píšu jasně katolička.

...mimochodem, jak by ti šla koexistence třeba s Mr. Jílkem?

Každý z nás dostal do vínku nějaké nadání, schopnost být v něčem lepší než ostatní. Logické by bylo, využít tohoto nadání jako dávní umělci, spisovatelé, malíři, zpěváci a další k oslavě Boží a vzdát mu tak díky za nezasloužený dar. Bohužel jsme dnes často svědky toho, jak lidé, ano nejen staří, ale mladí především, svým nadáním oslavují spíše Odpůrce. Není třeba chodit daleko. Co „rockových křesťanských kapel“ je na trhu. Rock jako hudební proud vznikl a je ze své podstaty produktem satanským, rouhavým, který člověka nevede k Bohu ale právě na opačnou stranu. Zvláště na odrůdách rocku jako je hard metal apod. je to dobře patrno. Zde jde o vyvolání davové psychózy a uvolnění těch nejnižších emocí, aby člověk (posluchač) byl lapen do osidel ďáblových. O průvodních jevech sklonů k rockové hudbě, jako je užívání drog, nevázaný sex, opíjení se do němoty a výtržnictví netřeba se mnoho rozepisovat, neb je to všeobecně známé. Kdo by se chtěl ovšem přesvědčit na vlastní kůži, ať se zajede podívat na nějaký festival podobného proudu, ale nejlépe s chrániči sluchu a osobními strážci, aby nedošel k úhoně. Není možné chtít Boha chválit s pomocí toho, čím byl vzýván satan. Není to možné, pokud se člověk nechce rouhat a dopouštět svatokrádeže. Účinky této hudby na lidský organismus jsou dostatečně známy. Zvláště bubny, používané dodnes při šamanských a woodoo obřadech, působí v lidském těle pochody ne nesrovnatelné se sexuálním vzrušením a pomáhají dostat lidské tělo do transu.