Martin Gräßlin se v zápisku Cena za podporu starého hardwaru zamýšlí nad stavem, kdy se od FLOSS světa očekává, že bude podporovat všemožný zastaralý hardware, a tím jaké problémy to přináší. Z hlediska KWinu jde zejména o hardware podporující pouze OpenGL 1.x nebo nepodporující NPOT textury.
… více »Na Developer Conference 2012 byla oznámena programátorská soutěž RedBot sponzorovaná společností Red Hat. Soutěž je pro 1 - 3 členné týmy studenů schopných přijít s chytrou strategií a funkční implementací v (téměř) libovolném programovacím či skriptovacím jazyce.
Vypadají tyto věty jako spolu naprosto nesouvisející a jediné spojující vodítko mezi nimi spatřujete v možnosti prolití spousty krve? Pak jste na omylu! A to dokonce v obou případech. Castle Vox je relativně nová tahová strategie z dílny nezávislého herního studia Sillysoft, jež nás již dříve obšťastnilo tituly jako Lux Delux, Ancient Empires Lux či American History Lux. Ve všech případech, tedy i u Castle Vox, se jedná o tahové strategické hry, tudíž dobývání uvedené v titulku je skutečným dobýváním, nikoliv dobíváním. A co tedy od hry očekávat, když ne hektolitry krve?
Hned na začátek musím varovat všechny příznivce 3D či vůbec hezké grafiky jako takové, neboť o ni ve hře skutečně nejde a hra díky tomu občas působí trochu možná až přehnaně strohým dojmem. Staří pardálové, kteří mají stále v živé paměti grafiku složenou ze čtverečků, snadno odpustí, stejně tak jako ti, pro něž hratelnost nerovná se grafika měnící jejich grafické karty na centrální vytápění. Hned po stažení linuxové binárky z domovských stránek hry, rozbalení a spuštění (tady pozor, hra vyžaduje nejdříve změnit uživatelská práva složky) vás přivítá klasické herní menu, ve kterém si vyberete, jakou mapu chcete hrát, vyplníte jméno, za kterou postavu chcete hrát, obtížnost a již vám nic nebrání kliknout na magické tlačítko „Start New Game“. Příjemnou vychytávkou na úvodní obrazovce je, že u každé mapy je pomocí hvězdy znázorněno, na jak vysoký level jste ji již vyhráli a to samé platí i u výběru osobnosti. Celkovou statistiku je též možno prohlédnout si kliknutím na „Achievements“.
Po samotném startu se ocitnete spolu s protihráči na mapě rozdělené na několik menších území a vaším úkolem je se skrze obsazování jednotlivých polí prokousat k protihráčovu hradu, ten obsadit a zničit veškeré jeho jednotky. Tím se stanete vítězem hry. Princip na první pohled jednoduchý se ovšem stane po chvíli hraní často zapeklitým oříškem, a to ať už se jedná o protihráče na síti, o kterých ještě padne řeč, nebo o umělou inteligence počítačového protivníka, jenž si rozhodně ostudu neudělá. Pro dobývání můžete použít jednu ze dvou jednotek – pěšák (pawn) a rytíř (knight). Zatímco první jmenovaný se dokáže v jednom tahu posunout pouze o jedno políčko, při obraně je nezastupitelným pomocníkem, neboť právě při ní využívá svého bonusu a dokáže odolat útoku stejně silného regimentu rytířů. Rytíř se naproti tomu, má-li před sebou volná políčka bez nepřátelských jednotek, pohybovat o dvě pole vpřed a svůj bonus využije při útoku, naopak, má-li bránit již obsazené políčko, stejně početná jednotka nepřátelských rytířů jej hravě smaže z povrchu zemského. Jeho cena je ovšem v porovnání s pěšákem vyšší, v hradě, kde se verbují veškeré jednotky, za něj zaplatíte pět jednotek zlata, zatímco první jmenovaný stojí pouze tři. Tím se dostáváme k dalšímu principu hry – získávání surovin. Ta surovina je ve hře pouze jedna, a to již zmiňované zlato. Jeho schraňování není nijak složité – za každé obsazené políčko získává hráč po jedné jednotce zlata. Výjimku tvoří různá bonusová políčka, která si můžete nechat zobrazit stisknutím tlačítka „Bonuses“ a jež vám každé kolo vydělají o něco více.
Jelikož je pohyb jednotek po mapě od vašeho „rodného“ hradu k soupeřovu zdlouhavý a hra by se tím neúměrně natahovala či spíše stávala díky patové situaci nedohratelnou, máte možnost si na kterémkoliv místě na mapě, které je obsazeno nejméně pěti vašimi jednotkami, postavit hrad. V tomto případě ovšem počítejte s vyšší investicí a do prasátka si předem naspořte 80 jednotek zlata.
Jak jsem již dříve naznačil, hra obsahuje taktéž možnost hraní po síti. Po kliknutí na tlačítko „Network games“ se vám objeví přehledná tabulka, ve které je vepsáno vše důležité – název mapy, počet hráčů, kolik z nich je ještě naživu a možná nejpodstatnější informace: čas na jedno kolo. Tento limit se pevně stanoví na začátku hry a za tuto dobu se vždy provedou tahy, jež hráči stihli mezi tím paralelně provést. Jste-li skutečně hloubaví hráči a děsíte-li se časového limitu, mohu vás uklidnit tím, že tu existují i hry, jež dávají na jedno kolo limit 24 hodin a své tahy si tudíž můžete v klidu promyslet. Multiplayer na první pohled nepřetéká hráči, nicméně snad v každé denní době se tu najde pár map, které je možno si zahrát. A máte-li štěstí jako já, natrefíte tu třeba i na jednoho z tvůrců hry. A pokud se vám nebude zdát nikterá z map či prostě budete-li chtít být na chvíli pánem celé hry, možnost spuštění si vlastního serveru je otázkou dvou kliknutí v nastavení.
Omrzí-li vás hraní map, které máte ve hře připravené a které si po zaplacení a upgradu z dema na plnou verzi můžete stáhnout, je tu pro vás připraven editor map. Tady se autoři rozhodli jít tak trochu spartánskou cestou a místo hezkých klikátek vybíráte tvorbu terénu z rozbalovacího menu, což není vždy zcela přehledné a přenést vaši ideu na obrazovku počítače tak může zabrat relativně dost času a od dalších pokusů odradit. Trochu uklidněním pro vás může být fakt, že map ke stažení je připraveno relativní dostatek a další se neustále objevují.
Jednou z posledních věcí, kterou je třeba zmínit, jsou vjemy přijímané našima ušima. Hra obsahuje jak zvuky u jednotlivých akcí, tak hudební doprovod. Popravdě, byla to snad první věc, kterou jsem ihned na začátku vypnul, jelikož k hraní nejsou zvuky třeba a můj hudební přehrávač mi zajistil daleko lepší atmosféru.
Máte-li po přečtení chuť si hru zkusit, není nic snadnějšího než navštívit stránky výrobce a odtud si stáhnout hru pro vaši preferovanou platformu. Podporován je vedle GNU/Linuxu také operační systém firem Microsoft a Apple, k běhu je vyžadována Java. Zaujme-li vás hra, po zaplacení 350 Kč (€15, $20) se vám odemkne přístup k dalším možnostem hraní. Za tuto částku sice nedostanete dokonalou hru, jež by vyhovovala poptávce masy, ale své příznivce si zcela nepochybně najde a myslím, že po několika propařených nocích nebudete této investice, jež podpořila vývoj nezávislé hry pro váš oblíbený operační systém, v žádném případě litovat.
V konečném hodnocení je třeba vyzdvihnout zejména hratelnost, kdy každá hra, a zejména ta síťová, nám připraví něco nového a nečekaného. Singleplayer hráči si ovšem též přijdou na své, inteligence počítačem řízených protivníků vám totiž nedá možnost každou hru vyhrát, a to i když se na ni sebelépe soustředíte. Hra samozřejmě není dokonalá, například audiovizuální stránka hry nepřiláká 3D efekty zhýčkané publikum, často je až příliš strohá, což ovšem někomu může vyhovovat, neboť se tím značně zlepšuje přehlednost. A platí-li, že není hra, co by se zalíbila všem, o této to můžeme říct dvojnásob. Ovšem své spokojené majitele, kteří nad ní stráví nejeden den a noc, si jistě najde.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
1.12.2010 08:20
Milhouse | skóre: 14
| blog: MilhouseLand
1.12.2010 09:53
Josef Kufner | skóre: 60
1.12.2010 12:13
Luboš Doležel (Doli) | skóre: 93
| blog: Doliho blog
| Kladensko
1.12.2010 16:03
lesny_skriatok
| Bratislava
2.12.2010 12:46
lesny_skriatok
| Bratislava
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz
