Byl vydán Nextcloud Hub 8. Představení novinek tohoto open source cloudového řešení také na YouTube. Vypíchnout lze Nextcloud AI Assistant 2.0.
Vyšlo Pharo 12.0, programovací jazyk a vývojové prostředí s řadou pokročilých vlastností. Krom tradiční nadílky oprav přináší nový systém správy ladících bodů, nový způsob definice tříd, prostor pro objekty, které nemusí procházet GC a mnoho dalšího.
Microsoft zveřejnil na GitHubu zdrojové kódy MS-DOSu 4.0 pod licencí MIT. Ve stejném repozitáři se nacházejí i před lety zveřejněné zdrojové k kódy MS-DOSu 1.25 a 2.0.
Canonical vydal (email, blog, YouTube) Ubuntu 24.04 LTS Noble Numbat. Přehled novinek v poznámkách k vydání a také příspěvcích na blogu: novinky v desktopu a novinky v bezpečnosti. Vydány byly také oficiální deriváty Edubuntu, Kubuntu, Lubuntu, Ubuntu Budgie, Ubuntu Cinnamon, Ubuntu Kylin, Ubuntu MATE, Ubuntu Studio, Ubuntu Unity a Xubuntu. Jedná se o 10. LTS verzi.
Na YouTube je k dispozici videozáznam z včerejšího Czech Open Source Policy Forum 2024.
Fossil (Wikipedie) byl vydán ve verzi 2.24. Jedná se o distribuovaný systém správy verzí propojený se správou chyb, wiki stránek a blogů s integrovaným webovým rozhraním. Vše běží z jednoho jediného spustitelného souboru a uloženo je v SQLite databázi.
Byla vydána nová stabilní verze 6.7 webového prohlížeče Vivaldi (Wikipedie). Postavena je na Chromiu 124. Přehled novinek i s náhledy v příspěvku na blogu. Vypíchnout lze Spořič paměti (Memory Saver) automaticky hibernující karty, které nebyly nějakou dobu používány nebo vylepšené Odběry (Feed Reader).
OpenJS Foundation, oficiální projekt konsorcia Linux Foundation, oznámila vydání verze 22 otevřeného multiplatformního prostředí pro vývoj a běh síťových aplikací napsaných v JavaScriptu Node.js (Wikipedie). V říjnu se verze 22 stane novou aktivní LTS verzí. Podpora je plánována do dubna 2027.
Byla vydána verze 8.2 open source virtualizační platformy Proxmox VE (Proxmox Virtual Environment, Wikipedie) založené na Debianu. Přehled novinek v poznámkách k vydání a v informačním videu. Zdůrazněn je průvodce migrací hostů z VMware ESXi do Proxmoxu.
R (Wikipedie), programovací jazyk a prostředí určené pro statistickou analýzu dat a jejich grafické zobrazení, bylo vydáno ve verzi 4.4.0. Její kódové jméno je Puppy Cup.
Možná jste se tak trochu podivili nadpisu. V době, kdy všichni řeší nové openSUSE 13.1 či chystanou Fedoru 20 a Phoronix chrlí desítky článků na téma toho co možná bude, možná nebude v Ubuntu 14.04 LTS, přicházím s článkem o půl roku starém vydání Mageia 3. Inu, má to podobný důvod jako dvojice článků o Mageia 2…
… než urychleně ve virtuálu nastřílet 10 screenshotů a vydat rychlokvaškový článek, raději si se svou oblíbenou distribucí nejprve užiju „trochu srandy“. Luboš se tak tentokrát opět hodně načekal . Nicméně i díky tomu vám teď můžu nabídnout postřehy jak z aktualizace přibližně rok běžící instalace Mageia 2 na řekněme průměrném desktopu (2,93 GHz 2core Intel, 8GB RAM, 7200ot. HDD), tak instalace a provozování čisté Mageia 3 na poměrně pomalém notebooku (1,2GHz 2core Intel, 2GB RAM, SSD).
Mageia 3 ve srovnání s Mageia 2 rozhodně stála v době svého uvedení za pozornost. Upgrade prakticky všech komponent systému byl klíčový. Dá se to přirovnat k situaci současné, kdy je Mageia 3 už přeci jen vousatější a tak je čas pomalu vyhlížet Mageiu 4. Ta ale přijde až v únoru 2014, prozatím je ve stádiu Beta4. Pro běžné užití ji nedoporučuji.
Pokud to máte povoleno, pak na vás Mageia vždy houkne, že je k dispozici novější verze. Zatím to platilo pro přechod 1→2 a 2→3 a nepochybně tomu tak bude i pro přechod z 3 na 4.
„Povýšení distribuce“ se provádí automatizovaným procesem, který si stáhne balíček mageia-prepare-upgrade
. Při restartu je potřeba vybrat speciální volbu v zavaděči, po následném nastartování systému se prostou metodou instalace nových verzí balíčků povýší distro o verzi výše. V mém případě (dostatečně „kvalitně zprasená“ Mageia 2 obsahující mj. ovladače pro GPU AMD i Nvidia a KDE i GNOME) to bylo něco přes tři tisíce balíčků. Na konci celý proces nahlásil jakousi chybovou hlášku (kterou jsem bohužel neuložil), nicméně vše až na jednu drobnost běželo perfektně. Tou drobností bylo, že mi toto povýšení distribuce vypnulo v GNOME přesouvání oken pomocí chycení kdekoli se zmáčknutým Altem. Musel jsem to nastavení najít v hlubinách GNOME a ručně aktivovat. Zvláštní, zajímavé, zkousnutelné. Nicméně to znamená, že povýšení není 100,00% spolehlivé.
Naproti tomu vlastní čistá instalace nedělá žádné problémy. Proces je podobně poklidný a nestresující jako u Mageiy 2, instalátor důvěrně známý. Výběr jazyka – licence – nastavení diskových oddílů – instalační zdroje – buď rychlý výběr desktopu/nebo ruční konfigurace balíčků – nastavení rootova hesla a prvního uživatele – kontrola údajů – a je hotovo.
Takto vypadá menu po prvním spuštění.
KDE 4 vypadá poměrně standardně, žádné velké „vylomeniny“ á la dvorní KDE distro (openSUSE) se nekonají.
Rozvržení aplikací v menu (klasickém, ne Kicoff) je standardní, tedy některé aplikace jsou (dle mého zbytečně a často nevhodně) schovávány za položku „více“.
Ve výchozím stavu jsou jedinými zdroji repozitáře na instalačním médiu.
Pro aktualizace je potřeba vybrat zdroje internetové, o což se postará sama Mageia při prvním spuštění instalátoru a volby výběru zdrojů.
Pak již začne houkat stavová oblast ohledně nových aktualizací.
Instalátor nijak neurazí, ale ani nepřekvapí. I Mageia 3 nijak neřeší to, jak báječný je třeba instalátor Ubuntu Software Center, nebo jaký pokrok dělají další distra, případně GNOME Software. Jestli je to dobře či špatně, nechám na vás. Přehledné je to ale méně, zbytečně je volána řada malých okének, ač by to všechno mohlo být v jednom větším, podobně jako v Ubuntu. Uvidíme, jestli nepřekvapí Mageia 4 (pozn.: překvapí, ale o tom třeba příště ).
Ovládací centrum Mageia je taktéž klasická nepříliš se měnící aplikace, ale je to jedna z těch věcí, která bývá na Mageie oceňována (už od dob Mandrivy).
Takto vypadá nastavení hardwaru (odtud se mimo jiné instalují uzavřené ovladače pro grafické karty) a další volby.
Správa síťových připojení a monitoring. Výchozí KDE záležitost. Nastavení všech jemných nuancí je ale již v režii Ovládacího centra Mageia.
Další prvky nastavení obrazem:
MSEC a bezpečnostní nasavení podrobněji:
A pokračujeme s přihlašováním, spouštěním:
Mageiu 3 jsem používal/používám ve dvou provedeních. Na desktopu jako upgrade z Mageia 2 a na notebooku jako čistou instalaci. O desktopu mohu říci, že už u něj pozoruji několik měsíců klesající svižnost. Mageia samotná za to moc nemůže, dlí na 1TB 7200otáčkovém HDD, který už zjevně trpí notně velkou fragmentací a také složka „Stažené“ aktuálně obsahující nevěstinec 2372 souborů zrovna svižnosti načítání dat neprospívá.
Co je ale smutné, že při občasných úpravách prostředí GNOME Classic se mi podařilo „usmrtit“ jeho horní lištu. Obvykle po chvíli prostě vytuhla, černý skin prostředí se resetoval na světlý (což se fakt nedá používat) a tak s ohledem na to, že distribuci samotné to bylo zjevně jedno, následoval krátký přechod na GNOME 3. Jenže tam se mi podařil podobný incident a po přesunu na Xfce též podobný. Všechna tři prostředí spojuje vytuhnutí horní lišty, pročež momentálně dožívám ve velice plesnivě běhajícím prostředí KDE a přemýšlím, jestli to celé reinstalovat, nebo počkat na aspoň RC verzi Mageiy 4.
Univerzálním problémem je ale po nějaké době od spuštění se objevující neschopnost prostředí spouštět aplikace. Prostě něco spustíte (ať již přes menu, nebo přes Alt+F2), ale nic se nestane. Po zadání příkazu v konzoli se vždy objeví hláška X serveru ve stylu „maximum number of clients reached“ a nezbývá než restartovat. Mageia sama o sobě nic neřeší, ani neinformuje uživatele. Nedostatkem zdrojů to není (3GHz 2core Intel, výrazně nevyužitých 6 GB RAM). Dovolím si tedy konstatovat, že jsem na desktopu, zhruba rok a tři čtvrtě po instalaci Mageiy 2 a letošním upgradu na Mageiu 3, zjevně dosáhl krajních mezí použitelnosti.
Žádný z těchto problémů se ale netýká notebooku. Tam běží daleko čistější instalace než na stroji, neměnily se mu hardwarové parametry a jeho konfigurace v principu věci nedovoluje zasvinit stahovací adresář třemi tisíci souborů. A instalovaným SSD v notebooku fakt ona svižnost není, přeci jen to je 1,8" ZIF ATA100 SSD, tedy výkonově hodně podprůměrná záležitost.
Obecně si tedy dovolím Mageiu 3 velmi doporučit. Ale pouze k čisté instalaci, upgrade skýtá jisté drobné problémy a čistá instalace vás vyvaruje potenciálních problémů s výkonem a stabilitou desktopů. Mageiy 2 jsem říkával něco jako že Mandriva konečně po pár letech stagnování dozrála do krásy a neméně stejně to platí pro Mageiu 3. Pravdou ale je, že tahle malá distribuce s omezenými zdroji nemůže obstát ve stíhacích závodech s Ubuntu či jinými velkými systémy, které těží i z daleko širší základny uživatelů tvořících PPA repozitáře a podobné věci.
Mageia 4 má vyjít začátkem února 2014, momentálně je k dispozici první beta verze.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni Sdílej:
Riešil som to vlastnou kompiláciou a rpm z iných distribúcií.Heh, tak to se od doby mého používání Mandrake moc nezměnilo. Ale mělo to své kouzlo...