Administrace komentářů

„Ukázkově špatným přístupem“ jsem myslel to, že neznalému člověku je lépe začít tím jednodušším. Na to přišel už komenský blahé paměti. Stejně tak je přece možné zkonstruovat cyklus pomocí while, rekurzí nebo pro mě za mě přes goto. Každý ze těch způsobů má svoje využití, ale to neznamená že každý je stejně srozumitelný. A cpát neznalému for protože jsem na něj zvyklý z C je stejně hloupé jako použít goto, protože jsem na něj zvyklý z asembleru. Jediný rozdíl je, že historických důvodů tady je převaha bývalých pascalistů. Iracionální zvyk, nic víc.

Praktické použití je něco úplně jiného nez vysvětlování začátečníkovi, zmínil jsem to jen aby bylo jasné že to není nějaký nepraktický nesmysl. Ale když už je o tom řeč… odkazování se na prvky „mimo pořadí“ je zlo, protože to vede k tomu že kód je proložený podmínkami na různé krajní stavy (předchozí prvek neexistuje při první iteraci apod.), nebo dokonce mění prvky okolo (v STL velké zlo a byl jsem rád že jsem se to odnaučil dřív než jsem se pustil do C++). Přitom většina takových konstrukcí jde napsat jinak. Rozdíl není v jazyce, ale v hlavě, v tom jakým způsobem jsi zvyklý algoritmizovat. Proto jsem zmiňoval python, ne že by byl lepší nebo horší, ale protože podněcuje tenhle „jiný“ pohled na věc. A protože to viditelně funguje - iteraci přes čísla v něm jde napodobit, ale málokdy se to používá. Klidně hoď nějaký „neřešitelný“ příklad a já něco vymyslím