Byl vydán Mozilla Firefox 152.0. Přehled novinek v poznámkách k vydání a poznámkách k vydání pro vývojáře. Řešeny jsou rovněž bezpečnostní chyby. Nový Firefox 152 bude brzy k dispozici také na Flathubu a Snapcraftu.
Desktopové prostředí KDE Plasma bylo vydáno ve verzi 6.7 (Mastodon). Přehled novinek i s videi a se snímky obrazovek v oficiálním oznámení. Podrobný přehled v seznamu změn.
Hříčka xsnow, která na ploše spustí sněžení, je protestware. Pokud jste v Rusku (LANG=ru), zobrazuje ukrajinské vlajky.
UBports, nadace a komunita kolem Ubuntu pro telefony a tablety Ubuntu Touch, vydala beta verzi Ubuntu Touch 24.04-2.0. Nová verze již počítá s výřezy pro fotoaparát (notch) a zaoblenými rohy displeje. Webový prohlížeče Morph přešel z Chromia 87 na Chromium 134. Do shellu Lomiri byl přidán editor snímků obrazovky.
V Praze probíhá Flock 2026, tj. konference pro přispěvatele a příznivce Fedory. Přednášky lze sledovat také na YouTube.
Node-RED (Wikipedie, GitHub), webová aplikace postavená na Node.js pro vizuální programování a propojování hardwarových zařízení, API a online služeb, byl vydán ve verzi 5.0. Přehled novinek v příspěvku na blogu.
Byla vydána nová verze 3.27.0 FreeRDP, tj. svobodné implementace protokolu RDP (Remote Desktop Protocol). Opraveno bylo 5 zranitelností.
Řídící výbor GCC schválil záměr do GCC začlenit backend WebAssembly.
Po 9 týdnech vývoje od vydání Linuxu 7.0 oznámil Linus Torvalds vydání Linuxu 7.1. Přehled novinek a vylepšení na LWN.net: první a druhá polovina začleňovacího okna a časem také na Linux Kernel Newbies.
Cheat Engine (Wikipedie) je s verzí 7.7 k dispozici už také pro Linux. Jedná se o proprietární skener/debugger paměti používaný především k cheatování v počítačových hrách.
Linux je víceuživatelský systém a je proto nutné zajistit, aby mi ostatní nemohli měnit, číst moje dokumenty. Pokud jim to tedy výslovně nepovolím. Každý soubor (i adresář) v Linuxu má přidělená práva, která upravují práci se souborem.
Příkaz ls vypisuje obsah zadaného adresáře. Přídáním parametru -l si zobrazíme podrobnější informace, včetně práv.
ls bsd.txt Desktop dnsping linux.txt ls -l celkem 16 -rw-r--r-- 1 misak users 23 zář 1 23:06 bsd.txt drwxr-xr-x 2 misak users 4096 zář 1 23:08 Desktop -rwxr-xr-x 1 misak users 443 zář 1 23:08 dnsping -rw-r--r-- 1 misak users 33 zář 1 23:05 linux.txt
Práva jsou uvedená v prvním sloupci. První znak označuje typ souboru, pomlčka '-' označuje normální soubor, 'd' adresář, dále 'l' je symbolický odkaz, 'c' znakové zařízení, 'b' blokové zařízení a 'p' je pojmenovaná roura (pokud nevíte, co jednotlivé typy znamenají, přečtěte si předešlou kapitolu: Soubory v Linuxu, zvláště pak část Speciální soubory).
Za typem je potom devět znaků, které symbolizují práva. Vždy jsou vypsány v pořadí právo pro čtení 'r', právo pro zápis 'w' a právo pro spuštění 'x'. Na úrovni adresářů 'r' značí, že je možné vypsat seznam souborů, 'w', že je možné do adresáře soubory přidávat nebo je z něj odebírat a 'x', že adresář smí být součástí cesty. První trojice je nastavení platné pro vlastníka souboru (třetí sloupeček - misak), druhá pro skupinu (čtvrtý - users) a poslední pro ostatní. Vlastník souboru je uživatel, který jej vytvořil (nebo bylo na něj vlastnictví převedeno příkazem chown) a obvykle má největší pravomoci. Skupina usnadňuje sdílení souborů mezi uživateli. Můžeme zvýšit práva lidem jen ze svojí skupiny a ne těm, kteří tam nepatří.
Linux bere soubor jako spustitelný jen tehdy, když má nastavená práva pro spuštění. Tento systém má své kouzlo v tom, že spustitelný soubor může být jakéhokoli typu (binární soubor, skript v shellu), ale z hlediska jeho spouštění je to úplně jedno. U skriptů je podmínka, aby měly na prvním řádku uvedený interpret, který je bude provádět (#!/bin/sh, nebo přenositelněji /usr/bin/env python) a binární soubor musí být podporován jádrem (nejpoužívanější je elf, starším formátem je a.out).
Soubor, který je uložený v adresáři, do něhož mají všichni povolen zápis může také kdokoliv smazat. Někdy se hodí, kdyby jej mohl mazat pouze vlastník souboru a nikdo jiný. Typickým představitelem je adresář /tmp. Tento adresář má nastavený sticky (lepkavý) bit, který se nastavuje příkazem chmod +t a ve výpisu příkazu ls je vidět takto:
drwxrwxrwt 39 root root 3704 zář 6 21:15 tmp
Program spuštěný uživatelem má stejná práva, jako uživatel sám. To znamená, může modifikovat jen ty soubory k nimž má uživatel právo zápisu. Existuje několik případů, kdy je nutné, aby uživatelem spuštěný program běžel pod jiným účtem (zpravidla s vyššími právy). Typickým příkladem je příkaz passwd pro změnu hesla uživatele. Ten musí modifikovat soubor /etc/shadow, kde jsou uložené hashe hesel. Tento soubor není, z pochopitelných důvodů, zapisovatelný pro běžné uživatele. Program passwd má nastaven příznak suid a vlastní jej uživatel root. Program po svém spuštění má práva uživatele root, přestože jej spustil jiný uživatel. Příznak se nastaví příkazem chmod u+s, ls jej pak ukazuje následovně:
ls -l /bin/passwd -rws--x--x 1 root root 32108 čec 11 14:30 /bin/passwd
Existuje také podobný příznak setgid, který mění skupinu. Není tolik používán u souborů, ale u adresářů, kdy po aplikaci tohoto příznaku patří všechny nově vytvořené soubory do určené skupiny a ne do uživatelově hlavní. Nastaví se příkazem chmod g+s a výpis vypadá následovně:
drwxr-sr-x 3 root users 4096 zář 1 23:14 foo
Práva jsou na systémové úrovni reprezentována jako čtyři čísla v rozsahu od 0 až po 7 (tj. tři bity). Tyto číslice reprezentují speciální práva, uživatelská, skupinová a ostatních. Právo pro čtení má hodnotu 4, pro zápis 2 a pro spuštění 1. Jejich součtem potom získáme součtem těchto hodnot. Hodnota 7 (4+2+1) označuje všechna práva, hodnota 5 (4+1) značí právo pro čtení a spuštění. Hodnota 0 pak, celkem logicky, určuje žádná práva.
Speciální práva jsou ohodnocena následovně. 4 je setuid, 2 je setgid a 1 je sticky bit.
Kompletní nastavení adresáře /tmp se tedy dá provést:
# zdlouhavější způsob chmod a+rwx /tmp chmod +t /tmp # rychlejší způsob chmod 1777 /tmp
Změnu vlastníků lze pak provádět pod rootem následně:
chown -cR uzivatel:skupina /tmp # -cR mění práva rekurzivně i v podadresářích
Jemnější nastavení práv umožňuje ACL, viz příkazy getfacl a setfacl.
Dokument vytvořil: vladka, 29.8.2005 11:55 | Poslední úprava: Nicky726, 4.3.2009 09:54 | Další přispěvatelé: Ash, Petr "Glubo" Sýkora | Historie změn | Zobrazeno: 63293×
Tiskni
Sdílej: