, což možná ani nebude potřeba. Pod vánočním stromečkem by na mě měl čekat nový 400GB SATA disk. Možná ho spíše než pročistím schovám do krabice, abych ten nový nemusel dám mezi ty dva stávající a trochu ho neusmažil z důvodu né moc dobrého větrání mé skříně (té na oblečení nemyslím).
Tiskni
Sdílej: