Lennart Poettering na Mastodonu představil utilitu run0. Jedná se o alternativu k příkazu sudo založenou na systemd. Bude součástí systemd verze 256.
Hudební přehrávač Amarok byl vydán v nové major verzi 3.0 postavené na Qt5/KDE Frameworks 5. Předchozí verze 2.9.0 vyšla před 6 lety a byla postavená na Qt4. Portace Amaroku na Qt6/KDE Frameworks 6 by měla začít v následujících měsících.
Byla vydána nová verze 2.45.0 distribuovaného systému správy verzí Git. Přispělo 96 vývojářů, z toho 38 nových. Přehled novinek v příspěvku na blogu GitHubu a v poznámkách k vydání. Vypíchnout lze počáteční podporu repozitářů, ve kterých lze používat SHA-1 i SHA-256.
Před 25 lety, ve čtvrtek 29. dubna 1999, byla spuštěna služba "Úschovna".
Byla vydána nová verze 24.04.28 s kódovým názvem Time After Time svobodného multiplatformního video editoru Shotcut (Wikipedie) a nová verze 7.24.0 souvisejícího frameworku MLT Multimedia Framework. Nejnovější Shotcut je vedle zdrojových kódů k dispozici také ve formátech AppImage, Flatpak a Snap.
Byla vydána verze 5.30 dnes již open source operačního systému RISC OS (Wikipedie).
V aktuálním příspěvku na blogu počítačové hry Factorio (Wikipedie) se vývojář s přezývkou raiguard rozepsal o podpoře Linuxu. Rozebírá problémy a výzvy jako přechod linuxových distribucí z X11 na Wayland, dekorace oken na straně klienta a GNOME, změna velikosti okna ve správci oken Sway, …
Rakudo (Wikipedie), tj. překladač programovacího jazyka Raku (Wikipedie), byl vydán ve verzi #171 (2024.04). Programovací jazyk Raku byl dříve znám pod názvem Perl 6.
Společnost Epic Games vydala verzi 5.4 svého proprietárního multiplatformního herního enginu Unreal Engine (Wikipedie). Podrobný přehled novinek v poznámkách k vydání.
Já jsem to vyřešil tak, že jsem použil dva flashdisky, z jednoho jsem nabootoval live Fedoru a na druhý jsem nainstaloval běžnou instalaci Fedory, normálně instalátorem. Nic tomu nebrání a člověk pak získá normální „perzistentní“ instalaci, ve které se dá provádět cokoliv, stejně jako na disku. (Koneckonců, takzvaná SSD nejsou v podstatě nic jiného než ubohý flashdisk.)
Jestli se nepletu, dokonce by mohl stačit všeho všudy jeden flashdisk, protože pokud je vše včetně (síťového) instalátoru v RAM, dá se flashdisk, ze kterého se nabootovala live distribuce, klidně přímo v live distribuci přeformátovat a použít jako disk pro instalaci. U ArchLinuxu přesně tohle jde, ale fakt už si nevzpomínám, zda to jde u Fedory. Nejspíš jo.
Fedora má instalátor Anaconda, který se pouští právě tou ikonkou v grafickém prostředí. V KDE spinu Fedory většinou taková ikonka je implicitně na ploše hned po spuštění. (Katastrofu jménem Gnome nepoužívám, takže nevím, jak to funguje tam. Předpokládám, že obtížně)
Manuální formátování flashky by nemuselo být až tak nezbytné. Stačí ji v Anacondě (nebo v jiném instalátoru, jde-li o jinou distribuci) zvolit jako médium pro instalaci a pak jednoduše nechat smazat všechny existující oddíly a nakonfigurovat to zařízení, jako by to byl běžný disk.
Problém by nastal, pokud by instalátor potřeboval z jakéhokoliv důvodu sahat na původní flashku, například kopírovat z ní nějaké balíčky. Síťová instalace by ovšem nic takového potřebovat neměla.
Pokud se nepletu, současná Anaconda prostě nedává možnost rozumně instalovat z konzole. (Otázkou ovšem zůstává, proč by to vlastně někdo chtěl.) Kickstart je tak trochu kanón na vrabce. Dokonce ani na platformě Power7 (tedy na stroji bez grafické karty a s pouhou sériovou konzolí), kde nějaký interaktivní terminálový režim Anacondy údajně existovat má, se mi ho nepodařilo zprovoznit a skončil jsem u grafického instalátoru spuštěného v Xvnc. (Ten ovšem fungoval znamenitě.)
Trváte-li na textovém / terminálovém instalátoru, ArchLinux má výtečný instalátor tohoto druhu, velmi flexibilní, s pěkným textovým menu, s nápovědou atd. S Fedorou to ovšem nemá nic společného.
Musím ale poznamenat, že instalaci s jedním flashdiskem jsem zkoušel jenom u ArchLinuxu (u kterého je dobře známo, že po nabootování archbootu už původní médium není potřeba).
K přípravě mého flashdisku s Fedorou jsem použil tu první metodu, tedy druhý flashdisk. To ale samozřejmě neznamená, že by byl druhý flashdisk potřeba neustále. Po instalaci už k nabootování stačí jenom jeden flashdisk.
Matně si vzpomínám, že „důvodů“ k použití dvou flashdisků při instalaci Fedory bylo tehdy několik, ale ani jeden nebyl příliš opodstatněný. 
Zaprvé, chtěl jsem ten flashdisk s live distribucí ještě nechat v původním stavu kvůli instalaci několika dalších strojů. Zadruhé, z nějakého důvodu jsem se nemohl přímo z live distribuce připojit k síti (kvůli divnému problému s certifikátem pro EAP-TLS; detaily si už přesně nepamatuju), takže jsem se trochu obával, že instalátor nebude mít všechny balíčky v RAM a bude tedy chtít namountovat něco z toho live flashdisku. To se nakonec ukázalo jako mylné; vypadá to, že tam je nějaký squashfs, který tak nebo tak skončí celý v RAM.
V každém případě se dá GRUB na flashdisku chainloadnout z GRUBu na vestavěném pevném disku nebo naopak.
Já jsem ale zvolil mnohem hloupější a jednodušší variantu: BIOS boot order. Prostě jsem zvolil flashdisk jako první bootovací zařízení a harddisk jako druhé. Když jsem nechtěl bootovat z flashdisku, jednoduše jsem ho neměl připojený.
Nevím, do jaké míry něco z tohoto platí pro SD kartu. Pokud ji BIOS dovede rozeznat jako zařízení vhodné pro bootování (ať už proto, že je v nějaké vhodné USB čtečce nebo že BIOS přímo podporuje příslušnou vestavěnou PCIe čtečku), dají se použít obě metody, tedy chainloading i nastavení pořadí zařízení v BIOSu.
V opačném případě, tedy pokud by BIOS dané zařízení vůbec nepodporoval, by situace byla o něco těžší (vyžadovala by /boot umístěný mimo ten flashdisk, tedy nějakou malou partition na pevném disku, který BIOS vidí), ale nikoliv neřešitelná.
Myslím si, že s trochu méně fosilním stroji, které mají něco na způsob EFI, bude situace podobná.
Ubuntu je v podstatě jedna z nejhorších distribucí, jaké jsou dnes k dispozici. Těžko může někoho překvapit, že se v něm věci, které jinde běžně fungují, samy od sebe sesypou.
Mám na flashdisku instalaci Fedory, která je víc než 2 roky stará, což znamená, že už zažila 4 upgrady „verze“. (Fedora má kromě rolling updates týkajících se kernelu a důležitých knihoven navíc jednou za půl roku větší sadu změn, při které se mění ta verze.) Samozřejmě jsou veškerá data šifrovaná, tedy kromě /boot partition. Příslušný flashdisk jsem používal úspěšně už na 3 různých strojích. Člověk může tu a tam při přechodu na jinou grafickou kartu skončit v terminálu, ale taková situace je triviálně řešitelná. Stačí zjistit, co je kde potřeba pošťouchnout, aby akmod zkompiloval správný proprietární ovladač nebo aby zkrátka byl nějaký ovladač příslušné grafické karty k dispozici. Faktem prostě je, že na NVidii i na Intelu jsem měl znamenitý akcelerovaný desktop s KDE, což bylo v nepřátelském prostředí, kde na počítačích mají jen firmware pro herní konzole, obrovské plus.
Zkrátka a dobře, myslím si, že je třeba držet se co nejdál od Ubuntu. Nic víc potřeba není.
Jaká je přesně pointa tohoto hloupého výkřiku? Čím přispívá k diskusi nebo k objasnění otázky tazatele?
Vypadá to, že asi nejsem ten, kdo to přehnal v hospodě.
Tiskni
Sdílej:
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz