Administrace komentářů

Jímá mě nostalgie.

V dobách svého pozdního bezstarostného mládí jsem pár let doma provozoval třípásmové bedýnky o objemu asi 250 litrů (každá), basák měl průměr membrány tuším 26 cm a dost volný závěs, basreflexem (= pasivně akusticky) jsem natáhl vypočtenou charakteristiku až někam k 20 Hz. Krmil jsem to doma stavěným DPA380 podle Dudkova schématu z Amára, často úplně bez tónových korekcí. Pravda je, že techno/trance/house jsem na tom moc nepouštěl... ale s basovou stránkou věci jsem si hrával rád. Např. na tom byl docela slušně slyšet ten čistý sínusový subbas ve skladbě "Stay with me" od Shakespeare's Sister. Nebo sborové dunění katapultů v závěru každého levelu ve Warcraftu.

Zkoušel jsem i nějakým softwarovým tónovým generátorem budit bedny sínusem, zkoušel jsem různé frekvence cca od 50 Hz níž. Ohledně 20 Hz můžu říct jedno: to už moc neslyšíte ušima, to už vnímáte spíš hrudníkem. Navíc to v bytě vytváří dost výrazné uzly a kmitny. Seděl jsem u kompu v ideálním středu mezi bednami a měl jsem pocit že "trochu nuda" - viděl jsem, jak membrána cestuje dovnitř a ven, ale nic moc to se mnou nedělalo. Ale za minutu na mě přiběhla z obýváku mamka, ať toho okamžitě nechám, že sice neví jak to dělám, ale že se s ní třese gauč u televize... tak jsem se prošel po bytě a našel jsem několik koutů s parádní stojatou vlnou

Takový ten správný tucavý bas je spíš kolem 30-35 Hz.

Jasně, taky jsem si hrál s tónovými korekcemi. Takový ten základní dvoupásmový (vejšky+basy, pasivní síť) Baxandallův korektor má dost nízkou strmost - podle toho jak ho naladíte, basové pásmo buď zesiluje i moc vysoké frekvence, nebo naopak nemá dost velký zdvih na dolním konci. Subjektivně mnohem líp zní relativně úzkopásmový rezonanční filtr na vhodné basové frekvenci. Prakticky libovolnou strmost lze dosáhnout rezonátorem zapojeným na lineární potenciometr mezi + a - vstup operáku. Zkuste do Google Images dotaz "equalizer with op-amp gyrators" - vypadne několik relevantních schémat a vysvětlivka na wikipedii. Samotný rezonátor je teoreticky LC obvod s potřebnými parametry, prakticky se to snáz postaví synteticky pomocí "gyrátoru" = jeden operák, kondík a asi tři odpory. Volbou hodnot se nastaví vedle středové frekvence taky jakost ("špičatost" / strmost) rezonátoru. V amáru byl kdysi návod na třetinooktávový ekvalizér s tímhle zapojením (tuším 30 pásem) - ale pro bassbooster stačí vzít si z toho spodní pásmo. Na kanál odhadem dva operáky = jeden osminohý šváb. V dnešní době bych volil NE5532 nebo TLC272, podle Vaší konfese (bipolární vs. FETový).

Sám jsem rezonanční bassbooster nestavěl, ale jeden kolega v prvním zaměstnání měl pod stolem u počítače mono bedýnku s trapným papírovým reprákem z nějakého starého rádia nebo televize, ubastlil jednoduchý rezonanční bassbooster a hrálo to naprosto neuvěřitelně. Jenom při pečlivějším poslechu na větší hlasitost bylo slyšet zkreslení = přebuzení prašivého výkonového konce a možná i repráku

Z nějakých novodobějších experimentů (pokus o použití audio vstupu na jednoduché měření) vím, že dnešní počítačové audio kodeky (AC97 / HDA, typicky Realtek ALC888 a příbuzní) mají zabudované filtry na odstranění stejnosměrné složky - v podstatě horní propust. Na vstupu i na výstupu. Neměřil jsem to přesně, ale řekl bych že 20 Hz už to dost utlumí. Další věc je, že možná ještě výš ořízne pásmo superlevné zapojení součástek okolo - linkový výstup střídavě vázaný 100nF keramikou apod. Zas na druhou stranu musím pochválit nízký vlastní šum moderních HDA kodeků - těch 24 bitů je sice overkill, ale jako vedlejší efekt to míň šumí a zřejmě bývá i lepší zapojení analogové cesty na motherboardu, prostě i ty integrované audio výstupy bývají v dnešní době dost zticha, v porovnání s dobou kolem přelomu století.

Mám pocit, že pomalu končí doba, kdy si člověk mohl aspoň teoreticky něco ubastlit. Nejen že končí některé řady součástek, se kterými se daly bastlit výkonové audio konce, další věc je, že v audiu dost kraluje třída D, v řetězci od počítače k repráku už málem nemáte místo, kam zařadit nějaký svůj analogový bastl... jinak než softwarově na počítači Stejně na bastlení v téhle lize dávno nemám čas, ale je to smutné. Tak jako jsem zamlada víceméně jenom četl o lampách a letmo zahlédl germaniové tranzistory, tak teď začínají mizet populární diskrétní křemíkové součástky, i některé jednodušší integráče (třeba na řízení motorků krájením fáze). Sám nejsem pravověrný radioamatér, ale všichni které znám, jsou důchodci.