Administrace komentářů

Tahle OT poznámka mě zaujala - asi máte čerstvé osobní zkušenosti

Já se na nějakou rozsáhlejší stavebně-technickou tvorbu teprve připravuju, ale pár drobných rekonstrukcí už mám vlastnoručně za sebou... nějaké to elektro (od začátku do konce pod dohledem zasloužilého revizáka), kosmetická zedničina, podlaha, voda...

Souhlasím, že některé řemeslníky je potřeba kontrolovat od A do Z. Znám kousky, kteří si vůbec neuvědomují, kdo drží peněženku... Když nám zateplovali bytovku polystyrenem (jsme sdružení vlastníků), dalo mi dost práce uhlídat, aby neodflákli základní věci, jako jsou diagonální výztuhy v rozích oken. Konkrétně tuhle věc jsem jednotlivě do puntíku evidoval do náčrtku, kontrola každý den (i dvakrát). Lezl jsem krkem řemeslníkům i stavebnímu dozorovi - a nakonec jsou asi jenom čtyři růžky, u kterých si nejsem úplně jistý (na baráku je asi devadesát oken). Ještě asi dvě další věci jsem chytil včas, a pak je tam pár věcí, které by se správně podle příruček měly dělat, ale dodavatel je myslím neudělal. Třeba trhací zkouška soudržnosti podkladu... Nejsem v představenstvu, byl jsem v pozici "rypáka z lidu" (s neformální podporou předsedy). Dodavatelská firma byla cca druhá nejkvalitnější ve městě. Zajímavá zkušenost.

Držel jsem v ruce asi dva nebo tři stavební projekty, na které bylo vydáno stavební povolení. Ve všech byly nesmysly a nekonzistence, často vzniklé tak, že někdo provedl copy+paste a ani se nenamáhal zapracovat odlišnosti aktuálního projektu. Třeba chybná orientace vůči světovým stranám byla docela běžná a relativně banální.

Jinak jsem zažil pár řemeslníků, se kterými byla radost pracovat. Třeba obkladač, co mi dělal koupelnu. Měli jsme kvalitní materiál, šlo mu to od ruky, na první pohled ta práce vypadala jednoduše - ale když jsem si po dohodě sám zkusil podlahu na hajzlíku, strávil jsem na ní tolik času, že za stejnou dobu měl profík obloženou celou koupelnu. Zrovna obkládání je jedna z věcí, které rád přenechám profíkovi - protože vím, že dělat to sám by byla ztráta času a nezvládl bych to tak dobře. K poctivým kovaným profíkům chovám hlubokou úctu, a když do něčeho fušuju, připadám si vůči těmto lidem nepatřičně.

Obecně jsem zjistil, že když si objednávám řemeslníka (nebo třeba specialistu projektanta, ale s těmi jsem zatím moc do styku nepřišel) tak je velice vhodné, mít předem vlastní představu, co a jak chci. Vědět co chci - předem. Řemeslník pak nemusí namáhat mozek tvůrčím procesem bez pořádného zadání, naopak prostě jede podle plánku (nebo aspoň podle hrubých obrysů). Jasně, detaily je vhodné doladit s odborníkem. Když přinesu projektantovi náčrtek domu, tak taky čekám, že mi některé věci rozmluví a jiné dovysvětlí. Dovedu si představit, že pro řemeslníka nejhorší práce je se zákazníkem, který si pozve fachmana, a přitom nemá představu, co vlastně chce (a třeba ví jasně, co nechce, ale řekne to až ve chvíli, kdy někdo pracně vytvořil konkrétní návrh)... Třeba obkladač ode mne dostal plánek obložení koupelny rozkreslený do jednotlivých kachlů (nakresleno v Corelu, čtyři stěny a podlaha, jako vystřihovánka z ABC - tehdy ještě nebyl Sketchup). Kouknul na to, upravil jednu-dvě drobnosti, a vyšíval. Občas se zeptal, když si nebyl jistý. Měli jsme minimální přebytek materiálu (pár kusů obkladaček navíc) a nezničili jsme snad ani jednu.

Je potřeba si uvědomit, že řemeslník chce být s prací rychle hotový a už se nevracet. Kdyby se se vším dlouho mazal, neuživil by se. Proto pokud má možnost (volnost), volí méně pracná řešení. Například proč sekat do zdi drážku na husí krk, když se dá holý kabel schovat do omítky. Proč konstruovat skrytá demontovatelná dvířka do stoupačky, když se to dá prostě zazdít od podlahy ke stropu a navrch nerozebiratelně obložit. Proč tahat elektro okruhy pečlivě ke každému velkému spotřebiči zvlášť, a dávat do místností hodně zásuvek, když zákazník stejně předem neví, že bude hodně zásuvek potřebovat, zato tlačí na cenu a termín...

Řemeslníci a třeba i projektanti-stavaři mívají sklon soustředit se na svůj dílčí obor, chybí jim nadhled, multiinstrumentalismus. Čistokrevný stavař architekt se třeba vykašle na elektro stoupačky (silnoproud, nemluvě o slaboproudu) a třeba i na technické zázemí pro kotel a vzduchotechniku, naprojektuje koupelny v patrech nad sebou tak, že je odpady potřeba tahat podlahou vodorovně apod.

Já jsem naopak zvrhlý bastlíř a hravý tvor, vím že to občas vede k nedůstojným řešením. Je kumšt navrhnout nějaký "crossover mezi obory", který bude jako celek funkční, udržovatelný, nebo lépe bezúdržbový, a není to v nějakém samozřejmém ohledu naprostá kravina Moje spolupráce s řemeslníky-specialisty často vypadá tak, že si sám spáchám jednodušší práce, rozsáhlou přípravu a mezioborové konstrukční zvrhlosti, a specialistu nechám "vyšívat" ten jeho dílčí majstrštyk, přičemž na něj průběžně dohlížím, aby "nezazdil co nemá". Dokončovací práce jako kosmetickou zedničinu a malování si často dělám sám.

Truhlařinu jsem si vyzkoušel obojím způsobem. Nejdřív jsem něco nakreslil, plánek předal truhláři, pobavili jsme se o tloušťkách materiálů apod., a on to pak postavil. Materiál mohl stát tak třetinu celkové ceny (bůhví jestli). Při dalším (a větším) truhlo-projektu už jsem měl k dispozici dílnu, takže jsem konstrukci zoptimalizoval tak, aby mi stačilo zadat rozměry formátování a hranění do místního dřevo-velkoobchodu (mají NC formátovací pilu), koupil jsem ruční horní frézku, silnější brusku, nějaké to kování a spojovací materiál, a strávil jsem perné tři neděle v dílně (padla na to dovolená). Protože jsem věděl, že to budu stavět sám, dovolil jsem si s ohledem na využití prostoru pár trochu složitějších opěrných konstrukcí spíš ze zámečnického oboru... Funguje to, drží to, znovu bych to už stavět nechtěl A na kšeft by to takhle dělat nešlo, nevydělal bych si na slanou vodu.

Takže si hraju s vědomím, že asi obírám stát o HDP a DPH, ale co by člověk neudělal pro vlastní zábavu, že...