Administrace komentářů

  Ráno už nebyla moc energie to rozepisovat, takže teď to rozepíši více.

  Co mne konkrétně vadilo? Když se tablet umístil do docku a dal se nabíjet, tak je nabíjecí konektor v horní části obrazovky. Pokud je otevřen, aby se na něm dalo psát a zároveň se nabíjí, tak kabel táhne konektor směrem dolů. Netuším, jak dlouho to microUSB může vydržet. Při zasouvání microUSB jsem měl pocit, že na něj musím být něžnější, než na ženu, nebo se rozpadne. Zkrátka tuhost mezi konektory nebyla dostatečná, spíše tam byla vůle.

  Ten podobný pocit jsem měl i při umísťování tabletu do docku. Nedej bože, když jsem jej chěl zavřít, to jsem si musel nasadit hebké, bílé rukavičky z toho nejkvalitnějšího materiálu. Ono zavírání a otevírání bylo sice dosti tuhé (možná až moc), měl jsem u toho pocit, že se každou chvíli musí tablet vyrvat z dokovacího konektoru.

  Dalším pro mě nepochopitelním jevem bylo zapínací (power) tlačítko, které reagovalo v různých časových intervalech. Důvod byl prostý, tlačítko bylo dost dlouhé a reagovalo pouze v určité poloze zmáčknutí. A i tak se poměrně dlouho muselo držet, než proběhla aktivace.

  Klávesnice, jednotlivá tlačítka na mne nepůsobila, jako, že jsou v řadě, na oko mi přišlo, že jsou různě pootočená (možná jen špatně natištěná), třeba jen o setiny procenta. Působila jako z dětské hračky u které není nějaká přesnost moc důležitá. Žádné prohlubně, pro prsty, prostě hladká, matná, bez vzorku. Potisk se zdá být dost trvanlivý. Možná byla vyrobená z víček od PETek. Snesu poměrně hodně, ale tato klávesnice byla asi první vyrobenou v banánové republice.

  TouchPad měl podobné zpracování jako klávesnice, vrcholem toho bylo že neměl samostatná tlačítka, nýbrž se jednalo o jednu plastovou plochu, která se v dolních rozích musí hodně zmáčknout, aby to kliklo. Nepřesnost je asi jako u power tlačítka. Navíc jsem měl dojem, že nemanipuluji, s celou plochou, ale že ten plast ohýbám.

  Tolik asi k továrnímu zpracování.

  Největší průšvih vidím v pouhé podpoře 32bitů bez možnosti vypnutí UEFI. Pokud si nainstalujete systém a jste zvyklí používat nějaký nástroj pro zálohu celého disku, tak narazíte. Zkoušel jsem všechno možné od Clonezilly přes Acronis, Paragon atd, atd. Linuxové nástroje se neuměly pořádně poprat se sběrnicí, a Windows nástroje nepodporovali 32bitové UEFI (nebo alespoň ne ve free, či testovací verzi). Nakonec jsem si vytvořil bootovací flashku s Puppy Linuxem a systém založil pomocí dd a gzip na tu samou flashku.

  Nejkvalitnější na celém zařízení je pravděpodobně display, i když na černé obrazovce ve tmě jsou vidět v levém a pravém dolním rohu světlejší fleky od podsvícejících diod. Vlastně ty fleky jsou čtyři, ještě jsou dva mezi nimi, ale ty už nejsou tak zřetelné. Když už si potom na to dáte pozor, tak v těchto místech spozorujete mírné, barevné odlišnosti i za denního světla a v běžném používání. Jako plus hodnotím šíři jasu. A jako mínus lesklý display.

  USB 3 je podle mne spíše jen módní vlnou. Pochybuji, že toto zařízení může naplno využít jeho potenciál. Také považuji 64GB flash paměti v tabletu za nedostatečnou. Do třiceti GB se vejdete s OS a programovým vybavením a tak moc volného prostoru nezbývá. Lze však rozšířit pomoci SD karet. Po zasunutí do docku získáte 500GB navíc.

  Linux na tom pochopitelně zprovoznit jde, leč neměl jsem dostatek času na vyzkoušení. Vlastně jsem dospěl k závěru, že je to kus hardware, který to ani nezasluhuje.

  Můj osobní názor je, že tohle se fakt moc nepovedlo a takhle tedy ne.