Administrace komentářů

Z definice těžko, protože RAID1 znamená, že jsou data minimálně na dvou discích. Když vám ze dvou disků jeden umře, máte data na jednom disku a to není RAID1.

V případě btrfs se stroj neodmítne nabootovat, pouze musí správce vědomě disk připojit v degradovaném režimu a problém vyřešit – chtěl RAID1, teď RAID1 nemá, takže musí říct, co s tím.

RAID1 v podání btrfs neznamená, že jsou data na každém disku, ale že jsou na dvou discích. Takže řešení je jednoduché – mít v poli tolik disků, aby při výpadku jednoho disku dál bylo možné zachovat pravidlo, že data jsou na dvou discích. Btrfs zkopíruje bloky, které byly na vadném disku, z kopie na zbývající volné místo na ostatních discích, a nic se neděje – jediný problém, který zaznamenáte, je ten, že klesne volné místo na poli. Například když budete mít 5 disků po 2 TB, budete na tom mít btrfs RAID1, bude mít kapacitu 5 TB. Pokud ponecháte kapacitu alespoň 2 TB volnou, dokáže btrfs i po výpadku jednoho disku zajistit, aby dál byly splněné podmínky pro RAID1 a nic se neděje. Samozřejmě to znamená mít v poli co nejvíc disků, aby podíl jednoho (největšího) disku na celkové kapacitě pole byl co nejmenší. Ale to je přesně nasazení, kam btrfs míří – spousta „malých“ disků klidně o různé kapacitě.

Pokud chcete RAID1 ze dvou disků, je otázka, co vám přinese řešit to pomocí btrfs. Myslím, že stejnou službu jako btrfs vám v takovém případě udělá i mdadm a teprve nad ním můžete mít btrfs.