Administrace komentářů

Zda je dotaz bufferovaný či nikoliv ovlivňuje chování databáze. Tedy toho, co je na druhé straně socketu než je PHP.

V případě bufferovaného dotazu si databáze připravý celý výsledek v paměti a aplikace dostane kurzor, kterým si po tom výsledku může běhat dle libosti.

V případě nebufferovaného dotazu je připraven jen aktuální řádek a kurzorem se dá hýbat jen dopředu. Další řádky jsou připravovány podle toho, jak si o ně aplikace říká.

Nemá to tedy žádný vliv na to, kolik si PHP script ukousne paměti.

Nebufferované dotazy je nutné použít, pokud jsou požadovány rozsáhlé výsledky. Například při zálohování nebo nějakých exportech. Tam bude i výkon vyšší, neboť se ušetří na alokaci velkého kusu paměti a nedojde k vypláchnutí diskové kaše.

Pokud aplikace žádá malé výsledky, což je obvyklý případ, je výhodnější naplnit buffer a uvolnit vše ostatní co nejdříve. Proto je bufferování defaultně zapnuto.

Na druhé straně socketu, v PHP, je tohle celé neviditelné. PHP si tahá řádek po řádku používajíc kurzor a je mu úplně jedno, zda to databáze už má nachystané nebo nikoliv. Rozdíl v použití fetch() či iterátoru oproti fetchAll() je v tom, kolik řádků bude mít PHP v paměti. Pokud použiješ fetch() či iterátor, proběhne zpracování s konstantním množstvím paměti. Ale pokud si napřed celý výsledek načteš pomocí fetchAll(), bude spotřeba paměti lineární s velikostí výsledku. Co se týče rychlosti, vyjde to skoro nastejno, komunikace s databází je totožná. Ušetří se pár volání funkce, ale na druhou stranu se bude více trápit cache mezi CPU a pamětí.