Administrace komentářů

Pro paket z internetu není na serveru potřeba nic řešit. Psal jsem o výběru routovací tabulky, tedy o odchozích paketech. Pro spojení navázaná z venku bude zdrojová IP adresa odchozího paketu stejná, jako cílová IP adresa příchozího paketu, a ta bude odpovídat bráně a lince, odkud příchozí paket přišel. Ta IP adresa bude sloužit vlastně jako značka přiřazující ke spojení příchozí linku a bránu. Ke značkování by se dalo použít i něco jiného, ale ta IP adresa je nejjednodušší a nejuniverzálnější řešení.

U spojení zahajovaných z daného serveru pak bude záležet na tom,jaká se zvolí zdrojová IP adresa. Aplikace může zvolit explicitně jednu z těch dvou, pokud ji nezvolí, určí zdrojovou IP adresu jádro. Jestli se nepletu, dělá se to podle výchozí routovací tabulky.

Jak se to udělá s těmi IP adresami je jedno – mohou být ty veřejné IP adresy routované až na cílový server, může se na bráně udělat NAT 1:1. Může to dokonce být pro jednu linku tak a pro druhou jinak. Volbu adresování bych tedy nijak nevázal na dvě linky, rozhodnutí, zda routovat veřejné IP adresy nebo dělat NAT 1:1, bych dělal na základě jiných kritérií (např. jak už je to v té síti nyní). Důležité je, aby pro každou tu linku byla na serveru použitá jiná IP adresa – pokud tedy ty brány dělají NAT 1:1, musí každá NATovat na jinou IP adresu, aby to byl opravdu 2 × NAT 1:1 a ne NAT 2:1.

Zbytečný overhead to nemá, je to nejjednodušší řešení. Pravidla pro výběr routovací tabulky se u multihomed zařízení běžně používají.