Administrace komentářů

Závěry z okamžitých měření jsou natolik zatíženy chybami (nereprezentativní měření) či dalšími chybějícími faktory (vliv míry slunečního svitu atd), že bych jejich význam nepřeceňoval.

Zajímavé mohou být závěry z kumulovaných měření (např. odečtená měsíční spotřeba plynu versus průměrná měsíční vnitřní/venkovní teplota) pro vzájemné srovnání. Pokud je ohřev užitkové vody či vaření součástí celkové spotřeby plynu je třeba je kvalifikovaně odhadnout. Posloužit ke stanovení ambientu běžné spotřeby mohou posloužit například měsíce mimo topnou sezónu.

U našeho akumulačního el. topení jsem za cca 25 let sběru dat přišel tak akorát na to, že průměrná celodenní venkovní teplota (́podle mých čidel) se během topné sezóny dlohodobě pohybuje někde okolo 4°C. Z toho vyplývá, že každý stupeň cílové teploty stojí mezi 4-5% spotřeby (dle teplomilnosti).

U tohoto vytápění se musí v rámci dvou cyklů NT (5 hodin v noci a 3 hod odpoledne) nahřát voda v zásobních na dostatečnou teplotu, aby udržela ve vytápěných místnostech tepelnou pohodu do dalšího cyklu NT. Cílovou teplotu vody nádržích stanovuji na základě průměrné 24h teploty (následující den bývá podobný jako ten minulý). Pokud někdy opustím stávající platfotmu (MS DOS) chtěl bych zakomponovat údaj ČHMÚ o předpovězené teplotě na další den. Tak s určitou vahou půjde korigovat cílová teplota v nádržích, aby nedocházelo k zbytečnému/nedostatečnému ohřevu (při očekávaném oteplení/ochlazení). Využití co nejnižší (stále ještě dostatečné) teploty v nádržích snižuje ztráty tepla.