Administrace komentářů

Otázkou je, jakou životnost by tento objekt měl mít. Pokud s ním vždy hodláš pracovat např. uvnitř jediné funkce v rámci nějakého bloku, kdy na začátku otevřeš zařízení a na konci uzavřeš, je nejlepší řešení to nejjednodušší - v konstruktoru otevřeš, v destruktoru zavřeš, neřešíš žádné smart pointery, žadný move, žádný copy. Do případné další funkce objekt prostě předáš referencí nebo ukazatelem.

Chceš-li objekt sdílet mezi různými vlastníky a chceš, aby se prostředek uvolnil, až nebude potřeba, použiješ shared_ptr. Tam máš dvě možnosti, které si zvolíš podle velikosti objektu, nebo podle snadnosti použití tvého objektu. 1) V případě, kdy je objekt jen jediný ukazatel, tak bych byl pro to, aby se shared_ptr použil na ten handle a shared_ptr by byl uvnitř tvé třídy. Tj. něco podobného, jako je v Qt u kontejnerů apod, a jako ti už tady někdo doporučil. Při takto malém objektu nedoporučuji alokovat C++ objekt na haldě a pracovat s ním jako shared_ptr, je to zbytečné a neefektivní (pokud jich plánuješ vytvářet hodně, třeba v cyklu). 2) Naopak, pokud by byl objekt velký a nechtěl si použít PImpl (najdi na wiki), tak klidně pracovat s instancí ve shared_ptr.

Nechceš-li objekt sdílet, ale chceš-li mít možnost přesouvat vlastnictví, tak buď unique_ptr, nebo v tomto případě, kdy máš pouze jeden pointer, tak vytvořit move operator a ctor, zakázat kopírovaní. V dtoru je třeba ošetřit stav, kdy je z objektu přesunut pointer do jiného, pokud se o to nepostará uvolňující funkce (např. pro delete netřeba testovat na nullptr).