Administrace komentářů

Děkuji všem za rady. Chvilku mi trvalo, než jsem si vše přečtl. Opravdu to vypadá, že nejbližší a nejpoužívanější náhrada za OpenVZ je lxc.

systemd-nspawn jako by byl jen pro pár systemd nadšenců. On sice funguje relativně jednoduše out of the box, pokud vám nevadí, že ip adresa virtuálu bude za NATem a DHCP, které bude za tím účelem vytvořen a vy si pak můžete přesměrovat porty. Na jiné použití zdá se chybí dokumentace. Pravděpodobně má celý projekt řádově méně uživatelů než lxc. Tedy lxc nabízí lépe prošlapanou cestu navíc podobnější tomu na co jsme z OpenVZ zvyklí. A dokumentace se zdá být dost. Např. o síti: http://containerops.org/2013/11/19/lxc-networking/

Co jsem se díval tam zajímavě vypadá také projekt proxmox. Je to klikátko které umožňuje spravovat virtuály na jednom nebo více fyzických strojích se vším co s tím souvisí. Dříve podporovalo openVZ nyní přešlo na lxc.

U proxmox mne ale zaráží, že s každým novým containerem se vytvoří podivný soubor *.raw, který obsahuje celý virtuál v jediném souboru. Proč je to tak? Na co vytvářet další souborový systém v již existujícím souborovém systému? Tedy úplně zbytečnou abstrakci. Píší o tom zde. https://forum.proxmox.com/threads/proxmox-4-lxc-chroot-instead-of-raw-images.22881/ Co je vedlo k této podivnosti a plýtvání? Mám např. obavy kdo se postará o integritu souborového systému když dojde k výpadku elektřiny? Totiž hrozí, že vnitřní souborový systém bude poškozen jiným způsobem než kdyby běžel přímo na hardware. Jak moc je ale tohle nebezpečí běžné netuším.

Vypadá to, že by to mohl být důvod proč se proxmoxem rozloučit a zůstat jen u lxc + zfs. I když některé jeho postupy a skripty asi budou dobré.