Administrace komentářů

Smůla je, že díl 4 neobsahuje jen opatření upravující autorská práva všech děl.

Smůla to není, v dílu 4 jsou výjimky pro všechna díla, a pak je tam pár krátkých paragrafů, která se týkají čistě zákonné licence pro dané dílo.

V dílu 7 jsou speciální úpravy konkrétních typů děl a z nich vyplývající výjimky. Tedy pokud nějaké dílo má jen výjimku z autorského práva, přišla do dílu 4 k ostatním výjimkám. Pokud typ díla vyžaduje samostatnou úpravu, tak do dílu 7.

Pokud to nechápeš, je to Tvůj problém, ne můj. To, že ten §66 obsahuje  omezení = výjimku je naprosto zřejmé z nadpisu toho §66. Takže jsou tři možnosti: buďto je autor zákona blbec, a dal ten paragraf jinam, než kam podle Tebe patří. Anebo byl autor blbec a dal mu špatnej nadpis. Anebo je blbec někdo jinej . Sorry za sarkasmus.

Kde přesně se v zákoně píše, že nelze omezit volná užití nebo zákonné licence? Princip volného užití a zákonných licencí je v tom, že k tomu žádné smlouvy nepotřebujete, takže logicky neexistuje smlouva, která by to mohla omezit.

Nikde - píše se to ve vyjádření právníka, stejně jako se píše ve výjádření právníka to, že nejde omezit smlouvou licenci. V obou textech to vyjadřuje totéž: že člověk ta práva má nezávisle na jakékoli - tedy i licenční - smlouvě.

Jenže v § 66 se existence smlouvy předpokládá, proto se v něm mluví o tom, že některé věci smlouvou omezit nelze.

Ne, nepíše. V §66 se píše o zákonné licenci, tedy o právech, které někdo má. O tom, že něco nejde omezit smlouvou tam není ani slovo (vždyť to o kousek výš namítáš a tady to tvrdí - zkus být konzistentní). Smlouvou je nejde omezit z toho titulu, že i když by v licenční smlouvě tato práva byla odepřena, stejně je bude člověk mít ze zákona, takže to ustanovení smlouvy bude neefektivní a jelikož v rozporu se zákonem, tak i neplatné.

Koneckonců děkuji, že jste použil spojení: zákonných licencí - §66 je omezení vlastnického práva, tedy zákonná licence. Potvrdil to i právník, jehož jste linkoval. Tedy podle Vašich samotných slov a vašeho argumentu §66 smlouvu nepotřebuje. To je to, co celou dobu tvrdím (na začátku jsem to akorát neuměl tak dobře zformulovat). §66 je omezení autorského práva = zákonná licence a tedy je platné nezávisle na existenci nějaké smlouvy.

§ 32 vám dává určitá práva k užití díla.

Ne, §32 vám také dává práva za určitých podmínek: za účelem propagace výstavy nebo prodeje originálů či rozmnoženin uměleckých děl. §32 vám nedává právo propagovat. Žádné takové právo neexistuje. §32 vám dává právo užít, za určitých podmínek: že propagujete či nabízíte k prodeji. Je to stejná podmínka jako

je-li to nezbytné k využití oprávněně nabyté rozmnoženiny počítačového programu, činí-li tak při zavedení a provozu počítačového programu nebo opravuje-li chyby počítačového programu AND být oprávněný uživatel

Jaká práva byste mohl porušit při zavádění a provozu programu jste si snad už mohl zjistit.

Ptám se vás na to asi desetkrát, a buď jste se takto rádobyinteligentně vyhnul odpovědi, nebo jste neřekl žádné jiné právo, než to, které je obsaženo v zákonné licenci v §66, a které tedy neporušuji.

Ohledně cyklu - já přesně chápu, jak to myslíte, ale prostě se pletete, a to na dvou rovinách:

1) První problém je v tom, že tvrdíte, že oprávněný uživatel musí mít právo ten program provozovat a zavádět (tedy rozuměj všechna práva, potřebná k zavádění a provozu, dále daná práva). To je ovšem nesprávná interpretace pojmu oprávněný uživatel. Oprávněný uživatel je "person, having right to use". Konec. Nikoli ten, kdo to aktuálně užívá dle práva. Je to úplně stejný případ, jako třeba §36, kde to dokládá právník národní knihovny, který o AP bude vědět asi dost:

http://full.nkp.cz/nkkr/NKKR0102/0102114.html: "Citované ustanovení je tedy nutné vykládat tak, že pokud nositel práva zpřístupní souborné dílo, ať už pomocí online služby nebo prodejem jeho rozmnoženin, musí mít ten, komu bylo souborné dílo takto zpřístupněno, možnost souborné dílo využívat k účelům a způsobem sjednaným ve smlouvě, i když takové využívání nezbytně vyžaduje výkon jinak vyhrazených jednání, tedy jednání, která vyžadují souhlas nositele práva (viz recitál 34 směrnice)."

Stejnětak jakmile Ti někdo dá licenci na software, automaticky pro tebe platí zákonná licence §66, ať zrovna zavádíš nebo ne. Tedy máš možnost dělat věci v §66 za podmínek tam stanovených, tedy při zavádění a provozu... je li to nutné k využití. Úplně stejně jako oprávněný uživatel databáze nemusí mít licenční smlouvou dané právo k obsahu, a stejně ho má a nestane se tím, že začne listovat v obsahu uživatelem neoprávněným, na kterého se §36 nevztahuje.

Další problém této interpretace je, že by Vám §66 nedal ve Vaší interpretaci ve skutečnosti žádné právo. Protože jakmile by Vám byť jen jedno dané právo chybělo, tak se zaváděním programu podle Vás stanete uživatelem neoprávněným a tedy na Vás §66 neplatí.

2) Druhý problém je v tom, že oprávněný uživatel je v zákoně nadefinován, a to tak, že v určitém speciálním případě licenci ani mít nemusí, stačí být vlastníkem rozmnoženiny, pokud jsem ji nabyl oprávněně, tedy dle zákona (i autorského). V tu chvíli - pokud platí mnou prosazovaný termín, jsem oprávněný uživatel. A tedy mám §66 daná práva - ač nemám licenci - a mohu software používat. Tato interpretace stojí na významu oprávněný nabyvatel, kterou řešíme jinde. Pokud ale připustíte můj význam tohoto termínu, pak nelze §66 vykládat jinak.