Administrace komentářů

Skript configure samozřejmě zjištuje zda má vše potřebné pro to aby mohl být problém zkonfigurován

Ovšem umístění příslušných knihoven mu předtím musí uživatel zadat, pokud se nechce spolehnout na to, že je configure bude hledat na nějakých přednastavených cestách. To asi nebude zrovna uživatelsky pohodlné pro instalaci začátečníkem.

já jsem mluvil o tom, že pokud si děláte systém od začátku ze zdrojáků, tak velmi rychle se dostanete do stavu, kdy už vás nějaké závislosti netlačí

O tom píšete pořád dokola, a já se vám pořád dokola snažím vysvětlit, že instalační systém na tomhle předpokladu nemůže být postaven. Program nemůže být napsán tak, že očekává ten nejlepší možný případ, naopak musí být schopen fungovat i tehdy, pokud nastane nejhorší možná varianta.

to není to co chci, je to opět ta další IMHO zbytečná distribuční vrstva. Já mluvím o modelu, kdy uživatel chce aplikaci ze stránek vývojáře, bez té distribuční asistence - v případě, že v jeho distribuci prostě z nějakého důvodu není - distributor neudělal balíček, případně není k dispozici onen gentoovský ebuild.

Takže žádné další metainformace, nic takového. Vývojář prostě zveřejní jen zdrojáky, případně Makefile a skript configure (už to jsou ale dodatečné metainformace), a program to celé nějak nainstaluje. K tomu ale bude potřeba ještě hardwarová výbava, která dnes není moc běžná – křišťálová koule.

Určuje to ten skript configure přece!

Neurčuje. Skript configure může mít nanejvýš nějaké výchozí cesty, které otestuje, zda tam potřebná knihovna náhodou není. Ale jinak mu musí cesty ke knihovnám určit uživatel.

jak jsem psal již výše je jeho výstup spíše vhodný pro interaktivní spolupráci s uživatelem, což je něco co by bylo třeba změnit

K tomu by ale byla potřebná jednoznačná identifikace závislostí. Skript configure vám třeba řekne, že chybí knihovna libxyz, a vy si v dokumentaci dohledáte, který konkrétní balík tím má autor na mysli a kde ho najdete (v tom lepším případě). Málokdy vám už dopředu řekne, jaké verze požaduje, případně co musí nebo nesmí být v tom balíčku zakompilováno. Tohle všechno byste potřeboval sdělit v nějaké standardní formě, a musel byste být schopen odkázat na potřebný balíček takovým způsobem, aby jej mohl instalátor automaticky stáhnout a nainstalovat. Nebo si to představujete tak, že instalátor vyplivne uživateli 30 závislostí, a uživatel je začne Googlem shánět po internetu? Je možné to tak dělat, ale že by to bylo lepší, než současní správci balíčků, to lze tvrdit jen těžko.

Ne tohle opravdu nemám v úmyslu psát, a jestli jste z celé této diskuse pochopil, že chci, tak jsme se opravdu šeredně nepochopili :)

V tom případě asi považujete všechny tvůrce distribucí za blbce, protože podle vás to, s čím oni se ručně dělají, lze v pohodě zvládnout automaticky. Nabízel jsem schválně ebuildy Gentoo, které si můžete klidně stáhnout z internetu a podívat se, jak vypadají předpisy pro instalaci napsané v shellu. Jen tak pro inspiraci, abyste viděl, co všechno musí umět ten váš systém správně uhádnout.