Administrace komentářů

Možná by stálo pár slov na stručné osvětlení pojmů.

1. Grafické displeje, o kterých se tady mluví, mají řídící elektroniku na sobě již od výrobce. Mluvíme ovšem o řízení zápisu do vlastní matice atd. Na interfacu, který je na panelech, najdeš napájení, synchronizace, pár dalších ovládacích signálů a hlavně RGB ve všech bitech, čili třeba 3x10 vodičů. HW problém je v tom, že konektory jsou většinou na kšandách a modul 2,54 se používal ještě za mých mladých let. A to už je dost dlouho.

2. Podsvícení je buď CFL trubicí a nebo LED. V případě CFL trubice je potřeba externí měnič VN pro zářivku. Není problém ho sehnat za pár stovek a nebo ze starého ntb apod. Trubice mají naštěstí většinou stejné konektory.

3. K jakémukoliv vstupnímu signálu je potřeba se fyzicky připojit - a hned je problém s konektorem, protože třeba modul 1,27 prostě doma nezaletuješ, krimpovat je to taky problém. A nebo to bude vypadat jako pěkný bastl.

4. Podle zdroje signálu - analog VGA nebo třeba dig. LVDS - potřebuješ nějakou chytrou destičku, která to převede pro vlastní LCD. Něco se dá koupit, něco udělat, ale opět se narazíš na HW připojení.

5. Prodávané kity proto zpravidla obsahují LCD, interface a měnič pro podsvícení v případě CFL. Všechno pěkně v kupě a zakryté plechem. Většinou mají kity ještě rozšířený parametr provozních teplot pro průmyslové použití atd.

6. Pokud chceš použít ten displej doma, nemá smysl takový kit kupovat, protože za něj zaplatíš třeba 3x víc než za sériový displej pro domácí použití.

7. Vyoperovaná střeva z displeje je potřeba jen mechanicky slepit do jednoho kusu a máš po problému s ostatními částmi. Prostě z toho čučí konektor přímo na grafickou kartu, kterou přímo připojíš.

Tak snad tak.