Administrace komentářů

BIOS je dneska software jako každý jiný. Velký, modulární, plný chyb a aktualizovatelný. Samozřejmě že ověřování sám sebou není bezpečné.

Bezpečná metoda je mít neměnitelný zavaděč BIOSu. Protože jej nelze měnit, můžeme mu věřit. Ten může poslat BIOS do TPM, či může ověřit jeho podpis proti klíči, který má neměnitelný kód v sobě.

Takový neměnitelný kód opravdu existuje a používá se pro spuštění částí BIOSu, které inicializují plně procesor a chipset. Nicméně zdá se, že výrobci jej nepoužívají jako kořen důvěry.

Třeba IBM v OpenPower strojích má v secure boot dva kořenové klíče. Jedním ověřuje firmware a druhý si může uživatel změnit pro ověření operačního systému. Kořenové klíče jsou uloženy v paměti, do které lze nové kořenové klíče nahrát pouze skrze běžící firmware, který si již vynutí, aby nový firmwarový kořen byl podepsán starým kořenem (zrovna tak jako aktualizace firmwaru). (A uživatelský kořen pouze po předložení hesla, jehož otisk je pravděpodobně uložen v téže paměti). Čili se vychází z předpokladu, že první firmware neobsahuje žádnou bezpečnostní chybu. (Nějak takto byla zabezpečena PlayStation proti instalaci Linuxu a nějak tak si Microsoft představoval secure boot na zábavní technice s armovými procesory.)

Ve světě PC UEFI se TPM zapíná až ve fázi Pre EFI Inicialization. Sice UEFI se do TPM pošle celé, ale ten první neměnný kód, který provádí předešlou Security fázi, to nedělá. Asi se vsází na stejnou kartu jako u OpenPower ­­– že UEFI lze aktualizovat jen z běžícího UEFI.

Přijde mi to docela smutné, protože dobře udělané TPM umožňuje ochránit systém před off-line útokem. Secure boot to nedokáže, protože stačí restovat heslo do setupu, což standardní podporovaná operace.