Administrace komentářů

Takže podle vás je v pořádku, že uživatel nenajde nějaký konkrétní software v oficiálním repozitáři

Uživatel nehledá konkrétní software, uživatel hledá nástroj, který mu ulehčí jeho práci. Jestli je to software X nebo Y je mu úplně jedno. Pokud ho už nějaký výrobce přesvědčí, že zrovna jeho software potřebuje, je starostí výrobce, aby mu poskytl příslušný instalační balíček pro jeho distribuci. Ale jak se bude množství placeného softwaru pro Linux zvětšovat, myslím, že i správci balíčků přijdou s možností zaplatit takový software rovnou ze správce balíčků, takže pak se celá akce nákupu a instalace softwaru odehraje během apt-get photoshop.

To už je najednou nežádoucí kutilství?

Kutilství není nežádoucí, kutilství je pro kutily. Běžný uživatel by neměl být nucen stát se kutilem, když chce jenom používat počítač.

Ale troufnu si tvrdit, že každý teenager umí zacházet s počítačem, speciálně s těmi s nainstalovanými Windows, protože ty jsou tak koncipovány - aby je mohl snadno používat každý.

To je asi ta největší lež, kterou se bohužel Microsoftu daří neustále úspěšně šířit.

Všechen software se v podstatě instaluje tak, že se odněkud stáhne ve formě nějakého balíčku a následně se na koncovém počítači nainstaluje. V takovém případě je i ta Slunečnice opravdu repozitář. Je celkem jedno jde-li o MSI, deb či rpm. Je ale rozdíl, když v jednom prostředí na ten proces jak dostat software k uživateli stačí dvě vrstvy - 1) vývojář vyvine, zabalí, vystaví ke stažení a 2) uživatel stáhne a nainstaluje, kdežto u druhého prostředí je nutná ještě mezivrstva nějakého distributora, který to co vývojář zabalí a vystaví, přebalí nějak jinak a pak teprve se to nabídne uživateli. Ten první, dvojvrstevný model je prostě na desktopu jednodušší a tím také přitažlivější jak pro vývojáře tak pro uživatele, myslím že dominanta Windows je toho celkem názorným příkladem. Pro jistotu ještě jednou zdůrazním - na desktopu.

Nevím, který desktop máte na mysli. Pro správce sítě je setup.exe noční můra, protože pokud s ním chce nějak pracovat, musí si z něj nejprve nějaký balíček vyrobit. V tom lepším případě se mu ze setup.exe podaří vyrazit zpátky to, co do něj vývojář pečlivě zabalil, v horším případě dělá setup.exe nějakou magii, kterou správce musí odhalit, nebo nějak zařídit, aby setup.exe udělalo to, co správce sítě chce. Běžný uživatel nezískává software od autora, ale od někoho, kdo je za software zodpovědný – buď správce sítě, počítače, nebo třeba distributor. Ostatně v reálném světě máte mezi výrobcem a zákazníkem také „zbytečný“ prostřední článek – distributora, a zatím se ukazuje, že tento mezičlánek činí celý řetězec efektivnějším.

Pokud chcete Linux na desktopu přiblížit běžným uživatelům, je opravdu třeba distribuční model v mnohém přehodnotit a přizpůsobit dnešním požadavkům, jak uživatelů tak vývojářů.

Požadavky na software nemají vývojáři, ale uživatelé s správci počítačů. Uživatelé rozhodně nechtějí shánět software Googlem, oni chtějí počítač pouze používat, a nechtějí se starat o to, aby fungoval – to je starost správce. A správce rozhodně nechce software, kde musí ke každému kusu přistupovat jako k originálu a nejlépe osobně s CD navštívit uživatelům počítač a tam odklikávat obrázky.