Administrace komentářů

To by mohlo fungovat, budou-li tím klíčem šifrovány všechny klíčové části systému, které nejsou hashovány (v opačném případě vyndám kartu, upravím na ní třeba /etc/passwd, vrátím, naloguji se jako root, vytáhnu klíč z RAM, a TPM mě už nezajímá).

Ano. Klasický postup je mít vše kromě jádra a initramdisku v šifrovaném blokovém zařízení a v něm LVM a v něm všechny souborové a swapovací systémy. Tohle umožňuje zajistit integritu i utajení.

Jiný postup je, když stačí integrita. Pak místo šifrování se použije IMA na veškerý kód (jaderné moduly, spustitelné programy a dynamické knihovny) nebo i data (konfigurační soubory). V podstatě se posbírají otisky všech souborů a proženou se TPM. Při přístupu k souborům se pak kontroluje, že se jejich otisk nezměnil.

Tedy pořád zbývají útoky na běžící systém, ale ty jsou těžší.

Samozřejmě. Před chybou v ověřeném kódu (jako když na Mac OS stačilo dvakrát zadat prázdné heslo pro roota) vás neochrání nic.

Ale tohle bude fungovat jen se secure bootem. Pokud by systém nabootoval jakoukoliv kartu, půjde tam dát program co tím TPM hashem prožene FW plus původní bootloader/kernel/initrd, a vytáhne soukromý klíč k těm datům.

Nikoliv. Když systém nabootuje z jiné karty, tak se do TPM pošle jiný obsah zavaděče atd. a tudíž hash bude jiný.

Je třeba si uvědomit, že do TPM se posílá kód, který teprve bude spuštěn, a posílá jej tam kód, který již byl takto do TPM odeslán. Čili aby kód mohl podvádět (posílat do TPM jiný obsah, než který hodlá spustit), musel by se takový kód lišit od původního poctivého kódu. Jenže pokud takový kód běží, znamená to, že jeho odlišnost již změnila otisk v TPM ještě před tím, než nepoctivý kód byl spuštěn a mohl začít podvádět.

To samozřejmě přináší otázku, jak je to s úplně prvním kódem, který se posílá do TPM. Tedy s firmware. Správná implementace je, že při zapnutí počítače existuje neměnitelný kód (v ROM), který nejprve odešle obsah firmware do TPM a pak teprve spustí firmware.

Secure boot má podobný ale horší problém: Kdo ověřuje podpis firmwaru a jak má vědět, že kořenový klíč nebyl podvržen? Vzhledem k tomu, že kořenový klíč je možné importovat, obávám se, že secure boot je ve skutečnosti velká habaďůra. Je ještě možnost, že secure boot má dva kořenové klíče. Jeden importovatelný uživatelem a jeden neměnný. Ten neměnný se použije právě pro ověřený firmwaru. Jenže když jsou dva nezávislé kořeny, tak mezi nimi nemůže existovat důvěra a tudíž secure boot opět stojí na vodě. Aby secure boot byl důvěryhodný, kořenový klíč by musel být jen jeden a neměnitelný a nesměl by být vypnutelný.