Administrace komentářů

I linux padá. Každý systém padá. To je prostě normální. Dokud jsem neznal desítky (roz. windows), říkal jsem, že důkladnějc než windows. Ale co znám desítky, tak musím říct, že ty padají úplně stejně akorát častějc a kolikrát bez zjevné příčiny (linux ve větší míře používám od roku 15 desítky znám tak 3 roky). U toho linuxu jsem příčinu vždy znal, prostě požadovalo se víc paměti, než bylo k dispozici.

Nejkritičtější situace je, když aplikace požaduje paměť a nedostane jí. Windows až do sedmiček shodil jen danou aplikaci (pokud ona sama se s tím nějak nepopasovala nebo nespadla sama). Linux havaroval celý, ovšem to dělají desítky také, zřejmě od linuxu opisovaly. Každopádně jsem tehdy 32 giga paměti rozšířoval na 64, protože jsem pro daný účel potřeboval zhruba 32 a když se nepostupovalo opatrně (dealokovat už nepotřebnou paměť před alokací nové; zní to jednoduše, ale tohle byl ve skutečnosti docela složitý krok) tak systém havaroval. Se 64 gigama jsem měl velkou rezervu a tyhle problémy ustaly. (Pak jsem zjednodušil výpočet (použil jednodušší model) a najednou nebylo tolik paměti potřeba.)

Taky občas spadne správce oken, z toho se dá vybruslit přepnutím na jiného (a pak třeba zase zpátky, nebo zpátky až při dalším jeho pádu). Ve windows se z této situace dostat nedá (ten má snad jen jediného správce oken), nebo se mi to nikdy nepodařilo. Je fakt, že tohle jsem už dávno nezažil, ale svého času se to stávalo.