Administrace komentářů

Pracovní rozmezí teplot je pracovní od toho, aby v jeho rámci procesor pracoval 24/365. Cokoliv jiného je newspeak a doublethink.

Na co je ovšem potřeba si dát pozor, je bodový mžikový ohřev a vedení tepla = než se teplota dostane k čidlu, může být v bodě centra zdroje tepla podstatně vyžší (tj. teploty bych se nebál, teplotního gradientu ano).

Takže to co popisuju níže bych si ani omylem nedovolil s procesory(z pravěku), které neměli zabudovaný thermal throttling.

Zcela běžně na desktopu provozuju cca 6 let Celeron D 2,53 (TPD tuším 84W) tak, že jede i několik dní v kuse na plný výkon. Typický uptime desktopu je tak 100-200 dní (on dělá trochu i server Cca jednou za rok se postupně těch 680 gramů měděných žeber jeho chladiče zanese prachem, takže v kernel logu se začne objevovat nejpozději po několika málo hodinách 100% zátěže info o self-throttlingu prociku díky překročení jeho zabudované kritické hranice (tuším je to někde okolo 92-94 st C, jsem línej se teď podívat přesně). To je pro mne neklamná známka toho, že je potřeba comp po roce opět otevřít, přeluxovat žebra chladiče, a tím snížit pracovní teplotu procíku pod plnou zátěží zpět na cca 62-64 st C. A je zase na rok klid, než to postupně opět naroste. Jednou za 3-4 roky juknu pod chladič, v jaké stavu je teplovodná pasta (viz teplotní gradient).

A ještě jedna důležitá. Procík je osazen v intel boardu (v té době určeném pro servery) z doby, kdy se ještě používala normální pájka/pasta pro smd, tj. před okamžikem kdy mamlasní ekofašos v EU zakázali olovo. Se současnou deskou, používající politicky korektní ekopájkopastoblivaz bych tohle neriskoval, už jsem viděl pár strojů z posledních let, kde při tomto - dříve zcela běžném - způsobu používání odpadali chipy z mboardu a váleli se na dně case.