Administrace komentářů

Není to náhodou tak, že rozhoduje to, co si myslí systémový ldconfig?

Tj. pokud soubor přejmenujete, tak na systému, kde má binár nakonec běžet, je potřeba upravit ld.so.conf (přidat správnou cestu) a spustit /sbin/ldconfig, aby se změna promítla do ld.so.cache (nebo jak se to ve Vašem distru jmenuje). Binár dynamicky slinkovaný na jednom systému proti jedné verzi knihovny (jménu souboru.so) bude fungovat transparentně i na jiném systému kde je jiná verze téže knihovny (jiné číslo ve jménu souboru .so) - za předpokladu, že na cílovém systému o knihovně ldconfig ví, a za důležitého předpokladu, že se mezi verzemi nezměnily Vámi používané prototypy funkcí a obsahy structů (jinak segfault).

Pokud chcete "distribuovat správnou verzi knihovny se svým vlastním binárem", asi Vám nakonec nezbyde než to slinkovat staticky :-|

Hint: zkuste se mrknout, jaké soubory to hledá, pomocí utility "strace" .

(Jak to sakra dělá Gobo Linux?)

A hele, ono je možné natáhnout knihovnu i explicitně / programově - ale z Cčka je to krkolomné.

http://www.ibm.com/developerworks/linux/library/l-dynamic-libraries/index.html

http://www.yolinux.com/TUTORIALS/LibraryArchives-StaticAndDynamic.html

Žádná transparentnost ala perlový Dynaloader. Je to dáno rozdílem mezi staticky typovaným kompilátorem (C) a dynamickým interpreterem (Perl). Když chcete v Cčku volat funkci, třeba i nepřímo přes pointer, musíte už při kompilaci znát její prototyp (ne jméno, ale počet a typy argumentů). Nepříjemným důsledkem pro Vás je, že i když ve Vašem případě znáte předem kompletní hlavičkový soubor knihovny, tak pokud byste ji chtěl loadovat explicitně přes dlopen(), budete si muset ve Vašem kódu explicitně deklarovat prototyp ke každé funkci, kterou chcete použít (a budete ji muset volat přes pointer). Opravte mě někdo jestli kecám...