Administrace komentářů

EncFS používám od doby, kdy tuším v Ubuntu dali dokupy automatizované skripty a PAMencfs pro automount po přihlášení. Takže už hodně let. Sice v Arch Linuxu, ale implementace bude IMHO stejná.

Plně vyhovuje neboť:

• Počítač používá více lidí a /home/... šifrují pouze někteří.
• Počítač musí jít spustit vzdáleně (WOL) a současně musí být spustitelný lokálně, i když nebude fungovat síť.
• Je-li třeba, lze samostatně šifrovat /tmp i /swap (různými způsoby) - nicméně zatím necítím potřebu.
• /opt ani /var ani /usr/local neobsahují data, která bych potřeboval šifrovat.

V adresáři /home/.ecryptfs/user/ jsem dodatečně vytvořil:

• ./ssh/authorized_keys - pro přihlašování s klíči
• .face - pro zobrazení avataru uživatele před přihlášením v DM

"Podkladovým" FS je ZFS - je nepochybně pomalejší než např. ext4, ale vyhovuje mi z jiných důvodů. EncFS přidá další zpomalení, to mne také moc netrápí. Nejvíce se pomalost projevuje při otevírání Evolution (používám maildir, tedy hodně malých souborů).

Při poškození FS: ztraceny jsou jen jednotlivé šifrované soubory. Poškodí-li se klíč, pak je pochopitelně v háji vše. (Od toho jsou zálohy.)

Kdysi dávno bývaly problémy, že např. GDM si chtělo sáhnout do /home/user/.kamsi dříve, než proběhlo dešifrování adresáře, ale to už je tuším vyřešeno.

Pokud byste používal hooodně dlouhé názvy souborů, mohl byste narazit o něco dříve, než byste narazil bez EncFS (šifrované názvy souborů jsou o něco delší).

Jinak z uživatelského hlediska problémy při denním používání nepozoruji.