Peter Steinberger, autor open source AI asistenta OpenClaw, nastupuje do OpenAI. OpenClaw bude převeden pod nadaci a zůstane otevřený a nezávislý.
Společnost Backblaze zveřejnila statistiky spolehlivosti pevných disků používaných ve svých datových centrech za rok 2025. Ke konci roku 2025 vlastnila 349 462 pevných disků. Průměrná AFR (Annualized Failure Rate), tj. pravděpodobnost, že disk během roku selže, byla 1,36 %. V roce 2024 to bylo 1,57 %. V roce 2023 to bylo 1,70 %. V roce 2022 to bylo 1,37 %.
Nástroj sql-tap je proxy mezi aplikací a databází, které zachytává všechny SQL dotazy a zobrazuje je v terminálovém rozhraní. Zde lze téměř v reálném čase zkoumat dotazy, sledovat transakce a spouštět SQL příkaz EXPLAIN. Podporované databázové systémy jsou pouze PostgreSQL a MySQL. Zdrojový kód je dostupný na GitHubu, pod licencí MIT.
Byla vydána nová verze 9.2 textového editoru Vim (Vi IMproved). Přináší vylepšené doplňování, podporu schránky ve Waylandu, podporu XDG Base Directory (konfigurace v $HOME/.config/vim), vylepšené Vim9 skriptování nebo lepší zvýrazňování změn. Vim zůstává charityware. Nadále vybízí k podpoře dětí v Ugandě. Z důvodu úmrtí autora Vimu Brama Moolenaara a ukončení činnosti jím založené charitativní organizace ICCF Holland projekt Vim navázal spolupráci s charitativní organizaci Kuwasha.
Byl představen editor MonoSketch, webová aplikace pro tvorbu diagramů, technických nákresů, flowchartů a různých dalších vizualizací, to vše jenom z ASCII znaků. Všechny operace běží pouze v prohlížeči uživatele a neprobíhá tedy žádné nahrávání dat na server. Zdrojový kód aplikace (drtivá většina Kotlin, žádné C#) je dostupný na GitHubu pod licencí Apache 2.0.
Byla vydána nová verze 3.7.0 multiplatformního svobodného frameworku pro zpracování obrazu G'MIC (GREYC's Magic for Image Computing, Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy nových filtrů na PIXLS.US.
Všem na AbcLinuxu vše nejlepší k Valentýnu aneb Dni lásky ke svobodnému softwaru (I love Free Software Day, Mastodon, 𝕏).
Eric Migicovsky představil Pebble Emulator, tj. emulátor hodinek Pebble (PebbleOS) běžící ve webovém prohlížeči. Za 6 hodin jej napsal Claude Code. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu.
Byla vydána nová verze 3.41 frameworku Flutter (Wikipedie) pro vývoj mobilních, webových i desktopových aplikací a nová verze 3.11 souvisejícího programovacího jazyka Dart (Wikipedie).
Rusko zcela zablokovalo komunikační platformu WhatsApp, řekl včera mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov. Aplikace, jejímž vlastníkem je americká společnost Meta Platforms a která má v Rusku na 100 milionů uživatelů, podle Peskova nedodržovala ruské zákony. Mluvčí zároveň lidem v Rusku doporučil, aby začali používat domácí aplikaci MAX. Kritici tvrdí, že tato aplikace ruské vládě umožňuje lidi sledovat, což úřady popírají.
Úspěšným završením pouti zprávy poštovním přenosovým řetězcem je její doručení do schránky příjemce. V některých případech se může zpráva „vrátit“ (přesněji řečeno „je odeslána systémová zpráva“) do schránky odesílatele. Ať tak či tak, pokud není zpráva po cestě zahozena nebo se nějakou chybou neztratí, skončí v nějaké cílové schránce.
Zprávu lze do schránky buď jen „obyčejně doručit“, anebo s ní naložit nějakým složitějším způsobem. Co si lze představit pod tím složitějším způsobem? Například:
Podle toho, do jaké míry je třeba realizovat takové úkoly, se volí způsob doručování, resp. služba, která ho bude zajišťovat. Všechny předchozí díly tohoto seriálu doručování prakticky vůbec neřešily – probíhalo totiž tak, že server prostě zprávu vložil do schránky, a to bylo vše. Nic složitějšího zatím ani nebylo potřeba.
Ono zmíněné obyčejné doručení zajišťovaly v rámci programu Postfix služby local (pro schránky systémových uživatelů) a virtual (pro schránky virtuálních uživatelů). Postfix toho při vhodném nakonfigurování (a hlavně ve spolupráci s dalšími programy či skripty) dokáže více, nicméně proč ho „lámat přes koleno“, když je to zbytečné?
Ke složitějším úkolům při doručování se používají různé specializované programy. Dobře známý je například procmail, jiný podobným třeba maildrop. Ovšem program Dovecot – používaný pro přístup k poště pomocí protokolů IMAP a POP3 – také obsahuje jednu komponentu, která tyto úkoly plní. Je to tzv. Local Delivery Agent (LDA, místní doručovací agent), kam se zprávy předávají z doručovacích služeb poštovního serveru, tedy zde v případě Postfixu jsou to výše uvedené služby.
Použití Dovecot LDA má několik zásadních výhod. V první řadě tvoří celek se zbytkem programu Dovecot, čili se například bezproblémově stará o aktualizaci indexů (což by jinak prováděl Dovecot na základě zachycení události ze souborového systému, nicméně by to znamenalo, že by se zpráva musela znovu načíst, což zde odpadá). Další výhodou je modularita a možnost volit zásuvné moduly (pluginy), které se v dané konfiguraci použijí. V neposlední řadě je Dovecot LDA velmi snadno propojitelný s Postfixem, nevyžaduje žádnou složitou konfiguraci.
Dovecot LDA je součástí zdrojového balíčku, kompiluje se (v závislosti na kompilační konfiguraci) společně s ostatními součástmi programu. Na jednotlivých distribucích je pak situace různá, obecně však bývá v samostatném balíčku, který je třeba nainstalovat.
LDA neběží jako trvale spuštěná služba. Naopak se spouští vždy pro jednotlivé zprávy, což je na jednu stranu pomalejší, současně to ale zjednodušuje řešení spolupráce s jinými komponentami poštovního řetězce. Služba Postfixu (např. pipe) tak spustí instanci Dovecot LDA (v příkazové řádce jí předá důležité parametry) a pak do ní rourou přenese obsah zprávy. LDA odpoví návratovým kódem, kterým indikuje výsledek zpracování.
Zprovoznění LDA tak znamená dva kroky: Upravit konfiguraci Postfixu (tak, aby místo ukládání zpráv do schránky spouštěl LDA) a nakonfigurovat LDA včetně modulů. Postfix pak plně spoléhá (není-li speciálně nastaven – viz dále) na schopnost LDA doručovat zprávy, při problémech se zprávy nedoručují a po vypršení expirační lhůty ve frontě jsou vraceny zpět odesílatelům.
Aby Dovecot LDA převzal doručování pošty, je potřeba změnit konfiguraci programu Postfix. Zde se situace liší pro systémové a pro virtuální uživatele. Pro systémové stačí v souboru main.cf nastavit toto:
mailbox_command = /usr/libexec/dovecot/deliver
To platí samozřejmě jen za předpokladu uvedeného umístění programu deliver, jinak je nutno nastavit jinou cestu. Postfix tomu porozumí tak, že pro doručení do každé schránky spustí program deliver s implementací Dovecot LDA. Všimněte si, že se nepoužívají žádné parametry – to je proto, že Postfix nastavuje celou řadu proměnných prostředí a v nich LDA získá vše potřebné pro správnou funkci (parametry by šly také použít, ale je to zbytečné).
Variabilnější funkci lze nastavit pomocí konfiguračního parametru mailbox_command_maps, který umožňuje řízení způsobu doručování podle příjemce. Tak lze například některých příjemcům doručovat primitivně a jiným přes LDA, případně mít více LDA pro různé příjemce. Ještě více možností nabízejí parametry mailbox_transport a mailbox_transport_maps, kterými lze ovlivnit obecné možnosti přenosu zpráv při doručování.
U virtuálních uživatelů je to o něco málo složitější. Tam už to nejde řešit jen jednoduchým nastavením v main.cf, musí se sáhnout i do master.cf a přidat tam novou službu (založenou na pipe), která bude spouštět doručovací program deliver:
dovecot unix – n n – – pipe
flags=DRhu user=vmail:vmail argv=/usr/libexec/dovecot/deliver -f ${sender} -d ${recipient}
Tímto se vytvoří služba, která bude naslouchat na unixovém socketu a bude spouštět program deliver pod uživatelem vmail (určeným pro přístup do úložiště pošty – viz starší díly seriálu). Uvedené příznaky (flags) způsobují, že se do zprávy přidají hlavičky Delivered-To a Return-Path, a také že se znaky v obálkových adresách (předaných přes parametry příkazové řádky) převedou na malá písmena.
Dále je potřeba upravit konfigurační soubor main.cf – ani to ale není nic těžkého:
virtual_transport = dovecot dovecot_destination_recipient_limit = 1
První parametr říká, který transport (která služba) se použije pro doručování virtuálním uživatelům. Druhý parametr je ukázkou třídy parametrů, které se v použité podobě přímo nevyskytují v dokumentaci. Jedná se totiž o konkrétní reprezentaci parametru virtual_destination_recipient_limit, kde je slovo virtual nahrazeno konkrétním názvem služby, tedy v tomto případě dovecot. Hodnota 1 zde znamená, že se bude doručovat jen jedinému příjemci v rámci jedné instance (LDA takhle funguje).
Zbývá ještě nakonfigurovat samotného doručovacího agenta. Ten se - stejně jako zbývající součásti programu Dovecot – konfiguruje typicky v souboru /etc/dovecot/dovecot.conf. Takto by mohl vypadat fragment konfigurace:
mailbox_location = maildir:~/Maildir
mailbox_location = maildir:/var/mail/virtual/%d/%n/Maildir
protocol lda {
postmaster_address = postmaster@moje.domena
hostname = postak.moje.domena
mail_plugin_dir = /usr/lib/dovecot/lda
}
První parametr konfiguruje úložiště zpráv. To je samozřejmě definováno společně pro doručování i IMAP a POP3. V tomto případě se (z důvodů vysvětlených již v některém ze starších dílů) striktně odlišuje domovský adresář uživatele (a to i virtuálního) od vlastního úložiště pošty, aby v adresářích nevznikal zmatek při použití některých pluginů. První způsob zápisu je určen pro systémové uživatele, lze použít i u virtuálních – u těch je ale vhodnější zápis na druhém řádku, protože je z něj ihned zřejmé, jak úložiště vypadá.
Dále tu je sekce pro LDA a tam je určena adresa postmastera (pro účely posílání systémových zpráv o odmítnutých zprávách), název počítače (pro tvorbu hlaviček apod.) a úložiště pluginů (zatím se ještě žádné nevyužívají, ale je to pro ně připraveno). Název počítače lze často vynechat (nastaví se automaticky), je uveden jen pro jistotu, aby byl správný. V extrémním případě není potřeba nastavovat vůbec nic a lze se spolehnout na výchozí hodnoty (nicméně je dobré mít raději parametry pod kontrolou).
V tomto okamžiku je doručovací agent připraven plnit svůj úkol. Příchozí zprávy končí tam, kde mají, tedy ve schránce příjemce.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
chmod u+s deliver
dovecot unix - n n - - pipe
flags=DRhu user=vmail:vmail argv=/usr/lib/dovecot/deliver -f ${sender} -d ${recipient}
nastavení dovecot/dovecot.conf:
2. dovecot neví, co je mailbox_location, místo toho akceptuje
mail_location = maildir:/var/mail/virtual/%d/%n/Maildir
3. pluginy jsou jinde:
mail_plugin_dir = /usr/lib/dovecot/modules/lda
4. práva pro doručovacího agenta je třeba nastavit pořádně v sekci auth default { socket listen {:
master {
path = /var/run/dovecot/auth-master
mode = 0600
user = vmail
group = vmail
}
5. procesu dovecot/deliver je třeba zajistit práva k otevření konfiguračního souboru, jinak do logu dostanete chybu
...postfix/pipe ... Fatal: open(/etc/dovecot/dovecot.conf) failed: Permission denied
Takže: chown root:vmail /etc/dovecot/dovecot.conf
---
Ostatní v návodu platí.
Když se všechno podaří, měli by se vám v mail.log objevovat hlášky:
dovecot: deliver(...@....cz): msgid=<...>: saved mail to INBOX
postfix/pipe: ...: to=<...@....cz>, relay=dovecot, delay=0.27, delays=0.1/0/0/0.17, dsn=2.0.0, status=sent (delivered via dovecot service)