Administrace komentářů

Jsem samouk, snad mě nikdo nebude tlouct, když přispěju troškou do mlýna

1) chcípat vlákno přes booleovskou proměnnou bez dalších opatření (synch.primitiv) lze bez problému v případě, že zápis do proměnné je od přírody atomický a dál záleží na kontextu řízeného vlákna, zda mu nevadí, že třeba proběhne svoji smyčku o jednou méně nebo o jednou více. Což typicky nevadí u jednoduchých "hlídacích" smyček apod. Pokud vlákno čeká v nejakém blokujícím syscallu, který je navíc interruptible, tak se dá usmrcení vlákna vylepšit o to, že mu člověk navíc pošle signál - ale tady už bacha na atomicitu a synchronizaci... Pokud připadá v úvahu jak explicitní tak svévolné ukončení vlákna, začne být synchronizace na konci zajímavá

2) Pokud mám větší počet "dělnických" vláken stejného druhu, obvykle si pro ně vyrobím třídu worker_thr nebo tak nějak. V této třídě mám přesně v duchu původního příspěvku typicky nějakou booleovskou proměnnou typu "zhebni" nebo tak nějak Ne statickou, ale normálního membera. Takže každé vlákno má svoji chcípací proměnnou. Plus jako normální membery mám v této třídě různá synchronizační primitiva (mutexy a podm.proměnné), podle potřeby. A samozřejmě jakákoli další data, která jsou thread-private pro dané dělnické vlákno. Potažmo pointer na instanci téhle třídy se dá poslat vláknu při startu skrz argument void* data v rámci pthread_create(), takže vlákno ví, kde má svůj vlastní soukromý objekt. Když to vezmete o krok dál, proč by vlastně funkce tvořící tělo vlákna nemohla být taky normální member metodou, takže by si svůj objekt nesla implicitně s sebou? Tedy proč ne: proto, že pointer na tuto funkci je třeba předat jako argument pthread_create(), což s normální member metodou nejde. Skrz legacy Cčkový prototyp pthread_create() neprotlačíte vedle pointeru na metodu ještě pointer na její její vlastnický objekt (nemluvě o problémech s late binding)... přesněji řečeno: pointer na metodu neuděláte. Ledaže by ta metoda byla deklarována jako statická. Pointer na statickou metodu udělat lze, a s použitím "plné kvalifikace" ji lze předat jako argument ptherad_create(worker_thr::makej). Jenom do ní musíte pointer na konkrétní objekt předat skrz tradiční void* data. Nakonec to dopadne tak, že skutečné tělo vlákna vymodelujete do podoby normální member metody (která může být i polymorfní), a k ní nadeklarujete ještě doprovodnou statickou metodu, která jí poslouží čistě jako tenký wrapper pro nahození vlákna skrz pthread_create().

Počítám, že by šlo nějak zapojit šablony nebo aspoň preprocesor, ušetřit si tak datlování a znepřehlednit zdroják Taky si vybavuji, že pro C++ existují hotové "vláknovací knihovny", které se používají košer C++ způsobem... Výše popsané míchání C a sousedních primitivních rysů C++ zavání plebejstvím a polopatismem, které nesluší skutečnému mistru C++ Ale mě osobně tohle míchání Cčka s entry-level C++ vždycky náramně vyhovovalo... třeba kombinace C++ exceptions s posixovými vlákny a signály je vcelku hlavolam, pokud se pamatuji tak bez jednoznačného řešení.