Administrace komentářů

> Nevím nakolik je dnes významným plusem při optickém propojení > síťových rozhraní zařízení jejich galvanické oddělení? > Čím rychlejší rozhraní, tím větší jsou problémy se zemními smyčkami = s neoddělenou zemí. Problémy rostou se vzájemnou vzdáleností komunikujících uzlů. V dnešních počítačových systémech obvykle neoddělená zem na komunikačním rozhraní znamená, že signálová referenční zem je v tom bodě připojená na zem ochrannou - o kterou jsou zároveň opřené Y-capy spínaných zdrojů. Takže tou ochrannou zemí teče úhrn rušivých 50Hz a VF od různých měničů. A protože se při připojení zdroje na 230V občas vyskytne nějaký ten inrush, tak on sice neproteče ochrannou zemí (proteče nulákem) ale vzniklý EM pulz se do těch ochranných zemí taky částečně naindukuje. Pokud jsi někdy zkusil použít většího "pavouka" kolem KVM switche, VGA / DVI / USB, tak máš možná nějakou představu. Nebo poslat USB o pár metrů vedle přes nějaký metalický neoddělený extender. Párkrát jsem na to zkoušel koukat osciloskopem a není to sranda. Použitím oddělených rozhraní si člověk ušetří *hodně* problémů.

Oddělené rozhraní = optika nebo 10GBase-T (ovšem pozor na použité twistové patchcordy, jak už tu někdo zmiňoval).

Vůči DAC kabelům jsem skeptický přesně z tohoto důvodu: neoddělená zem. Délka vlny na 10 GHz je 3 cm, napájení SFP transceiverů je tuším 3.3V, pracovní diferenciální amplituda na SERDESu tuším asi 1V, pracovní rozsah linkového přijímače XFI bude omezený zemí a napájecí větví. Ty 3 volty jsou jak nic, a i pokud se nepřekročí, tak odstup soufázové složky u receiverů nebude kdovíjaký... Dál je to o těch vzdálenostech a o subjektivních zkušenostech jednotlivců.