Administrace komentářů

To je pořád stejný princip. Kopie načte obsah CD (tedy buď audio, nebo souborový systém), a tento obsah pak zapisuje na druhé CD (nebo v případě datového CD do obrazu). Klonování se pokouší na cílovém CD udělat přesně tu samou posloupnost „jamek“ a „plošek“ )resp. propálených a nepropálených míst), jaká je na zdrojovém CD. Např. když bude zdrojové CD někde poškozeno, při kopírování se pokusí mechanika přečíst obsah souboru, a pokud se to díky kontrolním součtům povede, zapíše se na cílové CD správný obsah včetně správných kontrolních součtů (ono poškození se tedy na cílovém CD neprojeví). Při klonování se na výsledné CD zapíše ta nízkoúrovňová posloupnost, kterou mechanika přečetla – takže tam třeba znova bude místo, jehož kontrolní součet nebude sedět. Což se hodí pro obejití některých ochran CD, které fungovaly právě na tom principu, že bylo na CD-ROM něco záměrně poškozeno. Při vytvoření kopie se to poškození ztratilo a když si pak program kontroloval přítomnost tohoto poškození, zjistil, že CD není originální. Při použití klonování se může podařit udělat takový klon, ve kterém bude zopakované i to poškození. Ke klonování je samozřejmě potřeba mít přístup k CD mechanice na nižší úrovni. Nejsem si jist, zda taková možnost vůbec existuje u DVD – spíš bych řekl, že ne, protože už samotný formát DVD je navržen na vyšší úrovni, než CD. Proto se vám u DVD nenabízí klonování, protože tam nemáte přístup na té nižší úrovni přímo k tomu, co ta mechanika čte, ale dostanete se jen na tu vyšší úroveň, kde už jsou data opravená na základě kontrolních součtů. Proto se pokud vím také u DVD nepoužívá ochrana záměrným poškozením nějakého sektoru (nesoulad kontrolního součtu), protože stejně se k těm nízkoúrovňovým informacím nedostane ani program, který by měl takovou chybu ověřit a zjistit tak kopírované DVD.