Administrace komentářů

Standardní postup je takovýto: vezmete jméno za zavináčem a pošlete dotaz na MX záznam pro toto jméno. Dostanete-li nějaké záznamy, seřadíte je vzestupně podle priority (mají-li některé stejnou, pak podle pořadí, v jakém je dostanete). Zkusíte první; podaří-li se mu mail předat, je hotovo; dostanete-li permanentní chybu (kód začínající pětkou), je hotovo (jen byste měl odeslat původnímu odesílateli hlášení o nedoručitelnosti); dostanete-li dočasnou chybu nebo nepodaří-li se s ním vůbec spojit (což je vlastně také dočasná chyba), zkusíte další. Dojdete-li na konec seznamu a všude dostanete dočasnou chybu, odložíte mail do fronty a za chvíli (typicky 15-30 minut) to zkusíte znovu; když se to opakuje, po delší době (u sendmailu defaultně pět dnů) to vzdáte a prohlásíte mail za nedoručitelný. Pokud k tomu jménu žádný MX záznam neexistuje (ale jen když opravdu neexistuje, ne když se s žádným nemůžete spojit), vznesete dotaz na A záznam (tj. normálně ho přeložíte na adresu) a zkusíte ho poslat tam.

Proto mi nebylo nikdy moc jasne jakou roli hraji v DNS MX zaznamy kdyz podle meho by mel stacit zaznam A pro danou domenu.

MX záznamy byly zavedeny až dodatečně, přesto ale mají při interpretaci adresy přednost. Idea byla pravděpodobně taková, že by bylo dobré, aby šlo definovat příjemce pošty pro určité doménové jméno i v případě, že toto jméno nemá přiřazenu adresu (abstraktní jméno domény, ne konkrétního počítače) nebo má přiřazenu adresu, ale pošta se má posílat jinam (dnes např. kvůli módě "webů bez www").

Na podobné myšlence je založen i koncept SRV záznamů, což jsou vlastně něco jako zobecněné MX záznamy. Ty definují, kdo má vyřizovat jednotlivé služby pro určitá doménová jména. Moc se neujaly, ale používají je např. SIP a Jabber.