Administrace komentářů

Ten rozdíl je dobře vidět při porovnání Smalltalku a Selfu, což je varianta Smalltalku z roku 1986 založená na prototypech. Objektový model JavaScriptu z něj vychází, i když ve zjednodušené formě.

Tím, že Self použil prototypy, Smalltalk elegantně rozšířil o dynamickou a násobnou dědičnost, mixiny, lépe pracuje s metodami a uzávěry a kdyby tak restriktivně nekontroloval konflikty slotů, mohl by i jmenné prostory. To vše navíc tím, že Smalltalk zjednodušil a výrazně zrychlil (svého času byla nejrychlejší implementace Javy a Smalltalku napsána v Selfu).

Abych opravil tvůj dotaz, objektový systém založený na prototypech, třídní objektový model a zasílání zpráv nejsou v žádném konfliktu. Smalltalk je class-based a používá zasílání zpráv, Self používá prototypy a také používá zasílání zpráv.

Co se týče elegance, čistoty a i řady praktických aspektů, je prototypový objektový model lepší než třídní.

Přesto Self dnes udržuje při životě jen malá hrstka nadšenců (http://selflanguage.org/).

Těch důvodů je více, ale jedním z těch důležitějších bude paradoxně velká dynamičnost prototypových jazyků. Z toho plyne, že se pro ně hůře dělají vývojové nástroje a hůře se udržuje přehled v projektech.

Programátoři jsou především u velkých projektů mnohem více odkázáni na vzájemné dohody a standardy. To je velká potíž JavaScriptu, který je ve své podstatě zakuklený metajazyk, ale na rozdíl od ostatních (jako Smalltalk, Lisp...) se u něj nevyvinula rozsáhlá standardní knihovna, takže dnes si konkuruje několik odlišných přístupů (např. jQuery a Prototype) a ty navíc prakticky nepočítají s tím, že by se JavaScript používal mimo webové prohlížeče.

Mimochodem, podobné prostředí, jako má Self, existuje i pro JavaScript: http://adamspitz.com/Lively-Outliners/example.xhtml