Administrace komentářů

Vlastně ani nevím, mám to tak už spoustu let. Tenkrát býval adresní řádek opravdu jenom řádkem pro adresu a jedna z prvních věcí kterou po instalaci prohlížeče nastavuju, je zákaz gůglení v řádku kam patří adresa. Z historie prohlížení mi to doplňovat může. Vyhledávat můžu pohodlně přes pravé myšítko nebo klávesou zkratku. Standartní autentizaci jsem nepoužil asi taky proto, že v momentě jak se něco takového vystrčí do internetu tak se na to nalepí spousta botů kteří zkouší hesla. Takže heslo musí být složité a špatně se to pamatuje. Asi by šel na to pověsit fail2ban, ale lepší mi přijde botovi dát hned při prvním pokusu najevo, že tu není co zkoušet ať jde o dům dál, než potom dodatečně řešit jako se ho zbavit. Vetšina uživatelů neskáče od radosti ke stropu když musí v hlavě nosit a někam ručně datlovat další složité heslo. Ano moderní prohlížeč si umí heslo zapamatovat, ale to mi už přijde jak řešení následku místo příčiny. S tím šifrovaným https máš pravdu, ale na tom se mi zase nelíbí, že si každá služba vytváří vlastní šifrovací vrstvu a vzniká tak neuvěřitelný bordel s certifikátama. To mi přijde už lepší vytvořit mezi počítačema jeden šifrovaný tunel kterým všecky služby komunikujou napřímo bez nějakých zbytečných mezivrstev. Otázka je, co by vlastně bylo ve finále menší zlo. Jestli jeden tunel s miliónem služeb nebo jedna služba s bambiliónem datových formátů a komunikačních protokolů(dnešní přebujelý hypertext). Něco mi ale našeptává že obě řešení jsou špatně, že nutně musí vzniknout něco, co bude udržitelné dlouhodobě. Taky se vůbec nelíbí představa, že bych měl někomu platit peníze za něco takového jak jméno domény. Uplně to vidím před očima jak naše vnoučata budou za sto let vykládat svým vnoučatům děsuplné historky o tom, jak jejich dědové před sto lety museli platit nelidské středověké poplatky za takovou samozřejmost jako je internet. Věc na kterou má přece každý tvor ze zákona nezadatelné právo