Administrace komentářů

Případ 1) je "spravedlivý" v tom, že každému klientovi přiděluje stejné pásmo, nezávisle na tom, co dělá. Příklad 2) se používá k upřednostňování interaktivních aplikací – např. pro IP telefonii nebo hry potřebuju nízkou latenci, pro web není tak nízká potřeba, ale měl by také odpovídat svižně, a stahování nebo P2P si může klidně počkat, pokud je zrovna potřeba přenést něco důležitějšího. Příklad 2) tedy upřednostňuje to, aby člověk sedící u počítače nemusel tolik čekat. Dvojka tedy ale musí být schopná relativně rychle přizpůsobovat rychlost (v okamžiku, kdy uživatel klikne na odkaz na webové stránce je potřeba na chvíli vyhradit pásmo pro web), což prakticky můžete realizovat jen v případě, že úzké hrdlo máte až ve vaší síti – tj. nebude vám vadit, když na router dorazí jak data ze stahování tak pro web, a vy z routeru dál ke klientovi pošlete nejdřív ten web.

Pokud je úzké hrdlo mezi routerem a internetem, dělá se rozdělování pásma tak, že se již přijaté pakety zahodí a odesílající strana je musí odeslat znovu, přičemž usoudí, že to s rychlostí klienta nebude valné a zpomalí odesílání. Při potřebě zpomalení se tedy některá data musí přenést dvakrát, navíc to má jistou dobu zpoždění, než se vysílání zpomalí – je tedy jasné, že se to nehodí pro časté změny rychlosti (typu teď se stahuje webová stránka, tak chvíli počkej).

Pokud tedy nemáte výrazně tlustší linku do internetu oproti lokální síti, zvolil bych spíš variantu 1). Je možné ji vylepšit tím, že se doporučí nebo nařídí zákaz stahování v době, kdy jsou lidi on-line a odloží se na dobu, kdy všichni spí nebo jsou v práci. Tím docílíte manuálního upřednostňování on-line aplikací