Silonky z bordelu, nevera a duha nad Jadranem

29.10.2010 00:49 | Přečteno: 4516× | /dev/null | poslední úprava: 29.10.2010 20:12

Jeden divoký týden na Balkáně...

Víkend na silnici a silonky z bordelu

Z Prahy jsme vyrazili v pátek večer jedním vozem Opel Astra, v naději, že do Trogiru dorazíme v sobotu před polednem (jak jsem nahlásil i Ecosu, firmě půjčující loď). Už cestou do Brna svítila kontrolka dobíjení, řidič a majitel vozu to ale prohlásil za normální. Někde před Mikulovem však začalo být jasné, že máme skutečný problém. Krátká kontrola motoru odhalila přetržený řemen alternátoru. S posledními zbytky elektřiny jsme poskakovali od benzínky k benzínce a marně sháněli řemen náhradní. Nepomohl nám ani Davídě, který právě vyrážel z Brna. Vrhli jsme se tedy na opravu svépomocí. Pokusili jsme se řemen svázat provázkem, nahradit ho gumovým škrtidlem z lékárničky, nic ale nefungovalo. Tradičně se jako náhrada klínového řemene doporučují silonky, kde je ale v noci na silnici vzít? Řešení padlo nejprve žertem, brzy jsme jej však realizovali. Jedna ze slečen z nedalekého nevěstince svlékla silonky ochotně a kupodivu zdarma. Bohužel ani tento klasický recept se neosvědčil, při prvním protůrování motoru se vzácné silonky rozpadly.

Ráno jsme zavolali pojišťovně a nechali se odtáhnout k nejbližšímu, v sobotu oficiálně zavřenému, autoservisu. Tam se podařilo získat náhradní, leč neoriginální, klínový řemen. Chvíli se zdálo, že funguje, ale motor chcípl, kdykoliv jsme se pokusili zapnout světla, stěrače či blinkry. To vedlo k řadě vtipných situací a výhrůžkám typu, pokud zase zapneš světla, půjdeš tlačit. Naštěstí se nám podařilo dojet k dalšímu servisu a získat správný řemen. Konečně to jede. Kontaktuji YachtNet, že dorazíme nejdříve v osm večer. YachtNet kontaktuje Ecos, dozvídáme se jméno lodi, Ivana bude čekat odemčená v marině, oficiální předání proběhne v neděli ráno. Palec nahoru pro obě firmy.

Uháníme po rakouské dálnici a najednou, motor chcípl. Koukáme do motoru a zjišťujeme, že tentokrát nebude oprava jednoduchá. Rozvodový řemen a s ním zřejmě další důležité součásti motoru jsou v háji. Voláme pojišťovně, ta nabízí odtah a auto z půjčovny na dva dny, ubytování nebo příspěvek 3000 na alternativní dopravu. Na odtah nečekáme slíbenou půlhodinu ale hodiny dvě, řidič se z nás navíc snaží dostat peníze v hotovosti, až po pár telefonátech si nechá vysvětlit, že odtah hradí pojišťovna. Navíc nás odtáhne jen do nedalekého Gleisdorfu. Tam po poradě volíme zapůjčení vozu. Auto se zákazem výjezdu do zemí bývalé Jugoslávie ale musíme vyzvednout v Grazu a navíc zaplatit poplatek za vrácení na letišti ve Splitu (268€). Je zase večer, ale konečně opět uháníme po dálnici. Po více než třiceti hodinách na cestě, někdy kolem půl páte ráno, jsme v Trogiru. Už nám nezbývá čas obdivovat toto krásné přístavní město založené starými Řeky, nyní chráněné UNESCO jako světové dědictví. Ivana podle slibu čeká odemčená na mole A, jdeme spát.

Ecos, Ivona, Ivana a marina bez proudu

V půl desáté ráno mě vzbudila průtrž mračen, za kterou by se nemuseli stydět ani v tropech. Slečna z Ecosu (Ivona, neplést s lodí, Ivanou) se přišla omluvit, že v marině nejde proud, papíry k lodi odfaxuje do naší příští destinace. Má první důstojnice Luna odmítá vstávat a tvrdí, že v tomhle počasí nikam nejede (odřídila většinu noční cesty, takže se jí ani nedivím). Mužstvo posílám vrátit auto na letiště (naštěstí mnohem blíže Trogiru než Splitu) a na nákup čerstvých zásob, já jdu vyřídit přejímku lodi. Ivoně se mezitím podařilo vytisknout papíry v internetové kavárně. Kauci kvůli elektřině vůbec nechtěla, jen mi dala k podpisu ručně psaný papír, že v případě poškození ručím do 1000€. S pěnězi za transit log a chorvatskou taxu jsem se připomněl sám, kdybych mlčel, asi jsem ušetřil. Technik na loď dorazil až na vyžádání, nebyl ale z Ecosu a loď neznal, takže konkrétní dotazy k lodi zodpovědět neuměl. Měl problém nastartovat i závěsný motor ke gumáku. Ten jsme dostali zdarma. Žádné procházení inventáře, ani po mně nikdo nechtěl žádné doklady, ani identifikační ani skipperské. Prostě žádné formality, s lodí mohl odplout v podstatě kdokoliv, kdo by měl tu drzost. Nevím, zda je to u Ecosu norma, nebo za to může onen výpadek proudu a neděle (od slova nedělat).

Zkouším, co se dá, Ivana se zatím zdá být v pořádku. Je to klasická Bavaria 36, na které jsem zvyklý. Jeden stěžeň, dvě plachty, dieslový motor, salón s kuchyňským koutem a tři kajuty, celkem osm míst. V pěti lidech je nezvykle pohodlná a prostorná. Jen páka autopilota nedrží nahoře. Podle doporučení technika ji opravuji kouskem provázku. Ovládání kotevního vrátku je neprakticky umístěno v přední kajutě. Že měřák paliva umí ukazovat jen plnou, si v marině nemám šanci všimnout, kotevní světlo proti jasné obloze také není vidět (já vůl jsem si ho měl zkusit v noci).

Na plachty na Palagružu a proti neveře na Lastovo

Před druhou je vše připraveno k vyplutí, i počasí se umoudřilo. Je čas na malý přípitek a tekutou oběť Neptunovi, jak se v těchto krajích mořskému bohu říká. Protože ač Malí bohové vedli mnoho krvavých válek o zdejší pevniny, na moři se stále drží staré tradice. Fouká asi 20 uzlů (tj. 37 km/h), užíváme si větru, proplouváme mezi Velkým Drvenikem a Orudem a míříme na západ. Až k večeru stahujeme plachty a proti větru motorujeme k Visu. Nad ním, ale i za námi září blesky. Když ale o půlnoci vyvazujeme loď v Komiži, je hezky i tam. Máme za sebou prvních cca 50 námořních mil (cca 93 km).

Po obědě znovu vyrážíme na moře, k Modré jeskyni na Biševu. Tak jako na jaře je příliš velký příboj, než abychom se pokusili o výsadek na člunu. Přemýšlíme nad dalším cílem, v úvahu připadá Jabuka, Žirje a Palagruža. Přes ne úplně příznivou předpověď se rozhodujeme pro Palagružu. Je výrazně hezčí počasí než odpovídá předpovědi, fouká asi dvacet uzlů a plachtíme přímo k ostrovu, jehož jméno po květnové plavbě nesmíme před některými přáteli vyslovovat. Motor zapínáme až v těsné blízkosti Palagruži. Ve tmě hledáme naši známou žlutou bóji u oblázkové pláže na jižním pobřeží a ve čtvrt na půlnoc se zde vyvazujeme. Jsem rád, že jsem si dal tu práci, a v Praze za 120 kč vybral tu čínskou LED baterku, která opravdu svítí. Je klid, nad námi září velké bílé a malá červená světla majáku a těšíme se na zítřejší výsadek na pevninu. Těší se hlavně Luna, která si v květnu Palagružu prohlédla jen z lodi. Zjišťujeme, že Ivana postrádá funkční kotevní světlo. Chci proto nechat rozsvícená všechna poziční světla, ale Luna se bojí o baterie (které jsou v mizerné kondici) a necháváme tedy jen světlo motorové. Jdeme spát. Já se ukládám k spánku na lavici v kokpitu, s majákem a hvězdami nad hlavou, krásněji se nemůže usínat ani v tom nejdražším hotelu.

Ve dvě ráno mě vzbudil sílící příboj a vítr. Druhá věc, které jsem si všiml, byla loď mířící do zátoky přímo na nás. Rozsvítil jsem a loď se otočila. Vítr si ale říci nedal a stále sílil, Ivana se zmítala v příboji a pobyt na palubě přestával být příjemný. Brzy se z podpalubí vynoříla i Luna. Radíme se, marně se snažím vysílačkou získat aktuální předpověď počasí a nakonec se rozhodujeme zátoku opustit. Bóji ve stále sílícím větru nevěříme a vítr by nás v případě jejího náhlého selhání vrhl přímo na útesy. I windmetru věříme čím dál méně, čísla jsou podivná a neodpovídají pozorování. Luna odhaduje stále sílící vítr na třicet uzlů.

Únikový kurz si pamatujeme oba stejně, 170°. Luna jde na příď odvázat bóji, já jdu za kormidlo. V okamžiku, kdy mi z přídě signalizují uvolnění lodi, míří příď k útesům. Přidávám plyn a snažím se loď srovnat do správného kurzu. Na klasický kompas není vůbec vidět, je zamlžený a špatně podsvícený. Všude kolem je tma, pořádně je vidět jen světlo majáku nade mnou. Spoléhám tedy na digitální kompas. Ten ale začne řvát a místo kurzu zobrazovat jen poplachové hlášení o nedostatečné hloubce. Ještě nevím, že za to může pěna pod lodí, navíc bez kompasu pořádně nevím, kam mám jet. Čísla jsou mi najednou k ničemu. Zkouším to po paměti a kupodivu dobře, proklínám přístroj a mlátím do něj, konec poplachu. Za chvíli jsme v bezpečné vzdálenosti od útesů. Na uvolněnou bóji se hrne naše známá loď. Ať si užívají, já se držím známého "ochran svou loď před pobřežím, ona tě ochrání před mořem". Obeplouváme Palagružu ze západu velkým obloukem a míříme na Lastovo.

Už je jasné, že náš windmetr je skutečně k ničemu. Vítr stále sílí, vrtulka na stěžni se zběsile točí, ale na přístroji je občas k vidění i nula. Fouká ze severovýchodu, tedy v podstatě opačně, než v zátoce ze které jsme utekli. Je to nevera, obávaná jadranská bouře. K Lastovu se musíme probojovat proti větru. Lenka vítr odhaduje na 40-45 uzlů, v nárazech až 50, vlny až na pět metrů. Já bez přístrojů o numerických hodnotách nemám ponětí, divočejší moře ale zatím neznám. Takhle nějak se mi vybavuje Anglický kanál, kde jsem se kdysi, ještě jako suchozemská krysa, plavil na rybářské lodi. Za zádí se otevírá hluboká černá propast, aby se v zápětí příď zanořila pod vodu. Poziční světla svítící pod vodu vypadají zajímavě. Honza si v přední kajutě užívá stavu beztíže. Pod vodou se chvílemi ocitá i gumák uvázaný před stěžněm. Voda nás s Lunou vydatně zkrápí i v kokpitu, naštěstí je ale relativně teplá, takže mi zpočátku ani příliš nevadí, že jsem promočený na kost. Řízení předávám autopilotovi, s Lunou sedíme na lavicích v kokpitu a sledujeme rozbouřené moře. Přístroje zmatené pěnou pod lodí neustále vyřvávají poplach, tlačítko auto, kterým hysterický poplach resetuji, jsem zmáčknul snad tisíckrát. Prší a chvílemi padají i kroupy, štípou v obličeji, začíná být pekelná zima. Probudil se Avatar a uvařil nám horký čaj. Třičtvrtě hrnku jsem vypil, vděčný za teplo, pak jsem si ale uvědomil, že něco není v pořádku. Čaj je slaný, Avatar asi v tom zmatku popletl cukr a sůl. Přes všechno nepohodlí je to ale úžasný zážitek, starosti mi dělá jen stav paliva. Pokud jsme loď dostali s plnou nádrží, mělo by ho být dost, je ale již jasné, že měřák nefunguje a ukazuje stále plnou. Pokud toho předchozí posádka zneužila, budeme si možná muset poradit bez motoru.

Nad lodí zpívají ptáci a pomalu svítá. Vítr i moře se pomalu uklidňují a můžeme si tak s Lunou vychutnat překrásný východ slunce a posléze i nádhernou duhu za námi. I frekvence poplachů se dočasně snižuje a chvíli mám dokonce pocit, že bych mohl uschnout. Vítr ale brzy zase sílí a vrací se i nepříjemný déšť. V moři plavou kusy stromů a ztracené kontejnery a tak musíme provádět časté korekce kurzu. Únava sílí a občas upadám do mikrospánku, vždy mě však spolehlivě vzbudí další z pravidelných poplachů. Luně se podařilo opravdu usnout a já se bojím, aby nezmrzla, je úplně modrá a to se mi nelíbí. Navíc mluví s neexistujícími psy, dolů do tepla ale nechce, přestože je nás na lodi pět a není problém provést střídání. Brzy zjišťujeme, že Avatar nic nespletl, to jen voda v přední nádrži je slaná. Palagruža za námi je stále hrozivě blízko a Lastovo jakoby se ani neblížilo, stávající rychlostí nám to bude trvat ještě nejméně dvacet hodin. Přes obavy o zásobu paliva zvyšujeme otáčky motoru ze 2000 na 2500, loď zrychluje, do kokpitu stříká ještě víc. Petr vylezl na palubu a nabízí nám vodu. Zdvořile odmítám, ale když zjišťuji, že je ještě ze starých sladkých zásob, vděčně hasím žízeň.

Palagruža zmizela a Lastovo je na dosah. Skrivena Luka, Skrytý přístav, nabízí místo k odpočinku pro loď i posádku. S pomocí hostinského se vyvazujeme u mola, o elektřinu a vodu si musím říci. Dávám posádce za úkol vypláchnout přední nádrž a doplnit sladkou vodu. Hostinský nás zve do své restaurace, musíme ale počkat na personál, který přijede z Lastova autem. Luna jde spát, my si sedáme před restauraci, posádka pokuřuje, popíjíme Svijany s motorovým olejem a čekáme na otevření restaurace. Hostinský nám nosí panáka za panákem, když dorazí Luna jsme už všichni po večeři a v dobré náladě.

Pohodová plavbička

Ve středu jsme vyrazili směrem na Mljet, ovšem naše cesta přešla ještě při pobřeží Lastova v rozsáhlou pátrací akci po Luniných jachtařských kalhotech, které v nepozorovaný okamžik, během sušení, opustily palubu. Neúspěšným pátráním jsme ztratili dost času, dalším cílem se proto stala vesnice Brna na Korčule. Po příjemném koupání na volném moři mezi Lastovem a Korčulou a krátkém cvičení v astronavigaci jsme již za tmy pokračovali ke korčulským břehům. Vzhledem ke kreativitě kormidelníka (proč držet kurz, pojedu na támhle ty světla... devítiocasou kočku jsem zapomněl v Praze) jsme Brnu téměř minuli, nakonec se stejně ukázalo, že je v Brně obsazeno. Tak tedy Vela Luka, tam je alespoň čerpací stanice. Pěkná noční plavba zpestřená malou neverou, skoro nuda, nic, co by nás po Palagruže zaskočilo.

Ráno jsme doplnili palivo, měřák se zastavil na 50 litrech. Zdá se, že paliva jsme tedy ještě měli dost. Jenže o den později v Milně jsme vzali zase 50 litrů. Takže nejen nefunkční měřák na lodi, ale i na benzínce. Nejspíš jsme byli ve Vela Luka téměř na suchu.

Během plavby na ostrov Sv. Klementa se k nám přidal černý pasažér - unavená sýkorka, která se přišla napít, vyžrat zásoby a vyspat se ve spacáku. Bóje ve vytipované zátoce jsou pryč a ke kotvení jsme nenašli dost místa, poplujeme tedy do ACI mariny na severní straně Sv. Klementa. Ve tmě se mi ale nechce proplétat úzkými prulivy mezi Smolnými ostrovy, lodní plotter bohužel dlouhodobě vykazuje značnou chybu. Jsem líný vynášet polohu ze své soukromé, přesné, ale mapou nevybavené GPSky do papírové mapy. Chci si raději zajet průlivem kolem Hvaru, je široký a osvětlen majáky. První důstojník sice protestuje a bere si kormidlo, leč po chvíli mi dává zapravdu a pokračujeme na Hvar. Tam ovšem posádku zaujala hospoda placená Ecosem, takže nakonec míříme opět do města. Po vyvázání se náš černý pasažér probral, vystartoval z kajuty, narazil do kormidla a vydal se na průzkum nového domova. A my do strašidelné restaurace servírující odporné mořské příšery. Fuj, nerad jím věci, které mají jiný počet končetin než já (dokonce i ryby mají čtyři párové ploutve).

Poslední den jsme pojali velmi rekreačně. Po doplnění paliva v Milně jsme si udělali cachtací zastávku na kotvě v jedné ze zátok Velkého Drveniku. Koupání, blbnutí se člunem, boje na palubě, souboj s pizizubcem, výsadek trosečníka na pustém ostrově, poslední marné pokusy o rybolov, a pak bohužel zpátky do Trogiru. Na našem místě je obsazeno, takže složitě manévruji na opačné straně mola, kde se trochu bojím neodstatku prostoru a malé hloubky. Po úspěšném vyvázání se objevuje chorvatský rybář na malém člunu, který tvrdí, že místo je jeho, a požaduje jeden z našich mooringů. Přichází Ivona a ptá se, kdy chceme předat loď. Jeden z námořníků iniciativně prohlašuje "as soon as possible", což není právě nejšťastnější nápad. Chorvatské víno je silné a noc krátká.

Celkem jsme napluli 246 námořních mil (456 km).

Balkánem autobusem

Vstávání bylo po prohýřené noci náročnější než obvykle. Během balení a vyklízení lodi se zaměstnanec Ecosu netrpělivě procházel po molu a důležitě pokukoval po hodinkách. Podivil se, kde stojíme, ale uznal, že na správném místě místo prostě není. Přejímka proběhla rychle a bez problémů. Zkontroloval hlavní plachtu, zeptal se na problémy s lodí, ignoroval stůl, který nepřežil návrat z Palagruži, potřásl mi rukou a rozloučil se.

Protože jsem předchozí večer odmítl návrh posádky nechat se vyhostit a deportovat z Chorvatska na základě prosrbského vysílání na šestnáctém kanále, přišel čas řešit návrat do Prahy konvenčními prostředky. S Honzou jsme se vypravili autobusem na místní letiště (zračna luka Split, 12 tchořů za osobu) v naději, že za rozumnou cenu půjčíme auto. Půjčoven je na letišti snad deset, ale jen dvě byly ochotné půjčit auto k jednosměrné cestě do Prahy. Cena 750€ nás ale odradila, nabídka odvozu autem s řidičem za 300€ za osobu nás rozesmála. Vrátili jsme se proto rychle taxíkem do Trogiru (100 tchořů, taxikář nás přemlouval ať jedeme raději autobusem) abychom stihli autobus do Záhřebu (875 tchořů za pět lidí a zavazadla, 11:20-17:30). V internetové kavárně na autobusovém nádraží se nám naštěstí podařilo koupit lístky na autobus do Prahy (258€) odjíždějící ze Záhřebu v devět hodin večer. Jak jsme později v narvaném autobuse zjistili, zřejmě na poslední chvíli. Posledním problémem byli slovinští celníci a dvouapůlhodinové zdržení na hranicích EU, v sedm ráno jsme v pořádku dorazili na Florenc.

       

Komentáře

[gtz]

Už cestou do Brna svítila kontrolka dobíjení,

když toto dělá auto delší dobu je řemen v pytli a normální řidič by s tím nejel. Řemen na novějších autech tedy na Astře se nedá tímto způsobem opravit - jiné drážkování, a síla Astry je o něco větší než na Škodovkách. U Staré Š120 se to dalo na nouzovku, ale u Astry bych si to nedovolil.

Tam se podařilo získat náhradní, leč neoriginální, klínový řemen.

Výměna na Astře není nic moc, musí se vše povolit a správně utáhnout, jinak hrozí, že odejde i něco jiného. Hlavně se musí vše nastavit dle značek. Tu opravu řemene Vám dělal servis nebo Home-made?Shodou okolností mám Astru z roku 2003 a měnil jsem před rokem klínový řemen za nový a nebylo to zase tak easy.

Uháníme po rakouské dálnici a najednou, motor chcípl. Koukáme do motoru a zjišťujeme, že tentokrát nebude oprava jednoduchá. Rozvodový řemen a s ním zřejmě další důležité součásti motoru jsou v háji.

No a takže se to potkalo, oprava cca 10-25000.- to člověka dokáže potěšit. V některých případech když se to blbě potká, je lepší za 10-15K vzít na vrakálu starší motor.

[fred]

za 10-15k má "novej" ojetej střep, kterej bude lepší než ten prorezlej vrak z 1. fotky.

[gtz]

Když jsem to psal, tak ta fotky nebyly, a teprve koukám, že tam jsou, no dle všeho se jedná o nějakou starší Astra-Combi předp. v Dieselu. Zase, ale astry jsou na své stáří hodně spolehlivé. A když se to potká, pak auvajs (hlava, ventilová sada, těsnění atd.) pak to stojí i více než těch 15K. Známý měl starou Vectru-A z roku 1994 a potkalo se to hodně, že oprava vycházela na skoro 60K. Auto bylo garážované bez rzi v plné výbavě do šrotu nebo na ND to byla škoda tak se koupil v Rakousku 2l/GT motor za cca 20K. Výměna motoru sice bylo v home-garáž-made celkem problém, ale za 2 dny to bylo v pohodě. A auto bylo jako nové. Dnes když existuje výmaz SN motoru je výměna motoru celkem pohodová věc, žádné papírování apod.

[kyknos]

street-made :)

[gtz]

a vyměnit to bez pořádného vercajku je taky opruz.

[M-train]

Přípomnělo mi to, když jsem měl Nissana Primeru, na vánoce za polárním kruhem, jel jsem přes noc, protože další den byl Štědrý den a chtěl jsem dorazit do cílového místa. Zdálo se mi, že začínám blbě vidět, otíral jsem reflektory, pak mi došlo, že to nedobíjí. Takže první jsem vypnul rádio, pak málem i světla, abych někam dojel. Nedojel. Zkusil jsem zavolat asistanci a za pul hodiny prijel tahač!!! Odvezl mne pustinou 100 km k pobřeží, kde pro celé okolí bylo parkoviště motorových člunů, některé i na vodě, holt Golfskej proud, ale baráků jen pár, a rozloučil se s přáním hezkého Štědrého večera. Byl jsem si jist, kde strávím nejenom Štědrý večer, nevypadalo to na expres výměnu alternátoru či co to přestalo fungovat. Dal jsem řeč s jedním z těch místních, že jsem v pytli, protože ten odtahovač mi řekl, že nejbližší servis na Nissan je asi 400 km. Ten chlap na mně udiveně koukal a pak jsme šli do dílny, kde opravoval lodní motory. Nikdy jsem netušil, že Nissan může být nejčastější lodní motor a potřebný alternátor tam má doma každý, jako my otvírák na pivo. Za půl hodiny mi to vyměnil a já strávil Štědrý den blízko Nordcapu podle plánu .

Tak jen, jak ten tvůj blog mi spojil zážitky s podělaným autem i s loďma.

[gtz]

Tak to jsi měl opravdu hodně štěstí a trefil jsi i na slušné lidi

[kralyk z abclinuxu]

V Norsku podobné štěstí není takový problém. Lidi jsou tam extrémně slušní (v porovnání s ČR), a čím jdeš víc na sever, tím jsou ještě slušnější (musí si tam více pomáhat)...

[M-train]

Koukám, že kdybych nebyl línej, tak to vydá na samostatný blog, ty historky v cizině s autama - v Africe jsme zase přivazovali prorezlý rám, držící motor starého Pežotka, palmovejma listama . No, dlouho to nevydrželo

[M-train]

Dorozumím se docela dost jazyky, tam jsem se naučil další - mix všeho možného, zřetelná, pomalá a hlasitá artikulace s výraznou pantomimou

[pc2005]

Tak to bylo epické :-O.

[PepaSFI]

potká píst ventila a říká " a sakra!" Prostě nepasující řemen se odebral k předkům a jeho pozůstatky vletěly do rozvoďáku. U Opelu a Renaultu celkem častá věc, oni to jaksi nemají zakryté. Například ten opovrhovaný Fiat, nejběžnější motor FIRE má jednak rozvoďák dobře zakrytý a navíc se nepotká. Když už se někdo vykašle na výměnu po předepsaných 100 tisících kilometrech a řemen odejde tak to prostě chcípne. Řemen za tři stovky a hodinka práce s běžným nářadím a trochou vědomostí a jede se dál.

[kralyk z abclinuxu]

Jo přesně, na Fiat každej nadává. Imho to nejsou špatný auta...
Podle mě nadávat na Fiat je akorát móda...

[Hrabosh]

Na auta té které značky nejvíc nadávjí ti, kteří ji nikdy neměli. Zkus někde říct, že plánuješ koupit třeba Alfu a najde se plno chytráků, kteří Ti budou tvrdit, jak to sou strašný auta. Přitom drtivá většina z nich ji nikdy neměla a všechny "informace" mají z agentury JPP.

[gtz]

co to plácáš za nesmysly? Opel a nezakrytý rozvoďák? boha .... Vectra-A/B i Astra-G/I popř. Zafira A/B mají rozvoďáky pod plastem vcelku zakryté a někdy je problém ten dekl sundat. Btw. toto zkusit napsat na foru u Aster tak Tě tam asi ukřižují. Nezakrytý rozvodk měly staré Astry Diesel některých modifikací, ale když auto opravuje nějaký garážník pak má problém tam ten dekl správně nandat. Měl jsem Vectra z 1994, nyní mám Astru a nezakrytý rozvodak fakt nemám. Auta jsou mým druhým koníčkem, obzvláště Opel a měl jsem v rukách hodně aut a nevím ani o jednom kde na rozvodaku by nebyl dekŀ

[kyknos]

Ta naše Astra byla stará a rozvoďák z boku zakrytý neměla.

[gtz]

starší modely měly kryt držící šroubky, nové modely C14/C16 apod. již mají plastové spony, které tam drží jako víno. Renault jsem měl v ruce jeden - nějakou Lagunu starou kde jsem řešil něco s palubákem a s altíkem. Také jsem si nevšiml, že by tam nebyl kryt.

[PepaSFI]

asi to nebude u všech modelů, všechny motory nejsou stejné ale ten kryt tam sice je ale jaksi nezabrání tomu aby přetržený řemen od alternátoru nevlít do rozvodů.

[gtz]

všechny modely co mi prošly rukama měly zakrytý rozvoďák v plastové misce. Rozvoďák je skoro 100% chráněn až na nějaké malé mezery. V případě roztržení řemenu se celkem nic neděje, je to sice prda, ale rozvoďáku se nic nestane. Na Vectře mi praskl také, byl to rachot, ale nic se nestalo. Práce na hodinku s seřízením a pohoda. venku je tma a s bleskem to není ono klidně to blesknu, abys viděl jak to má Opel u motorů, naftové TDi nebo jen motory Vecter 1.7D měly misku tak debilně řešenou, že bez speciálního šroubováku se to nedalo povolit.

[Robert]

Kryt klínového řemene je standardně u Opel motorů zhruba od roku 1995. Starší modely Vecter co měly motory 16NZ popř. diesely 1.7TD /1.9D měly standardně kryt z plastu, který byl držený šrouby(nestandardní šrouby) a novější motory Astra/Vectra/Zafira/Corsa/Sintra apod. již mají plastový kryt, který tam je upevněn plastovo-kovovou sponkou jak správně píše GTZ. Jak zde GTZ zmínil, otázka je ta, zda někdo kdo opravoval někde doma apod. zda tam ten kryt dal. Kryt se tam velice špatně dává - je tam hodně málo místa a při špatné manipulaci spony prasknou a kryt letí pryč. Při prasknutí klínového řemene by se nemělo nic stát rozvoďáku, který je bezpečně chráněn. Musel by tam vletět zespodu, kde je malá mezera, ale on se skoro vždy sesmekne a letí jinam.

Nemít na rozvoďáku kryt je absolutní sračka, do převodů se dostává jakýkoliv bordel a řemen nemusí vydržet to co mu garantuje výrobce (OEM řemen cca 80 000 KM originál GME cca 90 000 KM), ale ten kdo již jezdí nějakou dobu tak ty zvuky co jdou z rozvoďáku prostě nemůže přehlédnout. Před nějakou dobou jsem měnil motor na Vectra/B kde nějaký "umělec" přetěsňoval hlavu, ale tak blbě, že se kousek silikonu urval a vletěl do kanálku mazání. Bylo to tak neštastně, že to bylo až za čidlem mazání a vypadalo vše ok. On prostě vzal původní těsnění to obrousil a namazal tím silikonovým sajrajtem. No myslím, že ho ten zákazník měl asi hodně rád. Takže nemyslím, že je to agregátem, myslím, že vždy je to v lidech jak se k motoru chovají.

[PepaSFI]

jak říkám, asi to není u všech, ty případy o kterých vím už neověřím, ani jeden z nich už Opel nemá a s jedním už se nepotkávám a vyptávat se nebudu. Ale tenkrát sami říkali že to není až tak neobvyklé že motor takhle havaruje. Zkoumat to nehodlám, Opely mě nikdy nezajímaly a kupovat to nebudu. Poslední co se mi líbil byla Manta. Sousedův Renault Scenic, tomu se rozlítla volnoběžka v alternátoru, k čemu to slouží vážně netuším a nikdo mi to nedokázal vysvětlit. Odhaduju to na prvoplánový kurvítko. Následkem toho se rozpadl řemen a vzal ssebou rozvoďák. Naštěstí si ventily s pístama míting neudělaly. Druhý co znám měnil motor. Ještě znám jeden, ten je zatím bez problému ale podle servisáka co se o to první auto stará to prý potkalo snad každý druhý co zná. Jo a jednoho kombíka Astru mám v příbuzenstvu, zatím bez problémů pokud vím. Jezdí s tím do práce a na nákup a když potřebuje ve čtyřech lidech na delší cestu tak jede Puntem.

[gtz]

Punto bylo výborný stroj, měl jsem ho jednu chvíli jako služební a šloužilo spolehlivě. Volnoběžka alternátoru je skoro u každého auta. A když se zadře/rozlétne pak to skoro vždy vezme sebou i řemen. Ono ta volnoběžka slouží pro oddělení rázů na klikový hřídel a ten hukot co člověk někdy slyší tak to je právě ta volnoběžka.

[=^..^= AmigaPower®]

Mně takhle jednou nějak začalo cinkat něco v motoru, zvuk se udělal takovej nějakej "hutnější", ale po běžné vizuální kontrole jsem si ničeho nevšim - vzniklou situaci jsem teda řešil přidáním volume na autorádiu...

...po několika málo km se řemenice na klikovce povolila úplně, rozvoďák to nezvlád a konec Naštěstí je to 8v, tak se to jen poskládalo a najezdil sem na tom motoru ještě dalších asi 70k

[gtz]

když se zadaří, tak stačí jen vyčistit hlavu, zvedátka a ventily a jede se dál. Celkem na-pohodu. Když u jednoho Citroena se to potkalo pak běs - hlava na odpis ( nová skoro 25000) nakonec se hlava nechala vyvařit a vyfrézovat zde v Brně za cca 5000, ale nová ventilová sada včetně zvedátek + těsnění atd. ta stála celkem hodně.

[=^..^= AmigaPower®]

jj, práce zkurvená, dobře natřená, je jako práce nová...

[gtz]

Známý měl Fiat Ducato s leasingu na 4-roky no a po 2 letech se mu to potkalo, sice havarijní měl, ale auto po záruce tedy smůla. Oprava vycházela v aut. servisu na skoro 90K, nakonec se koupil v Rakousku na vrakálu motor z totálky (cca 20K) a za 2 dny bylo auto pojízdné. A ten motor jak vím jezdí do dnes.

[=^..^= AmigaPower®]

Takhle jsem chtěl karburátor do Mitsubishi, řekli mi 25k, tak sem si za třetinu koupil celý auto a udělal výměnu karoserie a přepis barvy (přehodil značky)

[gtz]

v dnešní době výměna motorů je v pohodě, žádné papíry, jen člověk musí mít číslo vymazáno v TP

[=^..^= AmigaPower®]

No, zas taková prdel to neni, číslo se sice už asi 10 let neeviduje, ale typ motoru musí bejt stejnej - tzn. jakákoliv banální tovární modifikace jednoho jedinýho typu motoru = jinej typ = jiný evropský homologační číslo a ty kokoti to udělaj třeba 3x do roka, pak si koupíš z 99,99% ten samej motor a technickou ti to neprojde...

Ale to je fakt extrém a žádnej konkrétní případ ani neznám.

[gtz]

No to Ducato co jsem psal tam byl motor 2.5D a my tam nacpali 2.5TD z novější totálky, auto dodnes jezdí a nevím, že by kolega měl problémy s technickou.

[=^..^= AmigaPower®]

Tak to je ukázkovej případ Přesně tohle legálně nejde

[gtz]

Nevím přesně, jednalo se o stejnou typovou řadu motoru, jen s tím rozdílem, že ten druhý motor měl Turbo. Tehdy jsem se na nic neptal, on s tím chtěl pomoci a neřešilo se zda je něco košér nebo ne. Tehdy byl zcela první důvod cena,nic jieného se neřešilo. On s tím autem jezdil pendl mezi Itálií a CR a auto tehdy nesmělo stát. No a Auto má stejně výmaz čísla a zatím s tím nebyly problémy. když víš jak na to tak se dá vždy vše nějak udělat

[=^..^= AmigaPower®]

To neřeš, už jen kvůli tomu blbýmu turbu to nejde Kámoška jezdí s Ivecem 4,5t a má to papíromě <3,5t

[gtz]

Někdy se zadaří :)

[gtz]

Přílohy:

• opel0.jpg (117590 bytů)
• opel1.jpg (177697 bytů)
• opel2.jpg (125007 bytů)

připojuji pár fotek motorů z 2 aut

[kralyk z abclinuxu]

kyknos, ty žiješ!
Skvělej zápisek, akční. Počítám, že pro vás akční až dost...

Btw. proč říkáte kamarádovi "Avatar"? Mně totiž někteří lidi taky takhle říkaj. Že prý kvůli copu. Já ale ten film neviděl...

[kyknos]

Nevím, ale je to jméno starší, než ten film.

[Chapadlo]

Nekdy v roce 1998 to mel v signature ... a uz mu to zustalo.

Jinak je fakt mazec vyrazit nekam autem bez voltmetru, bez nahradniho klinaku, svicky, civky, kusu dratu, naradi a tak ...

Minula cesta do Chorvatska taky nebyla prochazka ruzovym sadem (viz.cestopis Kterak osm idiotu cestovalo ve Waranu a Fagocytu z Prahy do Splitu a do Prahy ze Splitu an den matek http://kanal.ucw.cz/zapisky_lod.html), ale tohle bych fakt zazit nechtel.

Silonky neprenesou takovy tah ... ale furt lepsi, nez treba umelohmotna pradelni snura, tkanicky do bot, drat a podobne veci. Dnesni auta maji nanestesti prilis velky odber proudu ...

[Konqui]

No jo Opel

[gtz]

co máš proti Oplu? Měl jsem starší Vectru - pohoda, nyní mám G-model Astry z roku 2003 a také mne zatím nijak nevyšplouchla. A raději Opel než FIAT/FORD :)

[=^..^= AmigaPower®]

raději Opel než FIAT/FORD

LOL! MotoLAMA!

[kyknos]

Serte na auta, lodě jsou zajímavý :)

[=^..^= AmigaPower®]

Jenže já jsem neplavec a vody se bojim...

[kyknos]

To máš jedno, když tam spadneš, ke břehu stejně nedoplaveš, i kdybys plaval závodně :)

[=^..^= AmigaPower®]

A proto lezu maxiálně do vany a i tam si dávám majzla...

[kralyk z abclinuxu]

Navrhuju příští sraz v létě na písáku. Budem učit Amigu plavat
Btw můžeš si vzít prázdnej sud a budeš "za vodou"

[=^..^= AmigaPower®]

Kdybych byl předurčenej k plavání, evoluce by mi nechala ploutve...

[User682]

koukam a co nevidim ? Stara parta z bunkru..... Avatara a Lenku jsem tam poznal.

gf

[kyknos]

na minulé plavbě byl i Yokotashi

[jozka]

Už cestou do Brna svítila kontrolka dobíjení, řidič a majitel vozu to ale prohlásil za normální.

Mno a kdyz BFU rekne "vyhodilo mi to nejakou hlasku, tak jsem ji odklikl", tak je hned povazovan za tvora pomalu menecenneho

Jinak
a)nejdou mi fotky (krome jedne), coz je skoda.
b)skoro az zavidim, taky bych se nekdy vypravil, ale jaksi neni s kym...

[gtz]

No ta kontrolka svítí furt a na Palubáku pokud tam je se nic nezobrazuje to se dá celkem dobře diagnostikovat, ale jak píšeš setkal jsem se taky s tím, že mi známý volal, že měl nějakou hlášku prý to odkliknul a celý systém již nic nedělá. Mořil jsem se s tím tehdy celkem dlouho, samá modrá obrazovka a teprve pak jsem našel chybu - měl v PCMCIA nějakou kartu, která blokovala sběrnici. No a karta tam byla tak, že nebylo vidět, že něco tam je. Předtím jsem koukal, vidím čudl je zalezlý, tak tam nic nebude. A teprve po nějaké hodině mi on říkal, zda to nemůže být tou kartou co tam strčil. Myslel jsem, že ho ...

[kyknos]

ad a) fotky jsou hotlinkované z galerie na rajceti, mě to funguje, ale pokud bude vic styížností, mohu je sem fyzicky nahrát

ad b) to říká vždycky plno lidí, ale když dojde na lámání chleba - a placení v předstihu, aby bylo možné zarezervovat loď, najednou je těch lidí zatraceně málo :)

[jozka]

mno, ja se priznam, ze bych do toho s lidmi, ktere neznam nesel. A na tom to vzdycky skonci. Mimochodem, kdyz uz jsi to natukl, na kolik takova sranda prijde (na jednoho, baj voko).

[kyknos]

Tentokrat to vyslo na cca 12500 na hlavu, v tom je ovsem zapocitano cca 17000 nakladu spojenych s tim rozbitym autem a nahradni dopravou, kdyby se nevysralo, bylo by to pod deset. Predem jsme vybirali 15000, coz zahrnovalo i rezervu na kauci (1000€), kterou clovek dostane zpatky, pokud lod nerozmlati ci jinak neposkodi. Pocitano all inclusive pro pet lidi, vcetne jidla, cesty, dvou vecerich v hospode, nejakeho toho piva a vina atd.

V osmi lidech jeste mene, vetsina nakladu, krome jidla, je fixnich.

V letni sezone ale stoji pujcovne az dvakrat tolik, ted jsme za lod jako takovou platili 20000, muze to byt klidne 40000. Ale na podzim a na jare to fouka mnohem vic nez v lete a teplota na koupani byla ted taky.

Jinak nez s cizima asi nezacnes, ale proti strachu je asi nejlepsi zacit s profi kapitanem na kurzu a hned se sam naucit, co a jak.

[jozka]

To docela jde...

No, my pred par lety meli uz namale, ze pojedem jako parta lidi co se zna uz x let, ale nejak to neklaplo, a ted uz maj vsichni svy starosti

A s cizima se mi nechce, kdyz mi nekdo nesedne (nebo ja nekomu) tak se na ty lodi blbe vyhejba Ze to je mimo sezonu, to by mi nevadilo, letos jsme se na dovolenou dostali az v pulce zari, ale stalo to za to. Lod sice nebyla, ale Madarsko -> Bosna -> Cerna Hora (s vyletem do Albanie) -> Chorvatsko. Termalni lazne, Durmitor, more, stary mesta, vodopady na Kravici, Plitvice a tak

[pc2005]

Já si vzpomněl při čtení té části na TBBT.

[Chapadlo]

Ridic ma vedet, co je normalni a co porucha.

Me treba celou cestu do Chorvatska a zpet svitila kontrolka oleje. Sviti uz skoro rok. Pote, co me prvnich 14 dni desila a donutila k mnoha nepredlozenostem (zbytecna vymena oleje, filtru a tak) jsem tam dal rucickovy tlakomer a kontrolku neresim.

Mohl bych hledat, kde ten drat upadl ... ale nemam cas a __VIM__, ze ta kontrolka nic neznamena.

[PepaSFI]

Hezký čtení. Ta náhrada řemenu silonkou nefunguje. To šlo u starých škodovek a ještě jen na vodní čerpadlo aby se udrželo chlazení. Alternátor to neutáhne, ten občas, obzvlášť po nastartování když se zapnou světla potřebuje takovou sílu že řemen chvílema hvízdne. Se starýma autama se dalo dojet bez dobíjení desítky kilometrů, pro chod motoru stačilo jen zapalování a to moc nebere. Například závodní motorky taky nemají dobíjení, fungujou jen na baterii. Jenže v dnešním autě je na elektriku skoro všechno. Ikdyž by se jelo bez povinných světel, tak motor potřebuje řídící jednotku, palivové čerpadlo, vstřikovací soustavu, celý ten čudlíkystán na palubní desce, všecky kontrolní přístroje, ovládání topení a klimatizace, ABS a všecky ty další vehementy co mají zaručit že se nestane velký průser když je za volantem blb, to všecko bere proud takže to baterie dlouho nevydrží. A vydat se na dlouhou cestu když svítí dobíjení, to je teda ryzí nerozvážnost. Když to převedu do počítačových pojmů, to je skoro jako dostat mailem soubor parishiltonuplnenaha.exe a kliknout na něj.

[Xerces]

Se divím, že vás s takovým autem vůbec pustili přes hranice. Mělo to vůbec STK? Ale jinak fotky pěkně udělaný, takhle kdybych uměl fotit tak si pískám. To je nějakej obyč kompakt?

[kyknos]

Minule jsme jeli s Yokotashiho Wartburgem, který vypadá podstatně podezřeleji (i když trpěl jen nefatálními problémy a dokázal dojet nejen tam, ale i zpátky). Je fakt, že na hranicích nás tehdy trošku dusili :).

Fotky jsou ze zrcadlovky, starý Pentax 6 MPx, který se dá koupit asi levněji než lepší kompakt. Zatím jsou to jen lowres jpg náhledy vytažené přítelkyní z rawu, na korektní zpracování jsem ještě neměl čas.