Administrace komentářů

Ale to je právě ta zásadní chyba. Příkaz pro konfiguraci síťových rozhraní není obyčejná aplikace, kde by takový argument měl svůj smysl. Je to příkaz, který komunikuje přímo s jádrem a pomáhá konfigurovat to, jak jádro funguje. Takový příkaz prostě musí být svázán s tím, jak příslušná část jádra funguje a jaké rozhraní pro konfiguraci dává k dispozici. Tuto podmínku příkaz ifconfig od vydání jádra 2.2.0 (leden 1999) nesplňuje, funguje pouze částečně v emulaci, ukazuje vám neexistující objekty, neukazuje existující a nezřídka dělá něco úplně něco jiného, než co se tváří že dělá. Ale tomu se nelze divit, prostě to jádro funguje jinak, než ifconfig (a nejen on, týká se to také třeba route nebo arp) předpokládá.

Je to jako kdybyste používal ke konfiguraci paketového filtru příkaz ipchains. Také to na jednoduchých příkladech bude do určité míry fungovat, ale spoustu věcí pomocí něj nenakonfigurujete vůbec a i u těch, které nakonfigurovat půjdou, to často povede k neočekávaným (a nepříjemným) efektům (přesně jako u ifconfig). Dnes ovšem dávno nikoho nenapadne na systémech s jádrem 2.6 používat příkaz ipchains - bohužel na rozdíl od ifconfig; a to přesto, že ipchains je obsolete až od jádra 2.4, tedy o jednu stabilní řadu a dva roky kratší dobu než ten nešťastný ifconfig. A stejně jako na BSD používáte BSD příkaz pro konfiguraci paketového filtru a na Linuxu linuxový příkaz, bylo by logické používat na BSD jeho příkaz pro konfiguraci síťových rozhraní a na Linux ten, který je k tomu určen v Linuxu. A to opravdu není ifconfig - už více než osm let ne.