Administrace komentářů

Zásadně odlišný není, je jen mírně odlišný. Ale jak jsem řekl, je hlavně často zbytečný, konkrétně v případech, kdy stačí jen su.

Takže na jednu stranu připouštíte, že v tom vlastně skoro žádný rozdíl není, ale na druhou stranu pořád tvrdošíjně píšete "zbytečný" a "stačí jen su". Já se právě snažím o to, abyste si uvědomil, že není žádné "jen su", protože je to v podstatě totéž. Jinak řečeno: odmítám spadnout do pasti vaší nenápadné sugesce, že "su -" je nějak víc lightweight.

Navíc mám vysledovanou jistou neochotu lidí, kteří se na stroj přihlásí pod rootem, dělat opravdu jen věci, které je potřeba dělat pod rootem. Většinou se najde ještě pár drobných "neškodných" příkazů navíc, které už jsou zbytečné. Přece "když už jsem tam přihlášen".

V tom ale není naprosto žádný rozdíl mezi shellem pod rootem, který získáte přihlášením pod rootem, a shellem pod rootem, který získáte přihlášením pod normálním uživatelem a použitím "su -". V obou se pracuje úplně stejně pohodlně a je jen na uvážení uživatele, co bude spouštět tam a co vedle pod normálním uživatelem.

Ze zbytku vašeho příspěvku mám pocit, jako byste vycházel z předpokladu, že (fyzický) uživatel může být na počítači přihlášen v daném okamžiku jen jednou a mít tam spuštěný jen jeden interaktivní shell. Pak by totiž jedině mohly platit vaše záměry. Ale tak to není, ať už se bavíme o vzdáleném přihlášení přes ssh nebo o textové konzoli, může být - a obvykle je - uživatel přihlášen víckrát současně. O přímém přihlašování pod rootem do prostředí typu KDE se snad, doufám, nebavíme - to by samozřejmě bylo zvěrstvo a bezpečnostní hazard.