Portál AbcLinuxu, 2. května 2025 15:38
Já nevidím jediný důvod proč bych se měl "probudit" v nějaké instanciAko sa potom dokážeš vyrovnať so životom? Každú (obrazne) sekundu vzniká nová inštancia...
v MP měli to scanování nedestruktivní...Vim, ale zdá se mi to nereálné.
Nejen že při všech "destruktivních" metodách dotyčný zemře, ještě horší je to, že to bude jen z jeho pohledu,IMHO to je zcela umely problem. Rekl bych, ze 'dopredna kontinuita' vedomi je jenom iluze. Existuje pouze zpetna kontinuita (dana historii, vzpominkama, celkove vnitrnim stavem). Tedy ze neni jedno vedomi, klouzajici v case, ale v kazdem okamziku jine vedomi, ktere ma pouze vzpominky na predchozi vedomi a vice ci mene spojitou (jednosmernou) navaznost na ne. Pri takovem pohledu jsou original i kopie zcela ekvivalentni a neni logicky problem s tim, ze original i kopie jsou zaroven jedna a a sama a dve ruzne osoby. Takove 'zabiti' originalu bezprostredne po vytvoreni kopie se moc nelisi od situace, kdy clovek usne (a tedy docasne ztrati vedomi).
IMHO to je zcela umely problem. Rekl bych, ze 'dopredna kontinuita' vedomi je jenom iluze. Existuje pouze zpetna kontinuita (dana historii, vzpominkama, celkove vnitrnim stavem) ... Takove 'zabiti' originalu bezprostredne po vytvoreni kopie se moc nelisi od situace, kdy clovek usne (a tedy docasne ztrati vedomi).To je druhá možnost. Například kdyby se spojila kryogenika a destruktivní scanování, tj. člověk by byl prvně zmražen na teplotu blíkzkou absolutní nule (takže by byl de facto mrtvý), následně oscanován (např. protože by to byla jediná metoda jak se vypořádat z problémy pramenícími z principu neurčitosti) a tím dematerializován a následně zase poskládán částici po částici, tak by bylo problematické říct, jestli je to originál nebo kopie. A co teprve, kdyby se použila jenom část originálních částic ... i když ono je to vlastně putna, protože elementární částice sami o sobě jsou vzájemně neodlišitelné. Pokud tedy není možné žádným způsobem odlišit originál a kopii, ztrácí tyto pojmy smysl. Pokud originál existuje stále, musí tudíž stale a nepřerušeně existvat i vědomí (tedy pokud nevěříme na nehmotnou a nesmrtelnou duší). Proto bude pro subjekt nemožné rozlišit, jestli byl po zbražení rozebrán a zase složen, nebo s ním před rozmražením neudělali nic, v obou dvou případech se vzbudí stejný. Když tedy není možné (bez znalosti historie) z vnějšku rozlišit, jestli jsme umřeli a vzbudila se kopie, nebo jsme jen opravdu tvrdě usnuli a zase se vzbudili, můžeme to poznat i my? Bohužel je tato otázka principiálně nezodpověditelná, protože jakmile je "originál" zničen, není možné z něj žádnou informaci získat (tedy alespoň pokud nevěříte na posmrtný život, spirististy a vyvolávání duchů). Je to taková obdoba otázky, co je uvnitř horizontu událostí černé díry (tedy pokud má slovo "uvnitř" v tomto kontextu vůbec smysl) - pokud to něco či někdo zjistí, tak to stejně nemůže sdělit ostatním.
Dokonce existují i názory, že tento krok je jen dalším logickým krokem přírodní evoluce, přičemž lidstvo je z tohoto pohledu pouze žebríkem, po kterém nová forma živcota, težící z toho nejlepšího z obou světů (jak přírodního, tak umělého), může vystoupat ke hvězdám.Jj člověk je vlastně chemická sloučenina tvořící umělé prvky (třeba ty prvky s amonovým číslem nad 100, antihmota).
S tím bych nesouhlasil. Duše je to, co mi prasklo, když jsem vytáhl kolo z garáže.To se vzájemně nevylučuje :)
Vidím, že je to čistě teoretická diskuze. Osobně bych si nepřála být nesmrtelná a vím, že mnoho lidí také ne. Smrt je přirozený jev, jen je těžké se s tím smířit, pro někoho. Viděla jsem smířené a vyrovnané lidi před smrtí a není to depresivní pohled ani pocit. Myslím, že nesmrtelnost je utopie, zvlášť když chceš uchovat osobnost člověka. Tělo umíme udržet uměle naživu už teď, ale je to takový zásah do organismu, že i když zůstane osobnost - neodumře mozek, nedojde-li k žádnému poškození mozku, osobnost toho člověka se záhy změní prodělanou zkušeností.
Nečetla jsem blog tak soustředěně, nevím, jestli tam máš kmenové buňky, díky nimž se život dá prodloužit, půjde vyléčit řada nemocí, které jsou dnes neléčitelné. Výzkum léčby kmenovými buňkami je už celkem daleko, ale pořád se na něm pracuje. Ještě dlouho bude. Reálné šance na záchranu života má pupečníková krev, také stále probíhají výzkumy, ale pokud vím, už se pupečníková krev používá u léčby leukémií.
Já vím, ty píšeš o hypotetických možnostech nesmrtelnosti, což je zajímavé, ale pro mne úsměvné. Proto Ti sem vnáším kapku reality. Neměj mi to za zlé. Smrt je můj denní chleba. Lidé by si spíše měli konečnost svého bytí uvědomovat a pracovat na tom, aby se s tím koncem smířili. Ne do letargie, ale právě k reálnému nazření, že jednou stejně zemřu a chci, aby můj život byl smysluplný.
Vidím, že je to čistě teoretická diskuze.To už diskuze o nesmrtelnosti bývají ;) Kmenové buňky na nesmrtelnost nestačí, protože ty ostatní mají stále naprogramovanou sebevraždu. Jako léčba nemocí je to ale fajn. Jinak já s smrtí problém nemám, ta tě potká i když dosáhneš nesmrtelnosti.
chci, aby můj život byl smysluplný.Otázka je, co pro tebe znamená smysluplný. Jak jsem to pochopil já, jde o to aby človkěk byl šťastný, nebo ke štěstí směřoval pokud zrovna není.
vratim sa k zmrazovaniu.. skludom by mohli napumpovat nejaku novu tekutinu do cloveka ktora by bola upravena a nemuselo by dojst az k uplnemu zmrazeniu proste stacilo by nad bodom mrazu takyto clovek by bol akoze ako v spanku a prezil by aj 1000 rokov .. vhodne na kozmicke lety :)O jedné bych věděl, a není ani tak nová..
neviem ale mne sa ta kryogenika zda blbost. ale je tazke sa k tomu vyjadrovat. je dokazane ze clovek ak je mrtvy tak sa moze este po troch dnoch prebrat tak neviem mozno by sa to dalo aj so zmrazenym telom ak by ho nejakym zazracnym sposobom v momente rozmrazili bez chyb.Viz bod 2:
2. Člověka lze zmrazit, ale se současnou technologií ho nelze rozmrazit bez podstatného buněčného poškození. Musíte prostě doufat že to vědci v budoucnosti nějak vyřeší.Samotná kryonika není nesmrtelnost. Když by tě po 20 letech rozmrazili, byl by jsi na tom stejně jako teď.
v spanku a prezil by aj 1000 rokov .. vhodne na kozmicke letyNo to nevím. Aby když se po těch 1000 letech probudí nezjistil, že tam sice nakonec doletěl, ale už je tam pěkně velká kolonie těch, kteří tam přiletěli dříve díky přelomovému objevu, který nastal chvilku po jeho odletu
lebo clovek nikdy nevie a nechcel by som si vyskusat nazivo Resident Evil alebo nejaku podobnu beckovu zombie scenku.Toho bych se až tak nebál. Lidské tělo není připraveno přijímat lidské maso, které je co do složení už moc komplexní aby mohlo být využito. Takže je trošku nasládlejší, ale jinak moc chutné není. Je pravděpodobnější, že by tacoví hypotetičtí zombící živili třeba jetelí nebo listy ze stromů.
Nebo už jen to, že skenování nelze provést nekonečně rychle, tak výsledná kopie bude časově "rozmáznutá".Od toho to chce mrazit na teploty blízké absolutní nule. Jinak jestli to pujde nebo ne se těžko odhaduje, ale aproximací současné vědy se dá tvrdit že v tom zatím není principiální problém.
"All I'm saying is, there's a difference between _you_ and an exact copy of you, isn't there?"
I knew what he was doing, distracting me with one of our old fights, but I couldn't resist the bait, and as I marshalled my arguments, it actually helped calm me down some. Dan was that kind of friend, a person who knew you better than you knew yourself. "So you're saying that if you were obliterated and then recreated, atom-for-atom, that you wouldn't be you anymore?"
"For the sake of argument, sure. Being destroyed and recreated is different from not being destroyed at all, right?"
"Brush up on your quantum mechanics, pal. You're being destroyed and recreated a trillion times a second."
Tudíž z hlediska smysluplného prodloužení mé aktuální instance je absolutně nezajímavá.Použil by jsi teleport který by tě zabil a v kvantové kvalitě sestavil někde jinde? Navíc, jak už jsem psal, ve chvíli kdy je z tebe software spoustu podobných dilemat řeší sdílená paměť (buď formou přímého přístupu, nebo patche po ukončení) mezi více instancema, které se věnují každá něčemu jinému a vznikají/zanikají po vyřešení problémů.
Použil by jsi teleport který by tě zabil a v kvantové kvalitě sestavil někde jinde?Jednoduchá odpověď - nepoužil. Teleport není jízdní kolo, co si půjčíš, projedeš se na něm a pak ho vrátíš. Karbenátek taky není nové prase.
Jednalo by se o spoustu dat v řádu desítek až tisíců TB, ale to už dnes není takový problém.IMHO velmi výrazně výrazně více, je-li to vůbec možné. Odkaz na nějaký relevantní odhad? Navíc tu máme kvantovou fyziku, a její poznatky o měřitelnosti kvantového stavu částic. Takže myslím, že bez naprosto zásadních změn ve známé fyzice toto nebude možné.
Do budoucnosti se tak nedostane vaše zmražené tělo, ale pouze informace o vás, kterou bude možné s trochou štěstí (za předpokladu zachování Moorova zákonu a vynechání duše) emulovat na počítačích za pár desítek letExistuje-li něco, co označujete jako duše. Jsem toho názoru, že člověk je živý organismus pracující na základě stejných fyzikálních principů jako jakékoliv jiné organismy. Prostě takový "biologický stroj", jehož kompletní stav je dán strukturou a stavem částic, z nichž se skládá. Vede mě k tomu Occamův princip - prostě nevím o žádném poznatku, který by mě toto nejjednodušší vysvětlení nutil něčím komplikovat. Ale o tom tu již jednou dosti rozsáhlá filosofická debata byla.
IMHO velmi výrazně výrazně více, je-li to vůbec možné. Odkaz na nějaký relevantní odhad?Bohužel nemám, četl jsem o tom už před nějakou dobou.
Navíc tu máme kvantovou fyziku, a její poznatky o měřitelnosti kvantového stavu částic. Takže myslím, že bez naprosto zásadních změn ve známé fyzice toto nebude možné.Existuje několik možností - scan všech částic a jejich simulace (výpočetně náročné jako sama realita) a scan s rozlišením neuronů (předpokládá lepší pochopení neuronů a jejich funkce) a jejich následná simulace s přibližnou emulací těla a jeho podnětů. Druhá možnost by mohla být realizovatelná během pár (desítek) let, otázka je, jestli to bude fungovat.
Vede mě k tomu Occamův princip - prostě nevím o žádném poznatku, který by mě toto nejjednodušší vysvětlení nutil něčím komplikovat.Však já s tím více/méně souhlasím, dal jsem to tam jen jako perličku :)
Jsem toho názoru, že člověk je živý organismus pracující na základě stejných fyzikálních principů jako jakékoliv jiné organismy.S tím zásadně nesouhlasím, protože to není pravda
Vede mě k tomu Occamův princip - prostě nevím o žádném poznatku, který by mě toto nejjednodušší vysvětlení nutil něčím komplikovat.Já takový poznatek mám - mám vědomí. Tj. když se praštím, tak cítím bolest. Obecně jádrem všech podobných problémů je "Jaká je definice vědomí." Jenom fakt, že neexistuje přesná definice vědomí naznačuje, že tady něco nehraje.
S tím zásadně nesouhlasím, protože to není pravdaTo jako že zrovna lidé používají silnější zákony, které drtí ty fyzické? :)![]()
Já takový poznatek mám - mám vědomí. Tj. když se praštím, tak cítím bolest.To není důkaz duše, ale nervové soustavy :S Něco jiného je výraz "Myslím, tedy jsem."
To jako že zrovna lidé používají silnější zákony, které drtí ty fyzické? :)Fyzikální zákony jsou jenom odpozorovaná pravidla chování okolního světa. A současná fyzika vůbec nebere vědomí v úvahu a nedokáže ten jev vysvětlit. A to říkám jako velmi racionální člověk ;)
To není důkaz duše, ale nervové soustavy :S Něco jiného je výraz "Myslím, tedy jsem."To tvrzení je v jádru ekvivalentní s "Myslím, tedy jsem." Nervová soustava dokáže popsat mojí reakci na bolest ale ne pocit bolesti.
A současná fyzika vůbec nebere vědomí v úvahu a nedokáže ten jev vysvětlit.Proč by taky fyzika měla brát v úvahu zrovna vědomí? Tj záležitost filosofů a vědců z oblasti neuroscience. Fyzika může popsat (a taky popisuje) model na kterém pracuje mozek.
To tvrzení je v jádru ekvivalentní s "Myslím, tedy jsem."To tedy není. Jsou lidé kteří bolest necítí a organismy bez mozku (třeba mořská hvězdice), které jí cítí, ale rozhodně si sebe neuvědomují.
Proč by taky fyzika měla brát v úvahu zrovna vědomí? Tj záležitost filosofů a vědců z oblasti neuroscience. Fyzika může popsat (a taky popisuje) model na kterém pracuje mozek.Z mnoha důvodů. Např. protože aktuální stav vědomí je jediná věc, kterou si můžeme být 100% jisti. Nebo protože prostřednictvím vědomí pozorujeme okolní svět a následně vytváříme fyzikální model světa.
To tedy není. Jsou lidé kteří bolest necítí a organismy bez mozku (třeba mořská hvězdice), které jí cítí, ale rozhodně si sebe neuvědomují.Jádro obou tvrzení je "Mám vědomí (dokážu mít pocity), takže existuji.", alespoň já to tak chápu. Ta chobotnice bez mozku bolest cítí nebo pouze na bolest reaguje?
Ta chobotnice bez mozku bolest cítí nebo pouze na bolest reaguje?Je to hvězdice a nemám tušení. Co třeba pes, ten podle tebe cítí, nebo reaguje?
Ne, je to jediná věc, kterou si můžu být zcela jistý.
Co třeba pes, ten podle tebe cítí, nebo reaguje?Ho někdy pleskni novinama přes čumák a uvidíš sám.
Tj. když se praštím, tak cítím bolest.
A co jako? Tohle je triviální úkol pro nervovou soustavu.
problem je ten ze miesate klasicke programovanie kde sa zapisuje prikaz po prikazu so samouciaciam sa paralelizmom akym je mozog.. neuronove siete....
jedinou moznostou je vytvorit umelu nervovu siet do ktorej by sa prekopyrovalo vedomie z normalneho mozgu s tym ze telo by sa zabilo a vy by ste boli v robotovy beziaci na neuro procesore.. odporucam pozriet CAPRICU super serial to je
odporucam pozriet CAPRICU super serial to je:D Imho je to totální fail a ukrutná sračka. Míchání náboženství, zfetovaných vizí a rádoby pokročilé technologie není dobrý nápad. A ideály které motivují cylony/cylonku jsou směšně naivní (něco jako RUR, nebo frankestein). Jinak klasické programování je turing kompletní, jeho použitím můžeš naprogramovat jakýkoliv jiný turingův stroj, včetně neuronových sítí.
Ale u složitějších neuronových sítí simulovaných v Turingově stroji neznáme algoritmus, který by je dokázal natrénovat v rozumném čase (dejme tomu do exploze SlunceJá vím, ale v tomhle případě známe váhy a všechny ostatní potřebné hodnoty (ze scanneru), takže učení není nutné :)).
Ano, jenomže ta realita je fyzikálním modelem nepopsatelná. V případě laseru je realita modelem popsatelná.Realita je fyzikálním modelem popsatelná, vždyť o tom je celá fyzika. Na úrovni neuronů je to docela dobře známé: neuron. Na úrovni kvantové fyziky a částic trochu méně, pořád ale máme nějakou základní představu. Jak přesně to funguje ti v součesnosti nikdo nevysvětlí hlavně z důvodu, že mozek má tolik synapsí že je zatím nemyslitelné ho popsat celý.
Hello World!
. Tuto otazku jde prevest do fyzikalni reci - proc mely castice obrazovky v case t urcity stav. Vsechny otazky na ktere fyzika umi odpvedet, jdou prevest do fyzikalni reci (alespon me ted nic nenapada, oprav me pokud se mylim). Ale otazka vedomi nejde prevest na vyrazy, kterym fyzika rozumi. Jinymi slovy, nepredpokladam, ze mi Madar odpovi smysluplne na ceskou otazku.
Modelovat vedomi a chovani pocitace je neco zasadne odlisneho. Problem vedomi je zcela odlisny od jinych fyzikalnich jevu.Nevidim duvod, proc by tomu tak melo byt. Resp. proc by se v tom melo zkoumani vedomi nejak zasadne lisit od zkoumani jinych apriori nefyzikalnich problemu - jako treba chovani algoritmu, to sice lze prevest do fyzikalni reci, ale takovy prevod bude 'ztratovy', bude odpovidat na trochu jinou a omezenejsi otazku (jak se dany algoritmus bude chovat v konkretni implementaci na nejakem konkretnim pocitaci). Pokud budu tu otazku chtit resit v plne siri (jak se dany algoritmus bude chovat v libovolne sve implementaci na libovolnem 'vypocetnim zarizeni'), pak ta otazka dost dobrou fyzikalni formulaci asi nema. Mimo jine napr. vedomi, pokud bude uvazovat konkretnim zpusobem, tak muze take splnovat predpoklady vypocetniho modelu, pak otazka jak se bude chovat algoritmus obecne zahrnuje i otazku jak se bude chovat vedomi cloveka snaziciho se v mysli provadet kroky daneho algoritmu. Pokud predpokladas, ze cinnost vedomi obecne nelze prevest do fyzikalni reci, pak lze tezko predpokladat, ze cinnost vedomi zrovna interpretujiciho nejaky algoritmus lze prevest do fyzikalni reci.
Chovani algoritmu je otazka na model / teorii, ktara existuje pouze v hlavach lidi.To mas pravdu, je ale otazka, zda to same neplati i pro ostatni i pro jine vedecke otazky. Kdyz mluvim napr. o elementarnich casticich, tak mluvim o necem co skutecne existuje, nebo o fyzikalnich modelech? Tezko rici a nejspis to je vcelku jedno, pokud ty modely vytvareji spolehlive predikce. Rozdil je spis v tom, ze fyzikalni modely se apriori vztahuji (vytvareji predikce) k realite, zatimco informaticke a matematicke modely se vztahuji k cemukoliv, co splnuje predpoklady, bez ohledu na stav reality.
Ptam se, proc citim v tento okamzik na tomto miste bolest. Ta bolest je vec tykajici se skutecneho sveta.To je trochu ve sporu s timto a tvou soliptistickou definici citeni bolesti. Tam definujes citeni bolesti jako svuj subjektivni pocit, bez ohledu na stav reality, skutecneho sveta. Pokud mas otazku tykajici se bolesti ve skutecnem svete, tak dostane fyzikalnebiologickou odpoved tykajici se skutecneho sveta (sireni nervovych impulzu), tva otazka se ale zrejme netyka skutecneho sveta, ale tveho subjektivniho vnimani/vedomi, pak na ni zadnou smysluplnou odpoved nemame a nebudeme mit do doby, nez budeme mit ruzumne teorie popisujici a vysvetlujici vznik a funkci vedomi.
druha vec je otazka, jestli se mozek urcite chova presne podle fyzikalnich zakonu
druha vec je otazka, jestli se mozek urcite chova presne podle fyzikalnich zakonuUž z definice fyzikálních zákonů (velmi hrubě řekněme, že podle fyzikálních zákonů se chovají všechny objekty ve vesmíru) se podle nich chová. A kdyby se zjistilo, že se v mozku projevují nějaké další jevy v hmotě (asi jako se zjistilo, že pro rychle se pohybující tělesa se projevují deformace časoprostoru a že u dostatečně malých těles platí částicově-vlnový dualismus a princip neurčitosti), pořád jsou to fyzikální zákony (ačkoli dnes třeba neznámé).
Fyzika se snaží vytvořit model reality, ale nedokáže popsat proč při určitém stavu hmoty vznikně vědomí.To není účelem fyziky. Tím se zabývají jiné vědy.
Jaké? Jiné vědy jsou většinou vyšší úroveň abstrakce fyziky,1. Existuji vedy, ktere s fyzikou nemaji primo nic spolecneho, nejsou empiricke, jsou deduktivni. Treba matematika nebo teoreticka informatika. Samozrejme se castecne ovlivnuji (napr. velka cast matematiky byla vyvinuta kvuli potrebam fyziky), ale prima souvislost tam neni. 2. Zavisi na presne definici fyziky, ale myslim, ze rozumne definice nebudou tvrdit, ze fyzika se snazi vytvorit model cele reality. Fyzika proste modeluje zakladni mechanismy, na zaklade kterych svet funguje (resp. vytvari teorie umoznujici predikce o nich). Nektere vedy z techto mechanismu take primo vychazeji (treba mnohe 'low-level' obory chemie ci biologie), na ne je pak mozne nahlizet jako na vysi uroven abstrakce fyziky. Jine vedy ci jejich obory (zejm. ruzne deskriptivni obory napr. cast biologie, ktera popisuje a klasifikuje jednotlive organismy) pak vychazi z poznatku, ktere jsou z hlediska fyziky irelevantni. 3. Astrologie a ostatni pavedy nejsou povazovany za pavedy proto, ze by nevychazely z fyziky, ale proto, ze nepouzivaji vedeckou metodu, nesnazi se sve teorie poctive srovnavat s realitou, overovat ci vyvracet. Misto toho typicky stoji na 'davnych moudrech' ci symbolickych analogiich.
které se pak pomocí luminoforu změní na fotonyNo to klidně můžeš, protože zrovna tu část kde se elektrony mění na fotony jsem moc nepobral.
Abych problém zjednodušil na minimum, jak je možné, že když je určitá skupina fyzikálních částic ve stavu X, tak cítím bolest (viz můj komentář v 1:06, poslední odstavec).Jednoduše. "Pocit" je jen aktuální nastavení nějakých proměnných, (jeden stav v konečném automatu), který určí, jak budeš dál reagovat. Nic víc.
jakto že při zvýšené hladině XYZ cítím bolestJak definujete "cítím bolest"? Podle mě je pocit bolesti pouze určitý stav mozku, resp. celého těla. Znáte-li něco z obecné teorie systémů, pak když "cítím bolest", se systém jménem lidské tělo nachází v určitém podprostoru ze svého stavového prostoru. Teď tedy předpokládám, že stav každé částice lze popsat (což neznamená, že jej lze zvnějšku změřit). Pak: "jak to, že cítím bolest?" - protože určitý podnět přivedl mé tělo do stavu, jehož součástí je to, čemu říkáme pocit bolesti. Co vás vede k tomu, že je v tom něco složitějšího, zatím nepoznaného.
Bolest je jeden ze stavů vědomíPodle mě není třeba zavádět pojem vědomí. Spokojím se s definicí, že bolest je určitá podmožina stavu hmoty, ze které je vytvořen organismus.
Můžu se pokusit ten stav vědomí převést na slova, ale žádná exaktní definice z toho nevejde.Ano, je to natolik komplexní, že to nelze popsat slovy. Lidský jazyk na to nestačí. Já ale myslím, že ten stav lze popsat "na papíře" nebo nějakými rovnicemi apod. To, čemu lidé říkají bolest, lze částečně pozorovat/měřit na CT. Jenže CT měří jen velmi malou část stavového vektoru lidského těla. Můžeš říkat, že tohle je "vedlejší", fyzikální projev bolesti, která je sama o sobě něco víc. Podle mě je dostatečná definice, že bolest JE ten stav hmoty. Představ si, že dokážeme "pocit bolesti" přesně naměřit jako fyzikální veličiny. A následně dokážeme hodnoty těchto veličin "vnutit" tělu (přivedením elektrických signálů apod.). Pak ten člověk podle mě zase bude cítit bolest. Proč v tom hledat něco víc?
Ty říkáš, že když je skupina částic tvořících moje tělo v určitém stavu, tak cítím bolest. Otázka je, jakým fyzikálním mechanismem to je možné? Proč když uspořádám částice určitým způsobem, tak jako vedlejší produkt vnikne bolest.Ano, to říkám. Není to žádný speciální mechanismus. Když před sebou mám vhodně uspořádanou hmotu, vidím zeď, stůl, etc. - jakým fyzikálním mechanismem? To je podle mě to samé. Bolest nevnikne jako žádný produkt. Ten stav hmoty, to JE bolest, její fyzikální - částicová reprezentace. Prostě určitému uspořádání hmoty uvnitř těla (nebo jen mozku) říkáme bolest. Je to informace. A nosičem té informace je stav hmoty. Jinému uspořádání říkáme "stůl", "počítač", ... Víc v tom nemám důvod hledat.
Druhý myšlenkový experiment. Vytvořím program, který bude přesně simulovat mé tělo podle platných fyzikálních zákonů v okamžiku kdy cítím bolest. Nejprve spustím program na počítači, abych ověřil, jestli funguje. Pak budu běh programu simulovat pomocí tužky a papíru. Je to zdlouhavé, ale možné. Bude moje simulované já cítit bolest?Heh. Za předpokladu že je mozek turingův stroj nezáleží na platformě ani rychlosti emulace jiným turingovým strojem. Simulovaný mozek tedy bolest cítit bude, proč by necítil?
Samozřejmě že ne, tvrdit že "někdo" cítí bolest, protože jsou určitým způsobem popsané cáry papíru je nesmysl. Tenhle argument je možné rozvádět ještě do větších absurdit, ale snad je pointa jasná.Tohle mi přijde jako dost nepodložené tvrzení. Naše realita může být jen složitý celulární automat a tak cítíš bolest jen proto, že se někde přepínají stavy buněk (pohybují základní částice).
Heh. Za předpokladu že je mozek turingův stroj nezáleží na platformě ani rychlosti emulace jiným turingovým strojem. Simulovaný mozek tedy bolest cítit bude, proč by necítil?Ok, dovedu tu myšlenku ještě dál. Turingův stroj dokážu emulovat posouváním zrnek úísku na pláži nebo taky posouváním atomů. Existuje přibližně nekonečno způsobů jak převést stav počítače na skupinu částic. Když vezmu dostatečně velký kus hmoty, lze ho chápat jako stav počítače cítící bolest, zakódovaný do poloh a stavů částic hmoty. Takže na světě v tuhle chvíli cítí bolest nepředstavitelný počet zakodovaných bytostí. Což mi přijde dost ujetý.
a tak cítíš bolest jen proto, že se někde přepínají stavy buněkAle proč cítím bolest, když se přepínají stavy buněk?
Ok, dovedu tu myšlenku ještě dál. Turingův stroj dokážu emulovat posouváním zrnek úísku na pláži nebo taky posouváním atomů. Existuje přibližně nekonečno způsobů jak převést stav počítače na skupinu částic. Když vezmu dostatečně velký kus hmoty, lze ho chápat jako stav počítače cítící bolest, zakódovaný do poloh a stavů částic hmoty. Takže na světě v tuhle chvíli cítí bolest nepředstavitelný počet zakodovaných bytostí. Což mi přijde dost ujetý.Drsné, že? Je skoro jisté, že se tam objevují i všechny soubory co mám v počítači. Imho k tomu patří předpoklad kontinuálního výpočtu. Tzn někde v kosmickém šumu se sice objeví informace stejná jako člověk převedený na zrnka písku, ale v příští chvíli už tam není, protože jeto šum, ne pevně daný algoritmus. Dál taky záleží na pozorovateli - data nemají smysl, pokud jsou uložená způsobem který nikdo neumí přečíst.
šum, ne pevně daný algoritmusJak víš že šum (třeba bílý) není algoritmus? Zdroj. Tohle mě docela zajímá.
pokud to je algoritmus, tak ho nikdo z nás nechápe a neumí využít k ničemu jinému než k náhoděAlgoritmus náhodných čísel se používá třeba ke generování šumu (zdroják níže), který se dál používá k tvarování frekvenční obálky u signálu, takže IMHO smysl má a asi se dá využít i k něčemu jinému než jen k náhodě.
/* * This is a simple random number generator with good quality for audio purposes. * It consists of two polycounters with opposite rotation direction and different * periods. The periods are coprime, so the total period is the product of both. * * ------------------------------------------------------------------------------------------------- * +-> |31:30:29:28:27:26:25:24:23:22:21:20:19:18:17:16:15:14:13:12:11:10: 9: 8: 7: 6: 5: 4: 3: 2: 1: 0| * | ------------------------------------------------------------------------------------------------- * | | | | | | | * | +--+--+--+-XOR-+--------+ * | | * +--------------------------------------------------------------------------------------+ * * ------------------------------------------------------------------------------------------------- * |31:30:29:28:27:26:25:24:23:22:21:20:19:18:17:16:15:14:13:12:11:10: 9: 8: 7: 6: 5: 4: 3: 2: 1: 0| <-+ * ------------------------------------------------------------------------------------------------- | * | | | | | * +--+----XOR----+--+ | * | | * +----------------------------------------------------------------------------------------+ * * * The first has an period of 3*5*17*257*65537, the second of 7*47*73*178481, * which gives a period of 18.410.713.077.675.721.215. The result is the * XORed values of both generators. */ mpc_uint32_t mpc_random_int(mpc_decoder* p_dec) { #if 1 mpc_uint32_t t1, t2, t3, t4; t3 = t1 = p_dec->__r1; t4 = t2 = p_dec->__r2; // Parity calculation is done via table lookup, this is also available t1 &= 0xF5; t2 >>= 25; // on CPUs without parity, can be implemented in C and avoid unpredictable t1 = Parity[t1]; t2 &= 0x63; // jumps and slow rotate through the carry flag operations. t1 <<= 31; t2 = Parity[t2]; return (p_dec->__r1 = (t3 >> 1) | t1 ) ^ (p_dec->__r2 = (t4 + t4) | t2 ); #else return (p_dec->__r1 = (p_dec->__r1 >> 1) | ((mpc_uint32_t) Parity[ p_dec->__r1 & 0xF5] << 31)) ^ (p_dec->__r2 = (p_dec->__r2 << 1) | (mpc_uint32_t) Parity[(p_dec->__r2 >> 25) & 0x63]); #endif }A proč tahle otázka? Nejsem schopen určit rozdíl mezi úzkopásmovým bílým šumem a frekvenční modulací s frekvencí posouvající se v čase dostatečně rychle aby byla vnímatelná právě na pozice dány právě tímto algoritmem (ale stejně tak můžu použít libovolné jiné data pro ty pozice, jinak hranice je samozřejmě právě hranice úzkopásmového šumu). Prostě po pár Montyho zápiscích deklaruju svůj stav jako: úplně v řiti z toho. Takže jestli zadržuješ nějaké důležité informace o tom, že šum a algoritmus jsou dvě různé věci, tak ať tě ani nenapadne si je pro sebe syslit.
Takže na světě v tuhle chvíli cítí bolest nepředstavitelný počet zakodovaných bytostí. Což mi přijde dost ujetý.Ani ne, když si uvědomíš, že máš plný disk dětského porna (a stačí jen najít vhodný dešifrovací klíč).
Ale proč cítím bolest, když se přepínají stavy buněk?Protože tvůj pocit bolesti JE ten stav buněk.
Ani ne, když si uvědomíš, že máš plný disk dětského porna (a stačí jen najít vhodný dešifrovací klíč).Možná bych ani nemusel použít šifrovací klíč :) No ale vážně - v případě že to je pravda by mimo jiné nemělo smysl posílat peníze na charitu nebo pomáhat lidem. Ve vesmíru umírají hlady kvazilióny bytostí, jaký smysl má pomáhat jedné z nich?
Protože tvůj pocit bolesti JE ten stav buněk.Je jedno jak si stav buňek pojmenuji. Ptám se proč cítím bolest.
Ptám se proč cítím bolest.
Abys byl upozorněn na problém (poškození části těla). Že je to nepříjemné? Ano, jinak bys to mohl ignorovat. Najdi si něco o lidech s takovou poruchou, že necítí bolest.
No ale vážně - v případě že to je pravda by mimo jiné nemělo smysl posílat peníze na charitu nebo pomáhat lidem. Ve vesmíru umírají hlady kvazilióny bytostí, jaký smysl má pomáhat jedné z nich?Z hlediska vesmíru žádný. Z tvého uhlu pohledu můžeš chtít pomoct, nebo ti to vadí. Navíc lidé se kterými můžeš interagovat jsou poněkud hmotnější než teoretičtí, v náhodě zformovaní. Posíláš peníze na charitu, btw?
No ale vážně - v případě že to je pravda by mimo jiné nemělo smysl posílat peníze na charitu nebo pomáhat lidem. Ve vesmíru umírají hlady kvazilióny bytostí, jaký smysl má pomáhat jedné z nich?Sorry, ale to už nemá naprosto nic společného s libovolnou vědou, ale je to věcí morálky.
Je jedno jak si stav buňek pojmenuji. Ptám se proč cítím bolest.
stavem vědomíStav programu je fyzikální proces?
od jádra problémuOd něčeho na čem se tady většina shodne, že není problém krom jednoho zaseknutého kolovrátku, který tvrdošíjně odmítá ostatní názory, popírá je a furt si mele dokola to svoje? To není urážka, to už je opravdu zoufalá snaha dostat se ze smyčky.
Kdezto pocit bolesti zaprve nejde rozebrat na castiOk, takže když lokalizuju veškeré částice (senzory v kůži počínaje, neurony v mozku za reprezentaci bolesti konče) v těle a vytrhám je, tak co? Tak nikdy bolest cítit nebudeš ani nebudeš vědět že něco takového existuje. Stejně jako když vymažeš část kódu v programu jež je za bolest v něm zodpovědná. Já tu analogii vidím.
a zadruhe kdyz reknes ze bolest citiss kvuli aktivaci tohoto mozkoveho centra, tak furt nebudes vysvetlovat proc pri aktivaci toho centra citis bolest.Ty jo, to se s tebou furt motáme v kruhu. Proč? Protože je to přírodní proces, jež se vyvinul staletími evoluce (nebo návrhářem, bohem, čímkoliv – to teď neřeším), který má zabránit poškození nebo terminaci jedince. To je důvod bolesti, pokud teda důvod musí mít. Toť můj názor.
Vidím stůl -- zrakem jsem přijal nějaká data a mozek je zpracovává: rozpoznává tam známý tvar a objektu přiřazuje štítek "stůl", nebo v případě kultury, která nezná stoly, huláká, že ten objekt nezná.Čistě pro zajímavost: Začínám být stále více a více názoru, že ve skutečnosti mozek nic
nevidí(ve smyslu že nevnímá bitmapu, ve které by analyzoval tvary a těm přiřazoval štítky), ale že to co snímají bulvy předává dál nějaké analýzační jednotce, která objekty z obrazu extrahuje a modeluje někde v bufferu bokem do podoby nějakých vertexů s texturami (podobně jako GFX jednotka grafické karty) a pravděpodobně i jinými vlastnostmi (objem,… a ještě to možná prolíná s informacemi od ostatních smyslů) a že to co vnímáme není přímo signál ze sítnice, ale právě z toho virtuálního světa uvnitř bufferu. Vysvětlovalo by to dobře některé jevy (psychovisuální maskování, halucinace, vnímání slepých, …)
Protože pak se zase budu ptát, jakto že stavy které jsem pojmenoval "bolest", jsou tak nepříjemné a bolestivé.Protože to jsou stavy kdy hrozí nebo existuje nějaké poškození organismu.
2)Ano, je to prakticky to samé. Robot zdetekuje stůl a v souladu se svým kódem zapískám. Já uvidím stůl a v souladu se svým mozkem na něj třeba položím talíř s obědem, začnu analyzovat data (přemýšlet kdo a proč ho takhle blbě postavil a podobně).
3)Zcela logicky nikoliv, on nereaguje na základě podnětů ale na základě vůle operátora a sám ani žádné podněty (vyjma příkazů přes dálkové ovládání nepřijímá).
4)Hodně chabý pokus vyrobit příklad ad absurdum :) Ty předpokládáš (IMO chybně) že "cítit bolest" je něco víc než jeden stav ve FSM. A z toho vyvozuješ, že simulované já bolest cítit nemůže, tedy že i kompletní simulace člověka je nemožná. Jenže, pokud "cítit bolest" skutečně je jen konkrétní stav mozku (a zatím jsem neslyšel důkaz, proč by to tak být nemělo) pak skutečně ten odsimulovaný kus mozku bude ve stavu "cítím bolest" a bude reagovat přesně tak, jak by reagoval člověk co nějakou bolest cítí.
Protože to jsou stavy kdy hrozí nebo existuje nějaké poškození organismu.Ale auto necítí bolest když hrozí nebo existuje jeho poškození. 2) Jednotlivé části chování robota lze rozložit na menší části, až na nejnižší úroveň, což jsou změny stavů fyz. částic. Ale "vidím židli" ne. 3) Dejme tomu, že sem 10x menší a budu v jeho hlavě místo mozku, přijímat a odesílat signály do nerv. soustavy. Od normálního člověka ten stroj bude nerozlišitelný. Jaktože logicky necítí bolest? Ano, jedná na základě operátora, jenže to je nemsyslný argument, protože mozek normálního člověka je vlastně taky operátor. Co přesně činí vnitřní strukturu normálního člověka tak odlišnou od toho co má místo mozku mě, že jeden cítí bolest a druhý ne? 4) Nikdy nepochopím, proč je tenhle problém pro mnoho lidí tak těžko pochopitelný :) V jádru to je naprosto jednoduché, ale těžko vysvětlitelné. Skoro mi to přijde jako kdybych nevidomému vysvětloval zelenou barvu. No ale k věci... Je jedno jak si ten stav hmoty pojmenuju, ale jakto, že některé jsou příjemné a některé ne? Ty můžeš říct "Když si zlomíš ruku, tak nervová soustava vyšle signál do mozku, tam se aktivují tyto neurony atd. a proto cítíš bolest". Ale jakto, že když jsou neurony v jistém stavu, tak to vnímám jako nepříjemný pocit?
Ale auto necítí bolest když hrozí nebo existuje jeho poškození.
Auto, podobně jako jednodušší organismy nemá nervovou soustavu nebo její ekvivalent.
Ale "vidím židli" ne.
Jakto?
Fyzika nedokáže vysvětlit, proč vidím zelenou barvu, když je napětí 1V - to je ten problém.Podle mě dokáže. Prostě napětí 1 V spustilo nějaký trigger, pak to synapsemi probublalo až do motorického centra a tam se koordinovaly svaly na ruce tak, aby se postupně zmáčkly klapky
v i d í m z e l e n o u
a kliklo na Odeslat :).
(Pro serióznější analýzu doporučuji nějak nadefinovat stav „vidím zelenou“. Zatím je to pořád na úrovni stavu konečného auto*matu.)
A moje definice - "vidět zelenou" je stav vědomí / pocit, který mám, když se mi do oka dostane foton se zelenou vlnovou délkou.Nebo též: "vidět zelenou" je stav registrů, který počítač má, když se mu do webkamery dostane foton se zelenou vlnovou délkou.
Taky všimni si, že aktuální stav vědomí je jediná věc, kterou si můžeš být naprosto jistý.No jasně, tak program si taky může být jistý jenom svým paměťovým prostorem. To pramení z toho, že samotné vědomí používáš pro vyhodnocování a uchovávání informací. Vlastním vědomím si nemůžeš být nejistý, protože nemáš HW, který by si mohl být jistý tím, že je vědomí nejisté (infinite loop).
Nebo též: "vidět zelenou" je stav registrů, který počítač má, když se mu do webkamery dostane foton se zelenou vlnovou délkou.Ano, takhle to klidně definovat můžeš.
No jasně, tak program si taky může být jistý jenom svým paměťovým prostorem. To pramení z toho, že samotné vědomí používáš pro vyhodnocování a uchovávání informací. Vlastním vědomím si nemůžeš být nejistý, protože nemáš HW, který by si mohl být jistý tím, že je vědomí nejisté (infinite loop).Moc se mi tohle analogický přirovnání nelíbí, program a moje vědomí je něco jiného, ale to se zase dostanem do diskuze, kterou tady vedu v několika vláknech...
program a moje vědomí je něco jinéhoJo a v čem? Dle mého názoru furt odpovídáš podle předem daného algoritmu a furt ho ne a ne změnit.
Pokud mi chceš říct, že killnutí program bolí podobným způsobemNe, já jen říkám, že hypoteticky může.
tak promiň, ale jsi neskutečně mimo.Když to říká ten, co ví jak to
skutečnosti je, tak to budu asi svůj názor muset zvážit, že?
a proč tento stav pojmenovat bolestNo klidně ho můžeme pojmenovat
kuře na paprice. Ty asi nemáš moc společného s informatikou, že?
Mám hodně společného s informatikou, proč?Že ti pravděpodobně nic neříká problém reprezentace dat (teda on to asi není problém).
sama sebe neuvědomujíProto jsem nenapsal
schopné i uvědomovat si sebe, ale
schopné i uvědomovat si.
Mít vědomí a uvědomovat si je něco jinéhoPopiš v čem. To mám z Wikiny, ne z vlastní hlavy.
(Kdybych chtěl být opravdu, ale opravdu hnusný, zeptal bych se "jak to víš?" )To není hnusný, tenhle argument jsem slyšel mnohokrát a uvažování jako tohle naznačuje posun diskuze o krok dále
Protože kámen nemá prostředky pro zpracování informací, a tedy ani pocitů. Robot, oproti tomu, má nějaké prostředky pro zpracování informací, ale nejsou dostatečné, a hlavně, typické robot není konstruován na prožívání pocitů (protože to není jeho účel).Ale zpracování informací je de facto změna stavů fyz. částic. Kamen taky zpracovává informace. Je to jedoduchý stroj, který detekuje velkou sílu. Když do něj praštíš silně, tak se rozbije. Jak bys zkonstruoval robota na prožívání pocitů si absolutně nedokážu představit a nevěřím že to jde.
Vždyť to je přesně to, co celou dobu říkám "Vidět zelenou" znamená "dostat se do stavu mysli příslušně souvisejícího s předchozími stavy, kdy jsem viděl zelenou"Jenom aby nevzniklo nedorozumění, stav mysli je pro mě synonymum pro stav vědomí nebo pocit.
Koukám :-PA co vidíš
mě nezajímáTak co tady potom otravuješ?
Proč rozpoložení částic hmoty v kamenu žádný pocit nevyvolává.Protože je to jen rovnoměrná struktura krystalů jež nevykonává kód? Kdyby byl člověk rovnoměrná krystalická mřížka, též by asi žádné pocity nevyvolával.
Když od toho stavu mysli odstraním různé asociace, název barvy atd. tak zůstane pouze "vidění zelené". A to je věc, kterou robot nemá.Tuhle větu nechápu.
http://en.wikipedia.org/wiki/Philosophical_zombieTohle je mého názoru kravina. Pokud něco vykazuje veškeré znaky chování jako vědomí a přitom to není vědomí, tak podle velice jednoduché logiky musí být minimálně jeden znak chování odlišný a pak už to skutečně není vědomí. Existence světa ve kterém se vše chová přesně jako v tom našem a přitom je bez jediného vědomí je tím logicky docela jednoduše vyloučena.
http://en.wikipedia.org/wiki/Mind–body_problemŘíká ti něco pojem
spor o pojmy obecné? Tak snad 16. století to bylo. A já myslel, že to Einstein se svým e=mc2 a myšlenky dualismu zcela rozseknuli. No asi ne no.
zdrojové kódy člověka pod postelí nemám<troll>Máš je kompletní v sobě a má to jenom 3 Gbp.</troll>
Aktuální lékařská věda soudí, že bezprostředně po narození člověk nevidí nic, protože ještě neumí dekódovat signály přicházející z očí. Chybí právě to, co označuješ (právem) za zásadní - přiřazení významu. Zrakové centrum ještě nic neumí, ani identifikaci tvarů a barev (možná něco málo, co dělá mozkový kmen, resp. prodloužená mícha). Hardware už je nainstalován, jsou tam už připravené neurony, kompletní nervová dráha až k oku, ale všechny analýzy se musí teprve naučit. Dokonce i tak základní věc jako sledování pohybujícího se objektu se člověk naučí až po pár týdnech života. Koordinace pohybů ruky se sledovaným objektem, identifikace prostorových objektů apod. se učí ještě déle, celé měsíce.To by bylo úžasné.
Pokud to fyzika nevysvětluje, tak pak to potvrzuje moje tvrzení, že fyzika úplně nepopisuje realitu.Realita a to co vnímáš ty jsou dva naprosto rozlišné pojmy. Ty si jen myslíš, že to je realita. Možná kdyby si nebyl tolik egocentrický, byl by si schopen připustit, že svět nevypadá tak jak ho ty vnímáš a asi by si neměl tak moc problémů s tolika pojmy. Celý problém.
Já nejsem egocentrickýTo sotva.
určitě ne nijak mimo průměrMožná v tom to bude. Ono není tak dávno co si průměr myslel, že země je placka (protože placku vidí).
Tak schválně definuj co to je realita.To co vnímám, jsem schopen pochopit + to co nevnímám a nechápu ale je to možné to pochopit.
Velmi podobný názor na vnímání barev vyslovil i vědec Schrodinger
The sensation of colour cannot be accounted for by the physicist's objective picture of light-waves. Could the physiologist account for it, if he had fuller knowledge than he has of the processes in the retina and the nervous processes set up by them in the optical nerve bundles and in the brain? I do not think so.?
I do not think so? Není to důkaz, ale pouze názor.
problému? Teda aspoň já v nich ten rozpor nevidím. IMHO to není ani tak problém fyzikální a psychologický jako spíš matematický.
já třeba zelenou vidímTěžko. Vidíš určitě odstíny zelené, ale čistou zelenou by si byl schopný detekovat těžko (na barvy je lidský visuální systém ještě míň citlivý než na čisté světlo). Ty si jen myslíš, že to co vidíš je zelená. Celý problém. Dokonce existuje kombinace barev, které nejsme schopni vnímat.
Pokud chceš někomu něco vysvětlit, musíš se snažit natáčet myšlenku různými způsoby, aby byla naděje, že se dostane dotyčnému do hlavy. Když to nejde jedním způsobem, zkoušíš ji přeformulovat, až se nakonec chytí (někdy také ne).Vidím to zcela stejně :) Já si myslím, že naprosto chápu jak to lidi jako ty myslí :) Ale cítím určitou bezmoc při pokusech vysvětlit moji myšlenku. Možná je problém v tom, že ten můj argument je založeném na úplně jiném principu než vědecké argumenty - je založený na pocitu, nebo lépe řečeno na stavu vědomí.
Pokud se pro tebe duše = vědomí tak ano. Jinak nevím jak pojem duše definuješ. Ale není to víra - např. vím že teď cítím zimu - to není víra, to je nezpochybnitelný fakt (můžem se hádat jestli je pojmenování "zima" pro ten stav vědomí správný, ale to je něco jiného).Jo je fakt, že ti je zima, ale je víra, že to je něco jiného než algoritmická činnost mozku.
Kdežto fyzika je ve skutečnosti víra. Při všech měřeních jsme naměřili že g = cca 9.81. Věříme, že tomu bude i v budoucnu.No právě, že není, kdo dělá fyziku takhle, tak ji dělá špatně. Stačí dojít na severní pól a pak třeba na Kilimandžáro a tíhové zrychlení ti vyjde "brutálně" jinak.
Ale fyzikální zákony se klidně mohou z ničeho nic změnit. Prostě od zítřka se gravitační konstanta zdvojnásobí.V zásadě se klidně může, je docela možný, že to tak i stalo. Například během velkého třesku.
(můžeme si vytvářet milión různých teorií pro tomu tak je - např. žijeme v Matrixu a nastala chyba, ale v podstatě tvorba těch teorií je nesmyslná, viz Occamova břitva).A co myslíš, je z hlediska Occama pravděpodobnější, že máš duši, kterou nelze vysvětlit anebo, že jsi super složitý program reprezentující takový a takový signál jako bolest. Reagujícího na něj oznámením (zvuk, grimasa, křeč) okolí o tomto stavu vstupu ze senzoru (aby si ostatní činnost, při které se stal vstup aktivním spojili s možností poškození). A následným uložením do paměti jako stav, kterému je potřeba se vyhnout i třeba za cenu vyšší priority reakce než normálního běhu.
Samořejmě jsem to napsal špatně 9.81 je g. zrychlení, ale myslel jsem gravitační konstantu, která je pode fyz. modelu všude stejná (aspoň myslím). Každopádně snad chápeš co jsem tím příkladem chtěl sdělit.Aha ono mě to pak taky napadlo
Viz moje prvni veta v tomhle prispevku. A slovo pravděpodobnost není v nematematickém použití jasně definované. K tomu zbytku, ty jsi popsal fyzikalni jevy, ktere probihaji kdyz citim bolest. Ale ja celou dobu mluvim o pocitu bolesti. Ale to se zase dostaneme do argumentacniho kruhu, uz mi dochazeji sily snazit se furt dokola vysvetlit mou myslenku.Každopádně ale uznej, že i kdyby existovala duše podle tvé definice, tak by v celým tom procesu zaujímala minimální prostor. Většina místa v mozku by byl obrovský stroj, zpracovávající data jako v nějaké obří knihovně. Samozřejmě na mém pohledu ta věta ↑ skoro nic nemění
BTW Který živočich jako poslední by měl být schopen cítit bolest podle tvé teorie?Terminátor?
'James Trefil notes that "it is the only major question in the sciences that we don't even know how to ask."'Tolik k té bezmoci
Ona psychiatrie na začátku století vůbec byla celkem krvavé řemeslo.To jo. Nedávno jsem si četl o lobotomii a jejích počátcích a bylo mi z toho do blití. Aneb do mozku zarazíme hřebík, zašťouráme a máme lék na všechny psychické nemoci a jako vedlejší efekt továrnu na zombie.
No, ta lobotomie zrejme alespon nejake realne castecne uspechy mela.Tak samozřejmě, když vymažeš Windowsy, tak už chyby negenerují
Daleko drastictejsi me prijde treba pribeh doktora Cottona.Trochu mě ten článek připomněl:
„Milý příteli, zdá se, že je vážně narušena vaše životní rovnováha. Vaše tělo se začalo příliš roztahovat na úkor vaší duše a duše trpí …ale nezoufejte … já vás vyléčím. Začneme pěkně od začátku: nasaďte terapii číslo jedna.“
V okamžiku, kdy jsme zastavili čas cítím bolest. Jaktože při stavu hmoty v tomto okamžiku cítím bolest? To fyzika nedokáže vysvětlit.Jak vis, ze pri zastaveni casu budes tu bolest citit? Zkousels to?
Ne, bolest NENÍ název pro ten stav hmoty. Může za to aktivované mozkové centrum bolesti? Pak se budu ptát, jaktože při jistém rozpoložení částic tohoto mozkového centra cítím bolest?Bolest *je* nazev pro ten stav mozku. Tvoje otazka je stejne smysluplna jako: "Muze za to X? Pak se budu ptat, jaktoze pri A nastane A?" P.S.: Fyzikou se tu radsi moc neohanej, ze tomu moc nerozumis uz jsme si ujasnili v diskuzi o padu WTC
Jak vis, ze pri zastaveni casu budes tu bolest citit? Zkousels to?Nevim, to je jenom predpoklad, ale to je jedno, dejme tomu ze sem misto zastaveni casu myslel casovej interval 0.00001s.
Bolest *je* nazev pro ten stav mozku. Tvoje otazka je stejne smysluplna jako: "Muze za to X? Pak se budu ptat, jaktoze pri A nastane A?Už nevím jak to vysvětlit. Začínám si myslet, že lidé jako ty jsou opravdu jenom stroje. Asi sem fakt jedinej na světě. Ty sice jiste mas normalni projevy bolesti jako ja, ale prestavam verit, ze tu bolest opravdu citis.
P.S.: Fyzikou se tu radsi moc neohanej, ze tomu moc nerozumis uz jsme si ujasnili v diskuzi o padu WTCHehe, malem sem to prehlid jak to bylo maly ;) Prosim o konkretnost, fyzik nejsem, ale to neznamena, ze moje argumentacni pouziti fyziky je vzdy chybne :)
A postscript on high sampling frequencies: Before ending our discussion of discrete time sampling, consider a hypothesis concerning the nature of time. Time seems to be continuous. However, some physicist have suggested that, like energy and matter, time might come in discrete packets. Just as this book consist of finite nuber of atoms and could be converted into a finite amount of energy, the time it takes you to read the book might consist of a finite number of time particles. Specifically, the indivisible period of time might be 1 x 10-42 second (that's a 1 preceded by a decimal point and 41 zeros). The theory is that no time interval can be shorter than this because the energy required to make the division would be so great that a black hole would be created and the event would be swallowed up inside it. If any of you ou there are experimenting in your basements with very high sampling frequencies, please be careful.
Ty se na to prostě díváš naprosto špatným způsobem. Už se mi nechce na ten samej argument odpovídat furt dokola.No ono je to možná způsobený tím, že tvoje teorie s vysvětlováním končí brzy po té co samo vysvětlování začalo s tím, že v člověku je nepochopitelná entita tzv. duše. Kdežto (nejen) Gruntova teorie s přibývajícími znalostmi dokáže smysluplně vysvětlit víc a víc otazníků.
Fakt si myslíš, že to je tak triviální problém, když bezesporu jeden z nejlepších *fyziků* nesouhlasí?Každý se může mýlit. O tom právě vědecký přístup je "neposlouchat" jednoho člověka. A kdybys chtěl i tak protipříklad, tak třeba Alan Turing. Ten si myslel, že je stroj, kterému se sní, že je člověk. Kdyby žil stejne dlouho jako Schrödinger, tak by jistě učinil i další "kontroverzní" výroky.
In several of his philosophical writings, he defends the notion that qualia are not physical.A já s tím i v podstatě souhlasím. Jsem docela zastáncem Gaia teorie. Když už jsme u toho, když sešlehne Zemi nějaký meteor, může u toho cítit Země bolest? Těžko, je to jen kus šutru co nemá pocity. Jenže je to také hostitel spousty organismů a když to rozplácne nějakou skupinu z nich, tak můžeme velmi dobře definovat které z nich cítí bolest (nehleďme teď na fakt, že by se to rozplesklo takovou rychlostí než by si toho vůbec někdo všiml a že by to asi pravděpodobně ani nestačil cítit stejně jako zanedbejme že v případě takové situace jsou pocity asi to nejméně podstatné), tudíž část Země určitě bolest cítit bude. Nahlížíme-li tedy na Zemi z vesmíru (nebo ještě líp z pohledu nějakého obřího mimozemšťana) jako na celek, tedy nějaký superorganismus, můžeme také říct, že část tohoto superorganismu je schopna cítit bolest. Země je totiž jen vykonávací platforma života a i když se uvnitř vše řídí pomocí matematických zákonů (ani nemusí dle fyzikálních), tak se ty zákony nedají tak úplně použít jako v případě ostatních neosídlených planet, které jen kusy šutrů opravdu jsou. Stejné je to dle mého názoru s vědomím. Mozek je jen vykonávací platforma a i když se vše v mozku musí min. matematickými zákony řídit, samotná mysl už je spíš jako virtuální realita nebo program na kterou se fyzikální zákony sami o sobě moc nevztahují (spíš bych prostě řekl další vrstva, nic víc).
ale nedokážeš mi říct proč tu bolest cítímProč? Lidské tělo je prostě zařízeno / zkonstruováno / sestaveno tak, že na určitý vnější podnět (silná kolize s jiným objektem), reaguje změnou stavu, a jeden z aspektů té změny popisujeme slovy "cítit bolest". Stavem zde rozumíme kompletní popis uspořádání hmoty tvořící lidské tělo vč. stavu částic. Možná by stačilo zjednodušení na stav neuronů, ale to na podstatě diskuse nic nemění, a není to jisté.
Ale nedokáže vysvětlit proč tu bolest cítím.Když pošlu nějakému procesu co mi teď běží signál (ok, krom těch které ho okamžitě ukončí), cítí ten bežící proces ten signál?
Ale nedokáže vysvětlit proč tu bolest cítím.To vysvětlují zase jiné vědy než fyzika.
Změnit pevně zakořeněný názor je extrémně těžké.Tak ono to chce předložit nějaké důkazy ("myslím, že vědomí je něco nadpřirozeného" neberu jako důkaz)-
Lidé, obvzlášť ti technického zaměření, mají prostě v hlavě zadrátován materialismusTamtadadá: Nádherný předsudek. Akorát že zrovna počítačové vědy mají od materialismu asi tak daleko jako snad nic. Většinou když Ajťák chytne do ruk něco materiálního tak akorát způsobí zranění sobě, někomu jinému nebo jinou katastrofu (není to prvočíslo, ale další nádherný předsudek, který si v rámci demetizace můžu dovolit) a zrovna snaha materializovat nehmotné věci způsobuje ve světě digitálním velké problémy.
Myšlenka, že vědomí je něco mimo fyzikální svět je pro ně tak out-of-the-box, že ji prostě nedokáží přijmoutTak nad tím jsem musel chlívy dumat, než jsem přišel na to, že je nesprávně použit výraz out-of-box. Výrazy které používat neumím, nepoužívám. A jinak myšlenka, že je něco mimo fyzikální svět není mimo mísu. Je obecně přijímáno, že ještě spousta věcí je mimo fyzikální svět a zatím se je do fyzikálního světa (lépe použít slovo model) jen snažíme zařadit.
Protože prakticky vše lze vysvětlit jako fyzikální jevy, je těžké uvěřit, že vědomí může být jediná výjimka.Zaměnil bych "těžké uvěřit" za "nesmyslné věřit".
jako fyzikální procesTo těžko. Ale alespoň chování světa tak jako ho vnímám já by mělo fyzikálnímu světu odpovídat a pokud ne, tak je potřeba najít bug a poslat patch. Jinak krom fyziky tu máme spousty jiných věd (matematiku, biologii, bůhvíjakoulogii, …)
technikůDefinuj. Já se zajímám jak o techniku, tak o umění.
je těžké uvěřit, že vědomí může být jediná výjimka.Pokud má fungovat matematicko-fyzikální model tak jak jsme ho popsali, tak se jím musí vše řídit (resp. musíme pozorovat, že se jím tak v reálném světě řídí).
jestli věří na osud, více kladných odpovědí zazní mezi umělciA nebude to prostě tím, že jsou větší množství času zhulení (či jinak mimo své smysly), míň pozorují, analyzují a testují a víc prcají? Zkus se na něco takové zeptat jednoho mého bývalého spolužáka, který byl pro mě po většinu pozorovatelného času v takovém stavu. Věřím že u odpovědi by si se i zasmál.
Reincarnation best describes the concept where the soul or spirit, after the death of the body, is believed to return to live in a new human body, or, in some traditions, either as a human being, animal or plant.
Nesmrtelnost, ta nejohavnejsi predstava z ramce mych schopnosti.Tak to jsi očividně nebyl(a) dost dlouho v /b/.
Coz takhle pro zmenu, si predem urcit okamzik sve smrti.Jinak vědět přesně kdy zemřu by bylo fajn. Něco jako v Big Fish, kdy se podíval do oka vědmy a od té doby mohl být zbytek života v klidu a dělat relativně šílené věci.
Člověka lze zmrazit, ale se současnou technologií ho nelze rozmrazit bez podstatného buněčného poškození. Musíte prostě doufat že to vědci v budoucnosti nějak vyřeší.A co kdyz je to naopak? Ze se soucasnou technologii nelze cloveka zmrazit tak, aby sel nekdy v budoucnu vubec rozmrazit? Takze by se mohlo jednat o sebevrazdu za 100k a v budoucnosti nad jeho zmrazenou mrtvolkou jenom pokrci rameny.
Takze by se mohlo jednat o sebevrazdu za 100k a v budoucnosti nad jeho zmrazenou mrtvolkou jenom pokrci rameny- ale ide asi o jednu z dvoch vedecky podložených ako-tak šancí (tá druhá je dobre sa o seba starať a dúfať, že v najbližších 50-40-30 rokoch nastane nejaký breakthrough, ktorý ti umožní vydržať ďalších 50 rokov až do technologickej singularity alebo kým nepríde druhý, trvalejší breakthrough). Ale keď už má človek 75, zostáva mu buď prežiť tých pár rokov, alebo to risknúť hoci by aj šanca bola 1:10000, za pokus to vždy stojí...
Druhá nanotechnologická možnost je inspirovaná knihou Kořist od Michaela ChrichtonaNo jenže v Kořisti ty nanočástice na člověku drsně parazitovaly a zlikvidovaly ho. Tedy přesný opak toho, po čem toužíš
a mohlo by dojít k odhalení problému, což by ohrozilo jeho existenci.Imho kdyby se do toho fakt pustil, tak ho mohly ohrozit jen atomové zbraně.
Ve 4. a zároveň posledním díle se američanka Chloe dostane trhlinou v čase do těla sumerské dívky.Hm. Jestli budu mít někdy weird náladu, tak si to přečtu, jinak dávám přednost hard sci-fi.
působí to jako falešná historieOd Stephensona jsem zatím nic nečetl, od Sapkowského nějaké příběhy zaklínače, což se ovšem se jmenovanými romány vůbec nedá srovnat, je to zcela odlišná literatura. Kdybych to měl jednoduše definovat, řekl bych, že autorka vytvořila učebnice dějepisu, v němž čtenáře ten dějepis baví a má touhu se toho dozvědět více. U mnoha postav, které se v knize objevily na scéně, jsem si na internetu vyhledal informace, abych se o nich dozvěděl více. To, co v knize dělaly, odpovídalo skutečnosti (nebo alespoň biblickému výkladu, pokud to pro příběh bylo lepší), a navíc je bezva, když si o postavě z příběhu můžeš předem něco přečíst (i když občas to znamenalo, že se dozvíš, co se bude dále dít
....taky vás ve spojitosti s tím pojmem napadnul film Tron?
to už je opravdu lepší absolvovat ten "tradiční" rozmnožovací proces a svou pochybnou, iluzivní instanci života spokojeně ukončitLepší z hlediska vesmíru, ne tebe.![]()
Lepší z hlediska vesmíru, ne tebe.
než zplodit děti, které budou pokračovat ve tvé cestěO tom už se tu někdo zmiňoval. Právě pravděpodobnost, že tvé děti budou dělat něco přesně opačného než ty, protože je do toho nutíš je docela vysoká. Nalhávat si to klidně můžeš, ale to je asi tak všechno. Asi nějaká strategie diverzifikace nebo co.
nejlépe genetickéNo právě zachovat své geny v kopii 1:1 na věčné časy je ta největší kravina.
Vem si myšlenku, že nové vědomí uvnitř mozku zaniká každý den a vzniká pokaždé, když ráno vstanešTo ani ne. Já bych to spíš viděl jako suspend/hibernate.
Bohužel, třikrát bohužel, neumíme ho opravit.
One day they woke me up So I could live foreverWant you gone
Budhismus je docela zajímavý, ale neřeší moc počty (kde se vzalo 7 000 000 000 duší když dřív jich tu bylo méně, tj nějaký time sheduling?).Buddhizmus v prvom rade popiera existenciu duse ( anatta), po smrti bytosti sa jej vedomie v dosledku nahromadenej karmy identifikuje so vznikajucim zivotom v jedenj z mnohych "sfer" existencie ...
Na čas vypnout nestačí, jen dáš SIGSTOP, po SIGCONTu to začne zase.No, jasně, ale prostředí se třeba změní do té míry, že mě nějak zaujme.
Duše nesmrtelná je.
Prakticky cokoliv platí pro všechny prvky prázdné množiny, jinak [proof needed].
A tělo? Schránka s omezenou trvanlivostí.
Omezenou trvanlivost se podařilo v novověku mj. medicínou zhruba zdvojnásobit. Co kdyby se podařilo sem zatáhnout Moorův zákon?
Mozek samotný by v ideálních podmínkách vydržel mnohem déle než zbytek těla, většinou se uvádí okolo dvouset let. Kdyby se ještě navíc ještě s pomocí pokročilé nanotechnologie provedly některé úpravy, tak by to nejspíš vzrostlo i na tisíce, i když takto upravený mozek by se nejspíš už nedal považovat za lidský. Například omezení počtu buněčných dělení pomocí telomerů, fungujících obdobně jako konečky kaniček od bot a bránící "třepení" DNA, je (mimo jiné) ochrana proti nekontrolovatelnému zhoubnému bujení, ale pokud vylepšíme imunitní systém o umělé "bílé krvinky" (které budou vypadat spíš jako miniatruní roboti, ale budou dělat stejnou práci), co dokáží rozpoznat zvrhlé buňky dřív, než se začnou nekontontrolovatelně množit (např. tím, že robůtek vleze do buňky a prohlédne DNA něčím na způsob kontrolního součtu), můžeme telomery po každém dělaní obnovit do původní délky. Problém to není, určité rakoviné buňky to totiž přesně tak dělají a jsou díky tomu techniky nesmrtelné. Nebo třeba samotný metabolismus. Mozkové buňky jedou výhradně na glukózu (narozdíl např. od svalových, co mohou zpracovávat i tuky), které ze zpracovává převážně v "buněčných elektrárnách" mitochondiích. V těch přeměňují molekuly ADP na ATP, které slouží jako hlavní vysokoenergetická molekula, používaná všechmy buňěčným pochody. Je to tedy vlastně taková interní buněčná "nabíjecí baterie". A její "nabíjení" se provádí ATP syntázou, což je velmi složitá molekula, která je vlastně molekulárním "elektromotorem" napájeným napětím protonového gradientu. A ten se vytváří oxidací právě té glukózy. Bohužel, stejně jako lidské tepelné elektrárny, i ty buněčné produkují rozličné škodliviny, v tomto případě volné radikály. A těch se musí buňka celkem složitě zbavovat pomocí antioxidantů, ale protože v tom už z principu nemůže být zcela dokonalá, je postupně těmito radikály poškozována a musí se opravovat. Pokud jsou ale poškozeny i vnitřní samoopravné mechanismy nebo je poškození prostě příliš veliké (např. DNA neopravitelně poškozena v obou vláknech na stejném místě), tak se buňka už nemůže sama opravit a pokud není zničena z vnějšku imunitním systémem, zničí sama sebe programovanou buňěcnou smrtí (apoptózou), což je vlastně takový buněčný autodestrukční mechanismus. Z pohledu těla je lepší jedna mrtvá buňka než živá potencionálně rakoviná buňka. Pokud by ale ATP uvnitř buňky nevyráběly mitochondrie, ale nějaké jejich nanomechanicko-elektrická obdoba, která by (elektrickou) energii brala z vnějšku (ony i ty mitochrondrie jsou původně samostatné baktérie a dodnes mají separátní DNA), vyhnula by se buňka vzniku většiny volných radikálů a tudíž by mnohem, ale mnohem pomaleji stárla. V přírodě dokonce existují živočichové, například rypošové lysí, kteří svou dlouhověkost zajišťují právě tím, že vyrábí mnohem, ale mnohem více antioxidantů a regulují rychlost vnitřního metabolismu buňek, díky čemuž žijí mnohem déle, než by odpovídalo jejich velikosti. Například u oněch rypošů je to téměř třicet let, což je na takto malého rozkošně obludného hlodavce opravdu dlouhý věk. A mimo toho nejspíš nikdy nemají rakovinu ... Pokyd by tedy byl lidský mozek umístěn v umělém těle (které by stále mohlo vypadat jako původní, pokud by si to jeho majitel přál) a postupně upraven a přestavěn, mohl by fungovat mnomem déle a výkoněji. Navíc by takovýto kyborg nebyl omezen křehkostí zbytku těla a tudíž by byl vhodným kandidátem na osídlení kosmu, protože udržet funkční mozek, který oproti lidskému potřebuje jen minimum kyslíku a potravy a nepotřebuje ani gravitaciu, by bylo mnohem snadnější než celé liské tělo. Jako bonus tu ještě máme zvýšenou odolnost proti radiaci a to z třech důvodů: zaprvé může umělá obdoba jater lépe a rychleji odstraňovat z "krve" látky zvniklé ůčinkem záření (hlaně hyrolýzou vody), zadruhé samotné samoopravné mechanizmy buňky mají díky umělým mitochondiím měně práce a jako poslední jsou tu umělé bílé krvinky, co se postarají o to, co buňky samy už nezvládnou. Na druhou stranu je otázka, jak by se osoba, jejíchž mozek by měl v důsleku nahražění části původní mozkové chemie chemií novou, pravděpodobně s mnohem lepšímy regulačními schopnostmi, vůbec chovala a jestli by mohla být nadále ještě považována za člověka. Protože je ale nepravděpodobném, že by byl podobný, z dnešního pohledu extrémně komplikovaný postup vyvynutelný a proveditelný bez pokročilých nanotechologií a asitence umělé inteligence (což by vedlo, jak už jsem psal, téměř jistě k technologické singularitě), nejspíš by tyto otázky nebyly důležité.Jinak, nesmrtelnost (dlouhověkost) v těle starce by stála za nic. To už radši tělo úplně odhodit.Tu nejde len o telo. Nielen ono má svoje limity.
Pokud by ale ATP uvnitř buňky nevyráběly mitochondrie, ale nějaké jejich nanomechanicko-elektrická obdoba, která by (elektrickou) energii brala z vnějškuTo jde až takhle jednoduše? Zajímavý, kabel do elektrické sítě by bylo vtipný vlastnit, akorát doufám, že by to nebylo jako u Krytona
Navíc by takovýto kyborg nebyl omezen křehkostí zbytku těla a tudíž by byl vhodným kandidátem na osídlení kosmuV zásadě ano, akorát myslím, že právě lidský mozek je náchylný na velké zrychlení.
Na druhou stranu je otázka, jak by se osoba, jejíchž mozek by měl v důsleku nahražění části původní mozkové chemie chemií novou, pravděpodobně s mnohem lepšímy regulačními schopnostmi, vůbec chovala a jestli by mohla být nadále ještě považována za člověka.Ehmmm
To je jestli je duše smrtelná nebo ne, je pro mě nepodstatné, protože duše je pouze mojí podmnožinou, jejiž zachování mi stačit nebudePodle mého názoru vycházíte z omylu. Bez duše byste fyzicky vůbec nebyl. Ne nadarmo se říká "Je jak tělo bez duše"
Ne nadarmo se říká "Je jak tělo bez duše"Jo to o mě taky určitě někdo někdy řekl, pravděpodobně, když jsem prováděl nějakou složitou duchovní činnost
To je jestli je duše smrtelná nebo ne, je pro mě nepodstatné, protože duše je pouze mojí podmnožinou, jejiž zachování mi stačit nebudeVýjimečně musím s Marcelkou souhlasit. Docela mě rozesmál výrok Felicie Day, že muži si myslí, že žena je jen životní podpůrný systém pro vagínu. Nad tím nebudu dumat, ale velice dobře se to dá přenést. Lidské tělo IMHO je jen životní podpůrný systém pro mozek. Mozek sám o sobě žádný význam nemá, je to jen jakási skoro stacionární hrouda masa. Pak tedy definuj sám sebe. Budeš to ty když ti odřežeme celý kedluben a přišijeme na jiné tělo? (U psů to fungovalo) Dobře, vykváknem se na kedluben a pujdem rovnou na mozek. Sice možná s jiným ksichtem, jiným tělem, ale furt to budeš ty. Jdi stále o úroveň niž a niž a řekni kdy už to nebudeš ty.
rohypnol.. zaručená cesta k demencii a k psychotickým poruchám, ako celé zto ,,práškovanie"... vyhoďte jej to a podstrčte jej namiesto toho vitamíny
tento by mohol viesť aj medzinárodné (medziplanetárne) vojenské misie
podobne ako osobnosti, ktoré spolutvytvárali atmosféru našej doby (napr. spisovatelia, športovci, herci...), bez ktorých nám svet pripadá, keď odchádzajú, prázdnejší.V niečom vyrastáme a formujeme sa, naše hodnoty, to, čo je pre nás dôležité, názory na život,spôsoby, akým mu rozumieme, ako ho žijeme... a o nejaký čas to, čo tvorili naše istoty, bolo súčasťou našej identity nie je...a človek sa cíti cudzo a osamelo.Imho virtuálně generované problémy pro lidi kteří se bez problémů neobejdou :) Ale co já vím, třeba mi to tak za 30 let taky přijde.
Na vybití agrese někdy pomáhá fyzická práce, procházka na čerstvém vzduchu...Je to presne odmerané a každý dostane, čo má dostať.Tohle, prosím, NIKDY nevyslovuj, pokud budu nablízku, jinak na tebe začnu řvát.
Co všechny ty milióny lidí, které zemřely na různé šeredné nemoci, v hrozných mukách, v mladém věku, často v dětském, všichni ti, co umřeli na poruchy v DNA (některé hnusné choroby tohoto typu napadají a usmrcují výhradně děti!), všichni ti, co vedli slušný život, snažili se pomáhat druhým, ale umřeli na nákazu?Pečlivě jste vypíchl, co se vám hodí do krámu. Ano, milióny lidí umřely na nemoci, mnohem víc jich vždy přežilo a prožilo stěstí a plno radosti. Ano, i ti, co vedli slušný život a jali se pomoci nemocným, umřeli na nákazu. Vědomě šli do rizika, touha pomoci druhému byla silnější než pud sebezáchovy. Měli takový osud. Jiní zas, přestože pomáhali infikovaným lidem, přežili. Napadá mě třeba náš známý vodoléčitel Vincenz Priessnitz, který úspěšně a bez úhony pomáhal např. při morové epidemii na Jesenicku.
Chceš říct, že tihle všichni si to podle nějakého MOUDRÉHO VYŠŠÍHO ŘÁDU zasloužily?Nevím, jak paní whistl. Já říkám: Ano, ano, ano. Tak, jako každý z nás si zaslouží osud, jaký má. Vy, já, všichni okolo.
Budhismus je docela zajímavý, ale neřeší moc počty (kde se vzalo 7 000 000 000 duší když dřív jich tu bylo méně, tj nějaký time sheduling?Se vypouští do oběhu nové aktualizované verze, ne? Jinak pokud je mi známo, tak budhismus není náboženství, ale filosofický směr. A ze všech těch nad-božských bazmeků mi přijde právě budhismus s myšlenkou reinkarnace nejracionálnější. Teda pokud to nebereš tak úplně doslovně. Problém je právě zápaďácky materialismus + přílišný egocentrismus (zas typický pro západ). Zkus si na chvíli sebe představit ne jako prdel světa kolem které se točí země, slunce a celý vesmír, ale jako přesně umístěnou součást systému (první úroveň/vrstva toho systému je asi společenství) se svým významem a s dualistickým částicově-vlnovým pohledem na věc. Dále je potřeba někam umístit vědomí. Zatím bude asi většinový pohled, že vědomí sídlí někde v mozku. IMHO je to kravina, ale mozek (resp. některé jeho části) je jen jeho hmotná reprezentace, jakási vykonávací platforma. Podobně jako program běží na CPU (je to jen jakási fyzická platforma pro tu tunu elektronů, které jsou ve fyzickém světě sotva lokalizovatelné – s lehčími věcmi se líp manipuluje, proto asi zrovna elektrony u všech platforem), tak vědomí je IMHO vykonáváno v mozku jako jakási posloupnost základních instrukcí a v podstatě to (podobně jako člověk) není žádný zázrak ani nic výjimečného. Osobnost už částečně lokalizována byla v prefrontálním kortexu (viz lobotomii) a je to jen jakýsi základní set proměnných definující chování člověka v případě různých situací (rozhodování, morálka, …) a nejvíc je vidět na tom jak toto chování jedince vidí zbytek společnosti. A hle, hned jsme u definice duše. Myslím si že přirovnání duše k programu je velice dobré. Program také není nic jiného než jen tuna základních předdefinovaných proměnných (teda aspoň v rámci stack framu, .bss a tak – pro některé proměnné je očividně alokované místo a plní se až za běhu a některé komplet podléhají dynamické alokaci) a nějakých instrukcí, které čeká vykonávání, interakce, plnění úkolů, vydávání výstupů. Tělo je jen jakýsi životní podpůrný systém (a materiální realizátor – ruce máme asi na to aby jsme pomocí nich manipulovali s objekty už jinak probíhajícího světa). Reinkarnace mi přijde ze všech těch teorií nejpravděpodobnější. Narůstání počtu duší se dá vysvětlit tím, že v současné době běží několik instancí tebe sama (nikdo neříká že ty proměnné musí být na chlup stejné – a někdy pocit, že narážím sám na sebe s jiným ohozem a jiným obsahem v paměti skutečně mám stejně jako mám pocit, že některé typy lidí se v podstatě jen opakují) a tak jak v nějaké jiné úrovni stoupá počet CPU, tak stoupá i počet najednou běžících programů. Chceš-li teda být nesmrtelný, napiš si do budoucna pro sebe co chceš vědět. Je velice pravděpodobné, že pokud to bude myšlenka dobrá, tak bude osekaná o všechen balast, zjednodušená, formalizovaná a že se skrze společnost v příštím běhu k ní dostaneš (a navíc může dobře posloužit tvým ostatním souběžně běžícím instancím už teď). Což je IMHO i význam tvého krátkodobého běhu. Jinak nesmrtelnost? Dovedeš si představit, že bych tě musel poslouchat do skonání světů (což v různých instancích asi budu muset)? No to by mi asi prdla cévka.
Způsob vychází z předpokladu, že vás budou v nové instanci zajímat stejné věci jako v té staré. U vás to asi nebude fungovatProč? Jaká je pravděpodobnost, že pokud v další reinkarnaci bude existovat GNU/Linux, že se k němu nedostanu, když jsem se teď k němu dostal sám jen na základě nějaké shody náhod teď?
Do tibetského kláštera, tajemné knihovny, nebo někam podobně. Až knihu příště najdu, přečtu si jí a tím se do jisté míry přenesu do budoucnosti. Pokud knihu najde někdo jiný, jen se uchechtne a odloží jí.A proč ji nevložit do společnosti? Je pravděpodobné, že místo nějakých nesmyslů pro další instanci můžeš napsat něco co se bude opravdu tobě v dalším těle hodit a ve společnosti to jednak určitě přežije a určitě to tam i najdeš. Kdo ví. Třeba si jen Einstein, který se učí co si tu nechal posledně aby na tom zase mohl stavět dál.
Jinak všechny ty teorie o nehmotnosti vědomí a duši mi přijdou moc hezké na to aby to mohla být pravda. Je to spíš přání, způsob jak se vyrovnat se syrovou realitou.Mně zas přijde příliš sradnovní teorie, že člověk je soustavou různých neuronků, kterou půjde časem přeštelovat tak, aby to klapalo, jak má. Žádná rakovinka, Alzhaimr, stárnutí,.. Mi zas opravdu přijde syrovější teorie o reinkarnaci a drsných karmických zákonech.
Kdyby mně někdo - nepřipravenému - řekl, že celé lidské "já" (včetně mého!) je dáno jen a pouze složitým zapojením neuronů a biochemickými interakcemi mezi nimi, tak by mi to taky přišlo velmi nepravděpodobné a divné.Tady se můžeme zaseknout na definici "já". Krutě zaseknout
Můžeš ukázat na nějaký fenomén, který by podporoval hypotézu karmických zákonů, nejlépe takový, který nelze vysvětlit aktuálními teoriemi? Sem s ním.Ty fenomény jsou dávno známé, nejslavnější je patrně studie Dr. R. Moodyho. Ten sbíral identické příběhy lidí z různých koutů světa, kteří prošli zážitkem "blízké smrti", či "klinické smrti" a prožili výstup z těla. Z čehož sice není prvoplánově patrný "důkaz" o reinkarnaci, nicméně napovídá tomu, že duše "funguje" i mimo tělo
Ale co? Veškeré poznávání zahrnuje experimenty a ty mohou být nebezpečné. Buď to nebezpečí podstoupíme, nebo zůstaneme trčetJasně, nemám nic proti poznávání, pokud někam vede.. Zkusit se musí všechno.
Ovšem duše jako taková je nad tím vším..Nechci rejpat, ale co že je to teda ta duše?
Ten sbíral identické příběhy lidí z různých koutů světa, kteří prošli zážitkem "blízké smrti", či "klinické smrti" a prožili výstup z těla.Pokud vím, ještě nikdo neprokázal, že ti lidé skutečně „shora“ něco viděli a ne, že jim to mozek jenom simuloval.
co že je to teda ta duše?Mrkněte na wiki, je tam docela hezky zdefinována
Pokud vím, ještě nikdo neprokázal, že ti lidé skutečně „shora“ něco viděli a ne, že jim to mozek jenom simuloval.Já všechno vnímala. * Pak jsem se ještě přeptala, jestli platí, co jsem viděla, a sedělo to do puntíku. * Tedy trochu víc pozornosti jsem věnovala rozhovorům s /asi/ duchy, protože byli zajímavější
Mrkněte na wiki, je tam docela hezky zdefinovánaJako že je to to, čím se živá bytost liší od mrtvoly? To mi přijde tak šíleně obecné, že si pod tím stejně nedokážu nic představit. Já bych to líp nevydumala.
Pak jsem se ještě přeptala, jestli platí, co jsem viděla, a sedělo to do puntíku.Zajímalo by mě, jestli jsi opravdu viděla i věci, které by ses jiným způsobem dozvědět nemohla.
HELENA: Vy se opravdu nebojíte smrti? SULLA: Neznám, slečno Gloryová. HELENA: Víte, co by to pro vás znamenalo? SULLA: Ano, slečno Gloryová. HELENA: No co?? SULLA: Přestala bych se hýbat a mluvit, slečno Gloryová.(jestlipak uhádnete dílko?)
Jako že je to to, čím se živá bytost liší od mrtvoly? To mi přijde tak šíleně obecné, že si pod tím stejně nedokážu nic představitTřeba láska je taky obecná, dokud ji člověk nepozná. A zdefinovat ji umí snad jen básníci.
Zajímalo by mě, jestli jsi opravdu viděla i věci, které by ses jiným způsobem dozvědět nemohla.Situace byla takováhle: Byli jsme na venkovské chalupě na prázdninách, já /věk 7-8 let/, máma, brácha /Martin/. Táta byl zrovna v Praze. Jednoho dne mi při svačině zaskočil čaj, protože mě brácha rozesmíval. Ihned jsem upadla do bezvědomí /tzv. suché utopení/... Po procitnutí, resp. vzkříšení a uklidnění situace, jsem řekla: Viděla jsem, co jste dělali. A vyprávěla jsem: Martin sebral hrnek a spadlou židli ze země, pak si stoupnul ke křeslu, mlčel, jen zíral. Máma mě chytla za nohy a třásla se mnou. Křičela /byly tam i nadávky, víceméně jsem reprodukovala, co zaznělo/, protože se zlobila, že jsem se u pití smála a vdechla čaj. Jo mezitím ještě dala facku bráchovi, byla v šíleném afektu. Pak mě položila na břicho a bouchala do zad. Když jsem se dlouho neprobírala, začala brečet prosila mě, abych se vzpamatovala. Pamatuju, že se mi fakt nechtělo, ale i ti duchové, nebo kdo to byl, co byli okolo, mi řekli, jen jdi, pěkně se vrať. Pak jsem taky dostala facku, ale to už jsem byla "vzhůru"... Máma i brácha všechno potvrdili.
Teď je ovšem otázka zda sis to nevymyslelaMám 2 svědky.
BTW Já si teda to co jsem dělal v 7-8 letech spíš domýšlím (ku obrazu svému) než pamatuji.Já si z toho věku taky až tolik moc nepamatuju, ale tohle byl nehezčí zážitek mého života, tak se mi nějak vryl do paměti. A jak říkám, nejsem sama, kdo na něj vzpomíná. Máma jako na nejhorší věc co kdy prožila, já naopak... Brácha jako o 2 roky starší si pamatuje taky.
Kromě vizuálu, jde znalost toho, co kdo řekl, vysvětlit tím, že ti prostě fungovalo sluchové centrum. "Duchové" mohli být pak halucinace, co si už mozek nestíhal domyslet. Taky by to chtělo vědět, zda jsi měla otevřený/pootevřený/zavřený oči, když jsi byla v bezvědomí.Nebyly to jen sluchové vjemy, viděla jsem celou scénu a to z nadhledu. Z úplně jiného úhlu než z polohy ležící na zemi na břiše, případně visící hlavou dolů.. Takže jestli jsem měla oči otevřené, nebo zavřené, asi nehraje velkou roli. Byla jsem v jiné substanci a svůj pohyb - "vznášení", jsem vědomě ovlivňovala.
Já si z toho věku taky až tolik moc nepamatuju, ale tohle byl nehezčí zážitek mého života, tak se mi nějak vryl do paměti. A jak říkám, nejsem sama, kdo na něj vzpomíná. Máma jako na nejhorší věc co kdy prožila, já naopak... Brácha jako o 2 roky starší si pamatuje taky.OK nicméně sám dobře vím, že paměť může prostě obelstít a něco si domyslet a přepsat.
Nebyly to jen sluchové vjemy, viděla jsem celou scénu a to z nadhledu. Z úplně jiného úhlu než z polohy ležící na zemi na břiše, případně visící hlavou dolů.. Takže jestli jsem měla oči otevřené, nebo zavřené, asi nehraje velkou roli.Roli to nehraje, protože přerenderovat je poměrně triviální problém (pro lidský mozek). Chybějící části scény se prostě vymyslí z paměti, nebo prostě náhodně. Občas, když jsem těsně před usnutím, tak si dokážu vyrenderovat plně grafické prostředí. Dokonce může mít fyzikální zákony, které po probuzení absolutně nedávají smysl.
Byla jsem v jiné substanci a svůj pohyb - "vznášení", jsem vědomě ovlivňovala.Tak třeba sny o levitaci, kde vznášení můžu ovlivňovat jsem míval dost často (v době jsem chodil spát ve čtyři ráno
Ostatně uvidíme, uvidíte, není co řešit. :)Tak, tak
Mám 2 svědkyVsadil bych se, ze by Amigovi cela tlupa Kernel Ultras dosvedcila podstatne silenejsi veci nez jakesi halucinace v psychedelickem opojeni z nejakeho normalniho houboveho caje..
Byla jsem v jiné substanci a svůj pohyb - "vznášení", jsem vědomě ovlivňovala.To vazne vypada jak vylet za hranice vsednich dni.
takhle pak vznikají historky o únosech mimozemštany či v minulosti o útoku nočních démonů Succuba či IncubaNebo čarodějnice (ale fakt byla jak živá).
Změna názoru: Víc a víc mě to žene k názoru, že nemá mozek buffer jeden, ale dva – realita, fantazie. A že mezi nima provádí memcpy nebo rovnou šoupe avatara.
Ty fenomény jsou dávno známé, nejslavnější je patrně studie Dr. R. Moodyho. Ten sbíral identické příběhy lidí z různých koutů světa, kteří prošli zážitkem "blízké smrti", či "klinické smrti" a prožili výstup z těla. Z čehož sice není prvoplánově patrný "důkaz" o reinkarnaci, nicméně napovídá tomu, že duše "funguje" i mimo těloHm.. A to je podstatný základ pro reinkarnační teorii.
Po procitnutí se dá ověřit, že vjemy byly pravdivé.Nějaké linky na vědecké studie které se tímto zabývají, nebo je to jedna paní povídala?
Nějaké linky na vědecké studie které se zabývají halucinacemi za zvýšené hladiny... nebo jedna paní z Mariboru povídala, novináři to opsali a... co? :)))Nějaké jsem kupodivu měl. Z osel.cz na ně tuším vedly odkazy, ale ten článek tam nemůžu najít, ať googlím jak googlím :( PS: Tohle je taky zajímavé: http://www.osel.cz/index.php?clanek=4762
Tady se mi zdá, že nastává klasická situce, na popření jevu, který zavání něčím neznámým (zatim neznámým) vykonstruovat vysvětlení, které je daleko fantastičtější (v důsledku) a mysičtější. Není to poprvé.Nemám tušení. Z mé strany rozhodně ne, protože je mi to ukradené. Ze strany vědců možná, ale přece jen se kloním k tomu, že je daleko pravděpodobnější halucinace, než pohádkové světy v jiné dimenzi.
Jak byste tedy pospojoval ony poznatky z Osla a ČRo?Když člověk upadne do bezvědomí a začne se dusit (nebo se mu jinak zvýší CO2 v krvi), může mít různé druhy halucinací?
Vizionář má hlavně troubu.Který mu ty vize věří? :)
Já to povídámPo procitnutí se dá ověřit, že vjemy byly pravdivé.Nějaké linky na vědecké studie které se tímto zabývají, nebo je to jedna paní povídala?
neskoro, ale práve som to čítala a hodí sa to sem http://carodejka.txt.cz/clanky/99030/nejhorsi-zenska/
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.